Pohled z Říma. Cesta pro čas krize

Dějiny dnešní Církve stále častěji připomínají Hitchcockovy filmy. S každou minutou je hůř a hůř. Po zkušenostech s komunismem a nacismem už asi nikdo nečekal, že největší pronásledování Církve teprve přijde. Nemyslel si to ani Jo­seph Ratzinger, který v roce 2000 na požádání Jana Pavla II. vysvětloval fatimské tajemství s tím, že události, k nimž se vztahuje, jak se zdá, už patří minulosti.** Odvolával se při tom na ofi­ciální prohlášení tehdejšího státního sekretáře, kardinála Angela Sodana, který s plnou autoritou tvrdil, že fatimské proroctví se týká především boje ateistických systémů proti Církvi a křesťanům.

Po deseti letech Joseph Ratzinger, dnes už Benedikt XVI., výrazně změnil názor. Profetická vize fatimského poselství stále ještě neskončila řekl během své cesty do Portugalska. Připomeňme, že Maria v ní ukázala dětem peklo, nikoli prázdné, ale zaplňující se hříšníky, varovala, že Bůh potrestá svět válkami, hladem a pronásledováním křesťanů. Potom přivolala vizi pronásledované Církve, papeže kráčejícího ruinami zbořeného města a nakonec kolektivní vraždu papeže, biskupů a dalších křesťanů. Obraz utlačované Církve, který pasoval jako ulitý k událostem 20. století, dnes Benedikt XVI. chápe jinak. Největší pronásledování Cír­kve nepřichází od nepřátel z vnějšku, ale má původ v hříchu uvnitř Církve. Papež dále poznamenal, že tato odedávna známá věc vystupuje dnes na povrch způsobem vskutku otřesným.

Fatimské tajemství, uložené s čistým svědomím na stránky historie, nabývá tedy teprve nyní svého plného významu. Benedikt XVI. sám napovídá, jaké závěry z toho máme vyvodit. Znovu se naučit pokání, přijmout očištění a připustit, že odpuštění nevylučuje spravedlnost.

Tento nový výklad zjevení Panny Marie ve Fatimě vyložil Benedikt XVI. už při setkání s novináři na palubě letadla. Později je rozvíjel při setkáních s různými kategoriemi katolíků. Všem kladl na srdce novou kvalitu Církve. Kněze vybízel k věrnosti povolání. Připomínal, že v sobě nesou odpovědnost za hlásání evangelia a že jim nesmí být lhostejný osud lidí jdoucích do záhuby. Biskupům zdůrazňoval, že se nesmějí spokojovat s pouhým mluvením o hodnotách a zásadách. Tudy nevede cesta k lidskému srdci. Všechny povzbuzoval k dobývání světa pro Boha: V naší době, v níž hrozí, že víra v rozsáhlých oblastech země vyhasne jako plamen, který nemá co živit, je nadevše prioritou činit Boha přítomným v tomto světě a otvírat lidem přístup k Bohu. Připomněl přitom smysl obětovaného utrpení, o něž prosila Maria: Chcete Bohu nabídnout, že přijmete všechno utrpení, které na vás sešle, jako akt odčinění za hříchy, jimiž je urážen a jako prosbu za obrácení hříšníků? ptal se papež slovy fatimského zjevení.

Cesta do Portugalska, dlouho dopředu naplánovaná, se tak stala odpovědí na čas překotné krize, zavalující v posledních měsících Církev. Dovoluje číst současné události ve světle toho, co Maria předpovídala ve Fatimě. Pro papeže se stala příležitostí uchopit pevněji kormidlo Církve a vést ji směrem k obrácení, pokání a radikální věrnosti evangeliu. S jistotou, že nakonec zvítězí Neposkvrněné srdce.

Krzysztof Bronk