Biskup Škarvada zemřel

14. června 2010 ve večerních hodinách zemřel v Praze ve věku nedožitých 86 let Mons. ThDr. Jaroslav Škarvada, emeritní pomocný biskup pražský. Často se o něm hovořilo jako o "nenapravitelném optimistovi", který svou dobrou náladou dokázal "nakazit" všechny kolem sebe. A přitom prošel tolikerou beznadějí a zažil mnoho těžkých chvil 20. století. Sám jeho život byl ovšem svědectvím o naději. Jeho životní pouť dávala tušit, z jakého životadárného pramene čerpal. V den jeho smrti u něj dopoledne sloužil mši svatou kardinál Miloslav Vlk, který se nedávno vrátil ze svého pobytu ve Svaté zemi. Až do poslední chvíle s ním byli lidé **z okruhu jeho nejbližších.

Jaroslav Škarvada se narodil 14. září 1924 v Praze na Královských Vinohradech. Gymnázium, kde pomalu dozrávalo jeho přesvědčení o kněžském povolání, dokončil za okupace v roce 1943. Za války navštěvoval přednášky Studia catholica, neakademického semináře, kde po uzavření vysokých škol bylo možné studovat teologii. Po osvobození ve studiu pokračoval v Římě, kde byl od roku 1945 posluchačem papežské Lateránské a Gregoriánské univerzity a později alumnem české papežské koleje Nepomucenum. Studium ukončil doktorátem. Na kněze byl vysvěcen 12. března 1949. Díky politické situaci v bývalém Československu (vzhledem k internaci kardinála Berana a dalším zásahům proti katolické církvi) byl ovšem jeho návrat do vlasti znemožněn.

Místo návratu domů byl poslán jako kaplan do farnosti San Vito al Tagliamento v Benátsku. Po čtyřech letech, které strávil ve městě, jehož obecní rada ho potom, co se později stal biskupem, jmenovala čestným občanem, působil jako profesor dogmatiky v regionálním semináři v Chieti. Tam vyučoval deset let. Od roku 1965 působil jako sekretář kardinála Berana. Po jeho příjezdu z internace v Radvanově do Říma s ním Škarvada spolu s Karlem Skalickým spolupracoval až do jeho smrti v roce 1969. Od roku 1968 působil jako koordinátor duchovní služby českých krajanů rozptýlených po celém světě a v letech 1970-1991 byl rovněž spolupracovníkem vatikánského Státního sekretariátu.

Činnost koordinátorů duchovní služby pro uprchlíky z komunistických zemí byla posílena s nástupem papeže Jana Pavla II., který dal exilům komunistických zemí biskupy. Dne 18. prosince 1982 byl Škarvada jmenován titulárním biskupem litomyšlským a 6. ledna 1983 byl papežem Janem Pavlem II. v bazilice sv. Petra vysvěcen. Úkolem jeho biskupské služby bylo nadále řízení pastorace českých krajanů v zahraničí. Kromě toho se však na vlnách Hlasu Ameriky, Svobodné Evropy a Vatikánského rozhlasu snažil bránit svobodné a nezávislé myšlení.

V listopadu 1989 se podílel na přípravě svatořečení blahoslavené Anežky. Po pádu komunismu se biskup Škarvada snažil co nejdřív dostat do revolučním děním rozvířené Prahy. Na pozvání kardinála Tomáška se vrátil domů. Pro Svatého otce sepsal zprávu o dění v Československu a doručil mu pozvání pozdějšího prezidenta Václava Havla k návštěvě. Biskup Škarvada se stal pověřencem papeže pro přípravu tehdejší slavné cesty do Československa.

Dne 28. srpna 1991 byl Škarvada jmenován pražským světícím biskupem. Od listopadu 1991 do února 2001 zastával funkci generálního vikáře pražské arcidiecéze a od ledna 1993 do září 2002 byl proboštem Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze. Po dovršení 75 let požádal papeže o uvolnění z úřadu biskupa. Jan Pavel II. jeho žádosti vyhověl 25. září 2002. Dokud mu to zdraví dovolovalo pomáhal v pastoraci. Dne 28. října 2003 mu prezident republiky Václav Klaus udělil Řád T. G. Masaryka III. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. Dne 18. prosince 2003 byl jmenován delegátem Svatého stolce pro rytířský Řád křížovníků s červenou hvězdou.