19.05.2010,
Hlavní (chápejte: jediná) občanská povinnost katolíka je jít k volbám.
Toto vnímání velmi degraduje roli lidí (katolíků zvlášť) na vytváření společného dobra, protože omezuje jejich účast ve veřejném životě na několik minut jednou za pár let. Každý má naopak podle míry svých darů přiměřeně kultivovat společnost a politiku po dobu celého roku ať už účastí ve stranách, kontaktováním politiků a redakcí, peticemi, účastí v místních zastupitelstvech (zvlášť ženy v domácnostech) atd.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Tento názor by byl pravdivý, pokud by se jednalo o úplně poslední volby. Probíhají-li ale prakticky každé dva roky (parlament, senát, zastupitelstva), tak je takto odevzdaný hlas snad nejdůraznějším poselstvím vládnoucím politikům, jaká politika se má dělat. Proto i když tento hlas nemá přímý podíl na výkonu moci, z dlouhodobého hlediska přispívá k nápravě víc než "rozumný" hlas odevzdaný lhostejným vládcům. Navíc i když malá strana neprojde, může získat alespoň procento hlasů, dosáhnout na státní dotace a pak důrazněji ovlivňovat klima ve společnosti a dávat naději na změnu.
Až budeme mít víc hlasů, začneme prosazovat rozhodující morální hodnoty.
Pokud strana otevřeně nehájí nepopulární hodnoty od počátku, nebude to dělat, ani když hlasy získá. Hrozilo by jí totiž o to víc, že by o získané hlasy přišla. Navíc by ona strana (jako KDU-ČSL) musela mít přes 50 % hlasů (což se nikdy nikomu nepodařilo), protože jinak by se při hlasováních o hodnotové otázky ostatní proti ní spojili a přehlasovali, jak se to pravidelně děje v Evropském parlamentu straně EPP (Evropská lidová strana).
Vždy jsme hlasovali správně, proto nás volte.
Velké strany, které mají reálný vliv na výsledek hlasování, a jejich postoj odrážejí většinové mínění, stačí hodnotit opravdu pouze jen hlasování. U stran malých spočívá jejich smysl hlavně v předávání a vysvětlování hodnot (důstojnost lidského života, rodiny...). Síla jejich hlasu je totiž příliš malá na prosazení hodnot hrubou silou. Pokud politici malých stran pro vysvětlování svých hodnotových postojů aktivně nehledají příležitost (články, diskuse, návrhy zákonů...) a nejsou schopni se obhájit, předávají nutně svou pasivitou poselství, že se jedná o hodnoty nábožensko-iracionální, fanatické nebo ryze subjektivní. To celou společnost vede ke zlu a znemožňuje nápravu. Dobré hlasování pak toto způsobené zlo nevyváží, protože pouze zpomaluje pád do propasti, aniž však existuje důvod pro změnu kurzu. Pomalý a setrvalý pád společnost paralyzuje, lidé si ochable zvykají na jed.
Je ale třeba volit menší zlo, proto volme raději stávající (lhostejné) věřící politiky.
Tato představa ukazuje na malost, ochablost a beznaděj. Volit lhostejné věřící politiky může být naopak větším zlem než volit preferenčními hlasy pohany se zdravými názory. Řadu posledních let je to levice (Zelení, ČSSD), která aktivně podporuje otevřená zla (eutanazii, homoagendu, sexuální výchovu, rivalitu pohlaví, omezování svobod, masivní zadlužování atd.). Proto podle mého názoru pro menší zlo stačí volit jakoukoli pravicovou stranu, protože ti sami od sebe nechtějí budovat ráj na zemi.
Ale politici za to nemohou. Doba je zlá...
Stačí se podívat na počty veřejných projevů věřících politiků k základním etickým tématům. Buď jsou tak neschopní, anebo jsou lhostejní. Nikdo z nich se nesnaží dobu změnit. Člověk jde do veřejného života buď aby dával (dělal v podstatě touto formou misie nebo jako nevěřící filantropii), nebo aby bral. Svět ale nekončí letošními volbami a pro mnoho lidí toužících po obnově naší země může být naopak posláním pomáhat vzniku nových stran, zakotvených opravdu v přirozeném právu a usilujících o obnovu společnosti. Protože ani jedna z 25 stran, které se účastní voleb, nerespektuje přirozeno-právní rozměr, shrnutý např. v sociální nauce Církve.
Radim Ucháč, HPŽ ČR
15.07.2026, Spiritual Direction
Vzhledem k tomu, že už více než deset let pracuji jako pastorační pracovnice s mládeží na plný úvazek, dalo by se předpokládat, že mám disciplinovaný a bohatý modlitební život – ale vždy tomu tak nebylo. Po mnoho let jsem se modlila, kde jsem chtěla a jak jsem chtěla a kdykoli se mi zachtělo. Trvalo mi dlouho, než jsem si našla rytmus modlitby, který by mě skutečně nesl. Ráda bych vám ukázala, jak si takový rytmus vytvořit, aniž byste opakovali mnoho chyb, které jsem udělala já.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
10.07.2026, ACI Prensa
Papež Lev XIV. v pondělí dne 22. června 2026 ve Vatikánu hájil důstojnost lidského života v každé jeho fázi a varoval před riziky medicíny podřízené technickým nebo utilitárním kritériím. „Žádný lékař by si nikdy neměl dovolit na základě laboratorních algoritmů rozhodovat o životě lidského embrya či starší osoby,“ prohlásil během audience před členy Nadace Jérôme Lejeunea.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.