Falešný soucit přináší své trpké plody

24.06.2010,


V září 2002 se Belgie stala po Nizozemsku druhou zemí světa, která od pádu nacionálně socialistického režimu v Německu legalizovala eutanazii. Od té doby počet provedených zákroků roste; ve Flandrech dnes umírají tímto způsobem dvě procenta lidí. **

Přední bioetický expert washingtonského Discovery Institute Wesley J. Smith zdůvodňuje tento trend tak, že souhlas s eutanazií stojí na dvou pilířích - jednak na rozšířeném povědomí, že zabití je přijatelnou odpovědí na lidské utrpení, jednak na ideologii krajního individualismu. Podle ní je člověk neomezeným pánem nad svým tělem a má absolutní právo o něm rozhodovat a nakládat s ním, včetně rozhodnutí směřujícího k vlastní smrti.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Nyní se však jasně ukazuje, že svoboda volby hlásaná zastánci této ideologie je klamnou iluzí ve srovnání s široce přijímaným názorem, že lékař ví, kdy je pro pacienta lepší ukončit jeho utrpení. Květnové číslo lékařského časopisu The Canadian Medical Association Journal publikovalo obsáhlý text, který dokazuje na průzkumu belgických zdravotních sester zapojených do péče o pacienty v terminálním stadiu, že eutanazie je velmi často prováděna i bez jakéhokoli projevu vůle pacienta, a to prostřednictvím smrtících léčiv. Sestry, na něž často lékaři bezprostřední úkon (tj. aplikaci smrtícího léčiva) delegují, si často uvědomují, že toto jednání je za hranicí nejen medicínské etiky, ale i platné belgické právní úpravy. Přesto k němu dochází, protože zainteresovaní spoléhají na to, že tyto případy nemohou být ani odhaleny, tím méně potrestány.

Jakýkoli ústupek, kterým je objektivní mravní zlo povýšeno na zákon, nutně spustí lavinu nebezpečných následků. Namísto kvalitní (a nákladné) paliativní péče se společnost blahobytu spokojí s rychlým a levným řešením, jak nakládat s nejslabšími a bezbrannými. Akt zabití však není projevem lásky a křesťané jsou povinni se nespravedlivým zákonům postavit.

Je třeba vážně se zamyslet nad významem slov, která pronesl papež Benedikt XVI. na své nedávné návštěvě Portugalska: Spravedlivé společenské zřízení vyplývá z moudrého pohledu na život a na svět. [...] Život v pluralitě hodnotových systémů a etických pravidel žádá vydat se na cestu do nitra vlastního já a do jádra křesťanství, aby se posílila kvalita svědectví až ke svatosti a objevily stezky misijního poslání až k radikalitě mučednictví.

Josef Mudra


Další články



O přímluvě svatých, jejich patronátu a hranicích lidové zbožnosti

12.11.2026, RC Monitor 21/2026

Když ztratíme klíče, obracíme se ke svatému Antonínovi. Při nemocech krku vzýváme svatého Blažeje, hasiči mají svého patrona ve svatém Floriánovi a kněží ve svatém Janu Marii Vianneyovi. Katolická tradice zná patrony jednotlivých profesí, měst, zemí, nemocí i nejrůznějších životních situací. Mají ale svatí v nebi skutečně rozdělené kompetence? A má vůbec smysl obracet se na konkrétního světce s konkrétní prosbou?

Dušičkový oktáv

26.10.2026, RC Monitor 20/2026

Čas od času se rád každý duchovní správce pochlubí svými farníky, jak jsou aktivní, zbožní, duchovně na výši atd. Ne, určitě to není špatně, ale přiznejme si, že ne všichni jsou tací. Také máme jistě ve farnostech „šedý průměr“ takzvaně vezoucích se. Prostě každý jsme originál, ale všichni máme jedno společné – chceme se dostat do nebe, a proto přistupujeme ke svátostem, modlíme se, postíme se, občas vezmeme koště nebo hadr do ruky a vymeteme pavučiny v kostele a zameteme listí či sníh před kostelem, doneseme květiny ze zahrádky na výzdobu.

Rodokmen Ježíše Krista

16.09.2026, RC Monitor 17/2026

Toto evangelium, tedy úvodní část radostné zvěsti sepsaná svatým Matoušem, je výpovědí o tom, jak z kalného pramene vyvádí Bůh nejčistší potůček. Jak na zapleveleném záhoně vykvetla nejkrásnější růže. Jak z kmene, zasaženého prvotní poruchou – hříchem – vypučel přečistý květ, který nadpřirozeným způsobem, přímou mocí Boží – ano, u Boha je všechno možné, jak později řekl anděl Gabriel – nese ovoce nejdrahocennější: poslední pokrevní potomek Abrahámův byl muž Marie, z níž se narodil Ježíš, nazývaný Kristus. Ten, který se nazývá Syn člověka.

Japonští mučedníci

15.09.2026, RC Monitor 17/2026

V dekretu druhého vatikánského koncilu Ad gentes můžeme číst: „Tím, že církev učí znát Krista, ukazuje lidem skutečnou pravdu o tom, co člověk je a k čemu všemu je povolán. Pro Krista a církev, která o něm vydává svědectví kázáním evangelia, nejsou překážkou žádné rasové ani národnostní rozdíly, a proto nikdo v žádném případě nemůže Krista a církev považovat za cizí."

Vlivy na naši spásu

11.11.2026, RC Monitor 21/2026

Nechci ze sebe dělat škarohlída, ale mám takový svíravý pocit, že se opět poněkud prohloubí a protáhne ona pomyslná propast, která rozděluje společnost. Tentokráte kvůli televizním poplatkům. Nepopírám, že některé názory mohou mít vliv na naši spásu, ale myslím si, že zrovna názor na to, zda platit, či neplatit koncesionářské poplatky mezi ně neplatí. Tedy alespoň potud, pokud zůstaneme pouze u názoru s tím, že ostatní mohou mít názor opačný.

Reinkarnace – alternativa ke křesťanskému zmrtvýchvstání?

21.09.2026, RC Monitor 17/2026

Navzdory tomu, že křesťanská víra je se zastáváním reinkarnace neslučitelná, lze se setkat s křesťany, kteří mezi svým krédem a naukou o převtělování žádný rozpor nevidí. Nedávno jsem měl možnost s jedním takovým člověkem diskutovat a během naší debaty se ukázalo, že jeho příklon k reinkarnaci se zakládal v neznalosti argumentu, jež by prokázal její nemožnost. To se samozřejmě netýká jen této otázky, nýbrž naprosto všech názorů. Dokud nejsme schopni se stoprocentní jistotou vyloučit opak či alternativu k tomu, o čem jsme přesvědčeni, musíme dát prostor pochybnosti a přiznat, že náš názor není žádným spolehlivým věděním, ale pouhou vírou podepřenou mimo-teoretickými důvody. Ruku za ni do ohně dávat nemůžeme.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.