Poznámka k týdnu - Slovenská církev jako zavírající filiálka?

Zpravodaj plzeňské diecéze ve svém prázdninovém čísle uvedl velmi hezký pastorační článek o Církvi. Stojí v něm: Hrůzou pro každou firmu jsou zástupci, kteří pomlouvají vlastní produkci. Kdo chce koupit firmu Opel, ten sám musí jezdit v Opelu. Kdo působí dojmem, že Církev je vyběhlý model nebo filiálka, která brzy zavře, ten už vlastně ‚zavřel‘. Základem naší církevní existence je překvapení a radost vycházející z evangelia. Kdo žije evangeliem, ten se mu naučí rozumět. Naučí se ho mít rád.** Kdo je naplněn radostí ze všeho, čím smí být, ten dokáže i lehce a hravě jednat. Při takovém jednání získává přátele a příznivce.

Do kontrastu s touto tezí a možná právě jako ukázkový odstrašující případ přichází z médií zpráva o tom, že na Slovensku mají člověka, který vyměnil svou kněžskou řeholní identitu za pozici vrcholného vládního poradce. Františkán Ján Krstiteľ Balázs opouští službu Církvi a jako Marián Balász bude šéfem týmu premiérky Ivety Radičové. Snad by bylo k pochopení, pokud by výjimečnost situace vyžadovala kanonickou dispens a daný kněz (se souhlasem představeného) přijal post ve veřejném sektoru jako službu obecnému blahu. Jenže v tomto případě je situace jiná sám Ján-Marián Balász hlásí světu, že příčinou odchodu je narůstající pocit spoutanosti, nepochopení a kritiky z církevních řad. Zpráva končí poznámkou, že mediálně známý kněz mj. ostře kritizoval arcibiskupa Jána Sokola za jeho spolupráci se Státní bezpečností před rokem 1989.

Zamyslet by se měly obě strany. Ján‑Marián Balász nad tím, že dělá špatnou reklamu Církvi. Může mít v lecčem pravdu, ta však nemůže vyznít, obětoval-li jí svou loajalitu vůči Církvi. A slovenská Církev nad tím, proč je kritizována nemíním tím ani tak řešení spolupráce arcibiskupa s komunismem, jako spíše bolavé věci v životě Církve a její hierarchie obecně.

Snahy o změnu Církve jsou jen tehdy úspěšné, pokud si reformátoři uchovají věrnost Církvi. Ti, kteří věrnost pozbyli, dříve zakládali protestantské denominace. Dnes podléhají sekularizaci. Těžko soudit, zda je horší získávat stoupence pro svůj odklon, nebo se utopit v prázdnotě individualismu. Kudy z toho cesta? Kajícnosti a věrnosti nám všem třeba.

Vojtěch Macek