Jednotu křesťanů nevytváříme my, ale Bůh

19.11.2010, Radio Vaticana


„Jednotu křesťanů nevytváříme my, ale Bůh“ – tak by se dal shrnout obsah promluvy, kterou ve čtvrtek 18. listopadu pronesl Benedikt XVI. ke členům Papežské rady pro podporu jednoty křesťanů, která zasedala u příležitosti 50. výročí své existence. Ustanovil ji papež Jan XXIII. pod názvem Sekretariát pro podporu jednoty křesťanů a Jan Pavel II. ji roku 1988 přetvořil na Papežskou radu. Jejím dnešním předsedou je arcibiskup Kurt Koch. Benedikt XVI. ve své promluvě k 60 členům této rady mimo jiné řekl:

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

**„Drazí přátelé, třebaže se vyskytují nové problematické situace nebo obtížné body dialogu, zůstává cíl ekumenického hnutí nezměněn, jakož i pevná snaha jej dosáhnout. Nejedná se však o nějakou politickou snahu, jejíž součástí jsou větší či menší schopnosti uzavírat dohody či nalézat kompromisy, pročež by s dobrými vyjednavači bylo možno očekávat, že je jen otázkou času, kdy se dosáhne dohody přijatelné pro všechny. Ekumenické úsilí je tvořeno dvojím pohybem.** Jednak přesvědčenou, zapálenou a houževnatou snahou najít úplnou jednotu v pravdě, vytvořit modely jednoty, osvětlit protiklady a temná místa za účelem dosažení jednoty. K tomu je zapotřebí teologického dialogu, ale především modlitby a pokání, tj. onoho duchovního ekumenismu, který je pulsujícím srdcem celé této cesty. Jednota křesťanů je a zůstává modlitbou, přebývá v modlitbě. Na druhé straně je tu i řídící pohyb, který plyne z jistoty, že my neznáme a nemůžeme znát okamžik uskutečnění jednoty všech Kristových učedníků, protože tuto jednotu nevytváříme my. Způsobuje ji Bůh, přichází shůry, z jednoty Otce se Synem v dialogu lásky, kterou je Duch Svatý; je začleněním do božské jednoty. Naše úsilí tím však není oslabováno. Naopak, činí nás to vnímavějšími pro chápání Pánových znamení a časů, abychom dovedli s vděčností uznat to, co nás již spojuje, a pracovali dál na upevnění a růstu. V ekumenickém hnutí je nakonec třeba nechat na Bohu, co náleží jedině Jemu, a rozvíjet seriózně, neustále a věrně to, co je naším úkolem; mít na paměti, že k našemu snažení patří obě stránky: jednání i utrpení, činnost i trpělivost, námaha i radost. Vzývejme tedy s důvěrou Ducha Svatého, aby řídil naši cestu a každý s novým odhodláním vnímal podnět k práci pro věc ekumenismu. Všechny vás povzbuzuji ve vašem nasazení, kterým pomáháte římskému biskupovi při plnění jeho poslání ve službách jednoty.“

Řekl Benedikt XVI. členům Papežské rady pro podporu jednoty křesťanů.


Další články



Praktický průvodce k vytvoření rytmu modlitby: Pozvánka k životu, jehož středem je Bůh

15.07.2026, Spiritual Direction

Vzhledem k tomu, že už více než deset let pracuji jako pastorační pracovnice s mládeží na plný úvazek, dalo by se předpokládat, že mám disciplinovaný a bohatý modlitební život – ale vždy tomu tak nebylo. Po mnoho let jsem se modlila, kde jsem chtěla a jak jsem chtěla a kdykoli se mi zachtělo. Trvalo mi dlouho, než jsem si našla rytmus modlitby, který by mě skutečně nesl. Ráda bych vám ukázala, jak si takový rytmus vytvořit, aniž byste opakovali mnoho chyb, které jsem udělala já.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

Papež Lev XIV.: Lékař by nikdy neměl rozhodovat o životě nenarozeného dítěte

10.07.2026, ACI Prensa

Papež Lev XIV. v pondělí dne 22. června 2026 ve Vatikánu hájil důstojnost lidského života v každé jeho fázi a varoval před riziky medicíny podřízené technickým nebo utilitárním kritériím. „Žádný lékař by si nikdy neměl dovolit na základě laboratorních algoritmů rozhodovat o životě lidského embrya či starší osoby,“ prohlásil během audience před členy Nadace Jérôme Lejeunea.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.