Volby 2010 co a proč

Hlavní sdělení voleb: protest voličů proti establishmentu, reprezentovaný především mimořádně vysokým udělováním preferenčních hlasů. Ono kroužkování dramaticky změnilo pořadí na kandidátkách nejen etablovaných stran, ale i stran nových.

A dále: Porážka sociální demokracie.** Tyto volby měla ČSSD vyhrát, neboť a) je opoziční stranou v době krize a b) v sekulárně-rovnostářské České republice je sociální demokracie vždy přirozenou vládní stranou.

Proč se to nestalo? Jiří Paroubek to svou mocichtivostí přehnal a šel z něj strach. Tím proti sobě popudil většinu českého elektorátu a odpudil i své potenciální koaliční partnery. Nakonec s ním s výjimkou komunistů, ale to bylo málo nikdo nechtěl jít. Více než o porážku sociální demokracie se jednalo o porážku Jiřího Paroubka a jeho gambitu.

ODS

Petr Nečas zachránil ODS z hrobníkovy lopaty a po zásluze bude příštím premiérem. Uvědomuje si, že ODS musí zásadně očistit, neboť jinak ji na podzim čeká úžasný výprask v senátních volbách, a především v pražských volbách ze strany TOP 09. Bude mít k tomu sílu? A pokud ano, stihne to?

TOP 09

Jednoznačný úspěch. Brilantní Kalouskův tah to, že opanoval vlastní ego (jak umí jen málokdo z politiků) a udržoval si velice nízký profil. Na­opak, marketingově úspěšným profilem strany byl senátor Schwarzenberg. Jenže: Schwarzenberg nebude ve vedení strany věčně a kdo jej pak nahradí? A kdy (tj. jako brzo) začnou v TOP 09 mocenské a frakční boje, a co bude jejich výsledkem? Přežije tato strana tento svůj úspěch?

VV

To samé, leč ještě intenzivněji. Frakční boje, mocenské zápasy a štěpení čekám v této straně velice brzo. Boj mezi těmi, kdo mají moc, mezi těmi, kdo si myslí, že mají moc, a mezi těmi, kdo si myslí, že moc by měli mít. Mimochodem, VV je jediná parlamentní strana v České republice za posledních 18 let, která se profiluje jako liberální střed a už požádala o vstup do evropské liberální interna­cionály.

KSČM

Skutečná klidná síla české politiky: ať se děje co se děje, její parlamentní výsledek je stejný.

KDU-ČSL

Ti lidé pravděpodobně ještě ani teď netuší, co se stalo. Posledních pět let se mí mladší kolegové z Občanského institutu snažili zachránit tuto stranu před ní samotnou. Nešlo to. Naslouchala falešným prorokům, kteří ji zavedli nikoli do země zaslíbené, nýbrž na poušť.

Jejich omyl byl v naprostém nepochopení, kdo jsou potenciální voliči KDU-ČSL. Místo usilování o pravicové křesťanské konzervativce, situovali stranu do levého středu, především v ekonomických otázkách, a chtěli získat středové voliče, především městské a sekulární. Omyl, tito voliči tuto stranu nikdy volit nebudou, již kvůli názvu. Omylem bylo sázet na ekonomické téma, jež představuje hlavní polaritu mezi ODS a ČSSD (toto téma lidovecké voliče stejně tolik nezajímá); naopak KDU-ČSL měla šanci jedinou: za prioritní si zvolit téma morálně-kulturní a profilovat se jako explicitně křesťansko-konzervativní strana. Z toho mělo ale její vedení smrtelnou hrůzu. (Tito lidé dodnes nepochopili, že bývalý poslanec Jiří Karas jim voliče přitahoval, a neodrazoval; odrazoval jen ty, kteří by stranu stejně nikdy nevolili, ale přitahoval ty, kteří bez něj či bez někoho jako on nevidí důvod ji volit.)

Není nutné činit si iluze o Kalouskově konzervatismu, ale na rozdíl od lidovců správně pochopil, že se alespoň musí tvářit konzervativně: v době krize je konzervativní šetřit, nikoli marnotratně rozhazovat a tleskat nehorázným požadavkům odborů na nezdanění benefitů, jak to učinili lidovci v touze po mýtickém levě-středovém voliči. Když se lidovci obrátili ke konzervativcům zády, nelze se divit, že konzervativci se obrátili zády k nim.

Roman Joch