USA: Biskupové odsoudili knihu katolických teologů o sexualitě

Komise pro nauku Konference katolických biskupů USA odsoudila knihu The Sexual Person: Toward a Renewed Catholic Anthropology (Sexuální osoba: K obnovené katolické antropologii), kterou napsali profesoři teologie na Creigton University Todd A. Salzman a Michael G. Lawler. První z nich je v čele katedry teologie. Kniha se pokouší morálně ospravedlnit současné sexuální chování, které katolická církev vždy konzistentně považovala za nemravné.

Komise pro nauku pod vedením washingtonského arcibiskupa Donalda W. Wuerla na 24 stránkách – viz www.usccb.org/doctrine/Sexual_… - podrobně rozebírá citovanou knihu. Závěry jejích autorů označuje za „radikální odklon od katolické teologické tradice“, chybné a „škodlivé pro morální a duchovní život“. „Kniha navrhuje způsoby křesťanského života, které nejsou v souladu s učením církve a křesťanskou tradicí.“

Již v roce 2007 arcibiskup Elden F. Curtiss z Omahy veřejně pokáral Salzmana a Lawlera za články, které obhajovaly morální legitimnost homosexuálních skutků. O rok později se pak titíž autoři v uvedené knize staví proti zákazu předmanželského sexu, homosexuálního chování, antikoncepce, umělého oplodnění a označují učení církve o těchto věcech za „vadnou teologii“.

Komise pro nauku se nespokojila s tím, že by citovala autoritativní dokumenty, aby prokázala, že oba profesoři jsou v konfliktu s učením církve. Zaměřila se na prozkoumání hlavních předpokladů, ze kterých vycházejí. Vzhledem k tomu, že hlavními zdroji tradiční katolické morální teologie je Písmo a přirozený zákon, zaměřují se autoři knihy na kritiku užívání Písma a přirozeného zákona při formulaci sexuální etiky. Profesoři tvrdí, že Písmo není relevantním zdrojem odpovědí na tyto otázky, kvůli své "dějinnosti". Autoři Písma žili v jiných sociohistorických podmínkách, a tak nelze ukvapeně přenášet literární význam výroků Písma do normativních výroků týkajících se našeho dnešního života. Výroky Písma jsou podle profesorů tak historicky podmíněné, že pro pozdější dobu nemají žádnou výpovědní hodnotu.

Oba profesoři uznávají existenci textů Písma, které odsuzují homosexuální chování, ale tvrdí, že tato odsouzení jsou založena na sociohistorických podmínkách doby, v níž byly napsány, a to, že „všechny lidské bytosti sdílejí heterosexuální stav“ a že „každé homosexuální chování je převrácení přírody a nemorální“. **Podle profesorů „ve svém moderním významu homosexualita není a nemůže být převrácením heterosexuálního stavu, neboť homosexuálové svou přirozenou orientací nesdílejí tento stav“. Tvrdí, že pro osoby s homosexuální orientací jsou homosexuální skutky přirozené. Slovo „přirozené“ však znamená konzistenci s řádem věcí ustanoveným Bohem. Profesoři toto slovo však používají ve smyslu jako něco, co není zvoleno, a to je zavádějící.

Profesoři tradiční argumenty z přirozeného řádu nejen relativizují jejich historickou podmíněností, ale úplně znevažují s ohledem na moderní filosofický vývoj a sociologii vědy.** Mají za to, stejně jako David Hume, jehož citují, že morální povinnost nemůže být odvozena z něčeho, co existuje v přírodě, neboť lidský intelekt není schopen uchopit rozumnost v přírodě, což má morální implikace. Přirozenost tak považují za holou fakticitu skutečnosti a vše za hranicemi této fakticity je výsledkem interpretace. Církev ovšem učí, že přirozený zákon participuje na Božím zákoně, a tak skeptické předpoklady profesorů ve skutečnosti popírají skutečnost takové participace.