Pohled z Říma. Rusové ve Vatikánu

10.06.2010,

V minulém týdnu ruská pravoslavná církev konečně našla cestu do Vatikánu. Koncert ruské hudby věnovaný Benediktu XVI. k pátému výročí pontifikátu na všechny dobře zapůsobil. Nezůstalo ale jen při koncertu. Patriarcha Moskvy a celé Rusi poslal papežovi velmi srdečný list.** Koncertu předcházely dny ruské kultury a spirituality. Vysoký představitel patriarchátu, zastávající úřad jakéhosi ministra zahraničních věcí, sloužil ve Vatikánské bazilice pravoslavnou liturgii. V Římě byla založena akademie, která má mimo jiné posilovat vztahy mezi Svatým stolcem a ruským pravoslavím. Moskevský patriarchát se tedy vskutku snažil nemálo.

Podle vatikánského mluvčího daleko přesáhl obvyklá kurtoazní gesta. Navíc jak to formuloval P. Lombardi byla uzavřena dohoda o budování nového křesťanského humanismu, který Evropě dovolí znovu dýchat oběma plícemi. Spokojeností se netajil ani kardinál Kasper, zodpovídající ve Vatikánu za vztahy s odloučenými bratry. Podle něj se podařilo otevřít novou dimenzi ekumenických vztahů. Po dialogu pravdy a lásky přišel čas na dialog kultury. V případě pravoslaví jde o věc o to důležitější, že na počátku schismatu, které před tisícem let rozdělilo křesťanský Východ a Západ, stály především kulturní rozdíly, uvedl kardinál Kasper.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Aniž bychom chtěli pochybovat o upřímných úmyslech Moskevského patriarchátu, za povšimnutí stojí, že okázalé oteplení vztahů zapadá do nového obrazu ruské církve důsledně budovaného novým patriarchou. Zajímavou shodou okolností došlo k vatikánským událostem těsně před první návštěvou konstantinopolského patriarchy Bartoloměje I. u patriarchy Cyrila v Moskvě. Vztahy obou patriarchátů rozhodně nelze označit za bezproblémové. Není tajemstvím, že mezi představitelem největší pravoslavné církve na světě a patriarchou co do velikosti symbolické ortodoxní komunity v Turecku, jemuž náleží titul patriarchy Konstantinopole a spolu s tím i duchovní prvenství v celém pravoslaví, panuje rivalita. Pokud jde o vztahy s katolicismem, Bartoloměj I. byl velmi otevřený. Právě díky jeho úsilí se podařilo obnovit oficiální teologický dialog, který v poslední době přešel k jádru věci, totiž k tomu, co nás rozděluje nejvíc, k Petrovu primátu. Ruská církev v této oblasti sloužila dlouhá léta jako brzda, dokazujíc tak zároveň svou skutečnou sílu. Nyní, jak se zdá, rozhodla o změně taktiky. Opouští obranné pozice a začíná rozehrávat.

Na nový kurz moskevského patriarchátu upozornil nedávno, byť ve zcela jiném kontextu, kardinál Jean-Louis Tauran. Účastnil se v Ázerbájdžánu setkání náboženských představitelů této oblasti na nejvyšší úrovni, jakéhosi kavkazského Assisi. Organizátorem ovšem byl patriarcha Cyril. Ne náhodou alespoň tak se domnívá kardinál Tauran, kdysi šéf vatikánské diplomacie, dnes hlava vatikánského úřadu pro mezináboženský dialog. Ruský patriarchát se podle něj snaží prezentovat a získávat vliv v této oblasti, v níž má Rusko stále velmi vážné zájmy.

Krzysztof Bronk

Další články

Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.