Poznámka k týdnu - Slovenská církev jako zavírající filiálka?

18.08.2010,

Zpravodaj plzeňské diecéze ve svém prázdninovém čísle uvedl velmi hezký pastorační článek o Církvi. Stojí v něm: Hrůzou pro každou firmu jsou zástupci, kteří pomlouvají vlastní produkci. Kdo chce koupit firmu Opel, ten sám musí jezdit v Opelu. Kdo působí dojmem, že Církev je vyběhlý model nebo filiálka, která brzy zavře, ten už vlastně ‚zavřel‘. Základem naší církevní existence je překvapení a radost vycházející z evangelia. Kdo žije evangeliem, ten se mu naučí rozumět. Naučí se ho mít rád.** Kdo je naplněn radostí ze všeho, čím smí být, ten dokáže i lehce a hravě jednat. Při takovém jednání získává přátele a příznivce.

Do kontrastu s touto tezí a možná právě jako ukázkový odstrašující případ přichází z médií zpráva o tom, že na Slovensku mají člověka, který vyměnil svou kněžskou řeholní identitu za pozici vrcholného vládního poradce. Františkán Ján Krstiteľ Balázs opouští službu Církvi a jako Marián Balász bude šéfem týmu premiérky Ivety Radičové. Snad by bylo k pochopení, pokud by výjimečnost situace vyžadovala kanonickou dispens a daný kněz (se souhlasem představeného) přijal post ve veřejném sektoru jako službu obecnému blahu. Jenže v tomto případě je situace jiná sám Ján-Marián Balász hlásí světu, že příčinou odchodu je narůstající pocit spoutanosti, nepochopení a kritiky z církevních řad. Zpráva končí poznámkou, že mediálně známý kněz mj. ostře kritizoval arcibiskupa Jána Sokola za jeho spolupráci se Státní bezpečností před rokem 1989.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Zamyslet by se měly obě strany. Ján‑Marián Balász nad tím, že dělá špatnou reklamu Církvi. Může mít v lecčem pravdu, ta však nemůže vyznít, obětoval-li jí svou loajalitu vůči Církvi. A slovenská Církev nad tím, proč je kritizována nemíním tím ani tak řešení spolupráce arcibiskupa s komunismem, jako spíše bolavé věci v životě Církve a její hierarchie obecně.

Snahy o změnu Církve jsou jen tehdy úspěšné, pokud si reformátoři uchovají věrnost Církvi. Ti, kteří věrnost pozbyli, dříve zakládali protestantské denominace. Dnes podléhají sekularizaci. Těžko soudit, zda je horší získávat stoupence pro svůj odklon, nebo se utopit v prázdnotě individualismu. Kudy z toho cesta? Kajícnosti a věrnosti nám všem třeba.

Vojtěch Macek

Další články

Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.