Falešný soucit přináší své trpké plody

24.06.2010,

V září 2002 se Belgie stala po Nizozemsku druhou zemí světa, která od pádu nacionálně socialistického režimu v Německu legalizovala eutanazii. Od té doby počet provedených zákroků roste; ve Flandrech dnes umírají tímto způsobem dvě procenta lidí. **

Přední bioetický expert washingtonského Discovery Institute Wesley J. Smith zdůvodňuje tento trend tak, že souhlas s eutanazií stojí na dvou pilířích - jednak na rozšířeném povědomí, že zabití je přijatelnou odpovědí na lidské utrpení, jednak na ideologii krajního individualismu. Podle ní je člověk neomezeným pánem nad svým tělem a má absolutní právo o něm rozhodovat a nakládat s ním, včetně rozhodnutí směřujícího k vlastní smrti.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Nyní se však jasně ukazuje, že svoboda volby hlásaná zastánci této ideologie je klamnou iluzí ve srovnání s široce přijímaným názorem, že lékař ví, kdy je pro pacienta lepší ukončit jeho utrpení. Květnové číslo lékařského časopisu The Canadian Medical Association Journal publikovalo obsáhlý text, který dokazuje na průzkumu belgických zdravotních sester zapojených do péče o pacienty v terminálním stadiu, že eutanazie je velmi často prováděna i bez jakéhokoli projevu vůle pacienta, a to prostřednictvím smrtících léčiv. Sestry, na něž často lékaři bezprostřední úkon (tj. aplikaci smrtícího léčiva) delegují, si často uvědomují, že toto jednání je za hranicí nejen medicínské etiky, ale i platné belgické právní úpravy. Přesto k němu dochází, protože zainteresovaní spoléhají na to, že tyto případy nemohou být ani odhaleny, tím méně potrestány.

Jakýkoli ústupek, kterým je objektivní mravní zlo povýšeno na zákon, nutně spustí lavinu nebezpečných následků. Namísto kvalitní (a nákladné) paliativní péče se společnost blahobytu spokojí s rychlým a levným řešením, jak nakládat s nejslabšími a bezbrannými. Akt zabití však není projevem lásky a křesťané jsou povinni se nespravedlivým zákonům postavit.

Je třeba vážně se zamyslet nad významem slov, která pronesl papež Benedikt XVI. na své nedávné návštěvě Portugalska: Spravedlivé společenské zřízení vyplývá z moudrého pohledu na život a na svět. [...] Život v pluralitě hodnotových systémů a etických pravidel žádá vydat se na cestu do nitra vlastního já a do jádra křesťanství, aby se posílila kvalita svědectví až ke svatosti a objevily stezky misijního poslání až k radikalitě mučednictví.

Josef Mudra

Další články

Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.