Konzervativci narůžovo

17.05.2010,


Po třinácti letech vyhráli ve Velké Británii konzervativci. Dalo by se očekávat, že strana toho jména bude jednoznačně chránit základní hodnoty třeba právě ohledně rodiny a ochrany lidského života a konzervativní volič se tak bude moci spolehnout, že dává svůj hlas pro lepší budoucnost. Jenomže i o jakýchkoli konzervativcích platí, že je poznáme ani ne tak podle jména jako po ovoci.**

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Všude na světě se dnes dělí tábory potenciálních vítězů a poražených na konzervativní, liberální a socialistické. Každý z nich má svá specifika. Jedním z nejdůležitějších kritérií pro příznivce konzervativců bývá vztah k hodnotám, které lze snad zhustit do tří pojmů: občanská svoboda, důstojnost a práva člověka (v naší civilizaci pak na prvním místě ochrana lidského života od početí do přirozené smrti) a obrana a podpora rodiny. Dalo by se očekávat, že strana, která se odedávna jmenuje konzervativní a má bohatou historii sahající až do 17. století, jednoznačně chrání jasná stanoviska a volič si tak může být jist, že jeho hlas je hlasem pro smysluplnou budoucnost. Zdá se však, že - jak tomu je ostatně v mnoha jiných ohledech - je Anglie zas o něco napřed před ostatními, kteří pomalu kapitulují před zelenou diktaturou, ohleduplností k imigraci a totalitarismem liberalismu. Svědčí pro to skutečnost, která pravděpodobně stála jednoho zástupce britských konzervativců sněmovní křeslo. Když se v předvolebním zápasu kandidát Philipp Landner vyslovil, že homopropagandu nepovažuje na rozdíl od aktuálního stanoviska své Konzervativní strany za normální, partaj jej vyloučila. V médiích ze strany lídrů britských konzervativců zaznívá stále častěji, že je třeba diskriminovanou skupinu homosexuálů podporovat a bránit její práva. Slabí britští homosexuálové se ovšem nespokojili s tím, že Landner nebude ve volbách kandidovat. Tak ho svou klikou na ministerstvu připravili i o jeho profesi učitele. Vůdce konzervativců David Cameron plně podporuje "boj za práva homosexuálů" a v červenci vyšle člena své strany (v médiích označeného za "homoexperta") Nicka Herberta na EuroPride - průvod homosexuálů Varšavou. Má přivézt reálné zkušenosti a nové poznatky pro posílení prohomosexuální pozice do své strany. Polské zástupce Práva a spravedlnosti (kteří spolu s britskou Konzervativní stranou a českou ODS tvoří jednu frakci v Evropském parlamentu) má za úkol "naučit toleranci". A za co konzervativci Philippa Landnera stáhli z voleb a dali ho všanc homosexuální lobby? Jako konzervativec si dovolil říci nejen to, že "homosexualita není normální chování", ale dodal ze "zkušeností učitele a člověka, který chce podporovat rodičovská práva a povinnosti a odpovědnost pedagogů". Proto odmítá, aby se v osnovách objevovalo, že "homosexuální dvojice je alternativou tradiční rodině". Jeho šéf Cameron však konzervativní stanovisko ve své straně nechce. Je to pokrokář. V roce 2008 například zvedl ruku pro zákon o vytváření lidsko-zvířecích zárodků pro výzkumné účely. Je opravdu třeba důsledně dávat pozor na to, koho volíme. A nedat na název či historické zázemí partaje.

Zdeňka Rybová


Další články



Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.