Poznámka k týdnu: Dotýkat se pokladu

**

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

poslat dar

300 Kč 500 Kč 1 000 Kč

DAROVAT 500 Kč

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.

OBJEDNAT MONITOR

Důsledky hospodářské krize a předluženost státních ekonomik, které stojí jen na fiktivních, a nikoli reálných hodnotách, to jsou některé ze zásadních faktorů, kvůli nimž se právě otřásají měnové systémy - hlavně Euro. Boháči a firmy skupují zlato, plní jimi sejfy bank, které proto vypovídají drobné klienty. Někdo mne upozornil, že zlato se může stát pastí, je ho totiž příliš málo v příliš málo rukách - a proto je pod kontrolou, a tak lze s jeho cenou manipulovat ještě lépe než u peněz.

Pokud ovládne světový obchod a naprostou většinu bohatství země skutečně jen hrstka lidí, pak se zřejmě naplní, že nebude moci prodávat ani kupovat, kdo nebude označen "znamením šelmy", tedy ten, kdo nebude skákat, jak ona píská. A ti, kteří disponují pokladem s drahými kovy, stále více ovládají zemi. Svazují společnost stále těsněji pomocí mezinárodních závazků, předpisů, pomocí techniky, pomocí peněz a obchodu, pomocí delegované moci a osobního vlivu. Jejich poklad je omezený, proto omezují.

Ale také my, křesťané, jsme správci pokladu. Náš poklad, který máme u Pána, je neomezený: "Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte!" praví Pán. Každý máme výdejní terminál tohoto pokladu - své srdce, které necháváme Ježíšovi srdce pokorného, aby ho přetvořil podle srdce svého. Takže dávejme zadarmo a sveďme s bankéři světa bitvu o zemi, o společnost, o každého člověka. Benedikt XVI. povzbuzoval ve Fatimě k dobývání světa pro Boha: "V naší době, v níž hrozí, že víra v rozsáhlých oblastech země vyhasne jako plamen, který nemá co živit, je nadevše prioritou činit Boha přítomným v tomto světě a otvírat lidem přístup k Bohu."

Svět potřebuje něco pevného. Chce vrátit ke zlatu, stříbru..., k věcem, jejichž hodnota je méně relativní a spekulativní, méně imaginární - ke skutečnostem v pravém slova smyslu. Často však právě to pevné bývá v prvním smyslu neuchopitelným, protože se nezřídka jedná o nehmotné věci. Čeho pevného se mohli dotknout potomci Abrahámovi, Izákovi, Jákobovi? Často to byly věci hmotné jako desky smlouvy, stan setkávání se schránou, ale mnohem častěji spíš dějinné události - Hospodinovy divy a mocné činy jako přechod moře, četná vítězství navzdory nepříznivým podmínkám... Obojí však bylo svědectvím Slovu Božímu. To je to nejpevnější, byť si na ně nelze sáhnout rukama (na literu ano, ne na slovo jako takové).

Ale poté, co se Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi - obraz Boha živého tak živý, neboť je jím Bůh sám -, se situace změnila. Nyní můžeme jíst a pít tělo a krev živého Slova, které JE tělem a krví. Nesmrtelný a nerozdělitelný se nám dává za pokrm - to je ta nejčistší intimita, do jaké můžeme s Bohem vstoupit. To je Bůh, po němž něvěřící podvědomě lační.

Ondřej Vaněček