Falešný soucit přináší své trpké plody

V září 2002 se Belgie stala po Nizozemsku druhou zemí světa, která od pádu nacionálně socialistického režimu v Německu legalizovala eutanazii. Od té doby počet provedených zákroků roste; ve Flandrech dnes umírají tímto způsobem dvě procenta lidí. **

Přední bioetický expert washingtonského Discovery Institute Wesley J. Smith zdůvodňuje tento trend tak, že souhlas s eutanazií stojí na dvou pilířích - jednak na rozšířeném povědomí, že zabití je přijatelnou odpovědí na lidské utrpení, jednak na ideologii krajního individualismu. Podle ní je člověk neomezeným pánem nad svým tělem a má absolutní právo o něm rozhodovat a nakládat s ním, včetně rozhodnutí směřujícího k vlastní smrti.

Nyní se však jasně ukazuje, že svoboda volby hlásaná zastánci této ideologie je klamnou iluzí ve srovnání s široce přijímaným názorem, že lékař ví, kdy je pro pacienta lepší ukončit jeho utrpení. Květnové číslo lékařského časopisu The Canadian Medical Association Journal publikovalo obsáhlý text, který dokazuje na průzkumu belgických zdravotních sester zapojených do péče o pacienty v terminálním stadiu, že eutanazie je velmi často prováděna i bez jakéhokoli projevu vůle pacienta, a to prostřednictvím smrtících léčiv. Sestry, na něž často lékaři bezprostřední úkon (tj. aplikaci smrtícího léčiva) delegují, si často uvědomují, že toto jednání je za hranicí nejen medicínské etiky, ale i platné belgické právní úpravy. Přesto k němu dochází, protože zainteresovaní spoléhají na to, že tyto případy nemohou být ani odhaleny, tím méně potrestány.

Jakýkoli ústupek, kterým je objektivní mravní zlo povýšeno na zákon, nutně spustí lavinu nebezpečných následků. Namísto kvalitní (a nákladné) paliativní péče se společnost blahobytu spokojí s rychlým a levným řešením, jak nakládat s nejslabšími a bezbrannými. Akt zabití však není projevem lásky a křesťané jsou povinni se nespravedlivým zákonům postavit.

Je třeba vážně se zamyslet nad významem slov, která pronesl papež Benedikt XVI. na své nedávné návštěvě Portugalska: Spravedlivé společenské zřízení vyplývá z moudrého pohledu na život a na svět. [...] Život v pluralitě hodnotových systémů a etických pravidel žádá vydat se na cestu do nitra vlastního já a do jádra křesťanství, aby se posílila kvalita svědectví až ke svatosti a objevily stezky misijního poslání až k radikalitě mučednictví.

Josef Mudra