Cyril a Metoděj: naši, nebo světoví?

14.07.2010,

Ptali se Tomáše Špidlíka, jak by shrnul naši cyrilometodějskou ideu. Když odpovídal, poukázal na její světový význam. Cyril a Metoděj srozumitelně tlumočí i nejobtížnější teologická témata. Oba evangelizují tak, že mluví o kráse člověka, o dosažitelné kráse Božího obrazu v nás. A konečně, oba přátelsky spolupracují na jediném apoštolském díle. **

Konstantin patří ke společenské i intelektuální elitě své doby. Vyniká v řadě věd i v teologii. Je žákem a později i intelektuálním partnerem proslulého patriarchy Fotia. Touží po skrytosti, po řeholním životě. Přesto se několikrát v životě ochotně ujímá záležitostí, které ho od jeho osobního ideálu odvádějí. Jít na misie k Arabům, Chazarům a na Moravu neznamenalo jen sbalit si kufřík a hledět si vymezených úkolů v rámci širší strategie. Cyrilometodějskou evangelizaci doprovází mise kulturní, civilizační i politická. A zde lze odkrýt výzvy i pro nás.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Mluvit o kráse člověka, o tom, že člověk je obrazem trojjediného Boha, že je tudíž bytostí podstatně vztahovou a žijící ve vztazích, že bude šťastnější, když bude druhým spíše sám sebe dávat než od druhých dostávat, nejen v osobní rovině, ale i na pracovišti a na veřejnosti, je úkol velmi obtížný. Můžeme si to ulehčit, pokud své společenské angažmá zredukujeme na obhajobu práv věřících, na apologii církevních představitelů či na oprávněnou kritiku smrtelných, leč individuálních morálních selhání našich spoluobčanů. Navzdory mnoha titánským výkonům v této oblasti ale Kristus, jeho moc a království, mnohdy vůbec není hlásán. Není zpřístupňován, je zapomenut, není na něj vidět přes ideologické bouření!

Konstantinovu obhajobu slovanské bohoslužebné řeči bychom proto neměli chápat jen jako neaktuální liturgický spor. Hlavní téma, totiž komunikace, umění spolu mluvit, být těmi, kdo umí mluvit o Bohu a s Bohem (teo-logoi), zůstává aktuální. Nebude-li váš rozhovor ve srozumitelné řeči, jak se pozná, co mluvíte? zvolá Konstantin v Benátkách. V Životě sv. Klimenta máme zachycenu chvíli, kdy Konstantin vzal přeložené knihy, položil je na oltář Boží a nabídl je Bohu jako oběť a ukázal tak, že Bůh se z takové oběti raduje. Neboť co je pro Slovo více potěšující než slovo? Slovo, které umožňuje rozumným bytostem zdolat nepochopitelnost!

Chceme-li být tvými přáteli, Bože, musíme být předně přáteli mezi sebou. Dej, abychom spolu byli schopni mluvit, zdolávali vzájemná nedorozumění a uměli si naslouchat, aby tak bylo bez jakýchkoli clon hlásáno Slovo Boží, tvůj jednorozený Syn Ježíš Kristus.

Pavel Mareš

Další články

Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.