Židovský advokát hájí Itálii u Štrasburského soudu ve věci krucifixu ve školách

09.12.2010, Radio Vaticana

Itálie. U Evropského tribunálu pro lidská práva dosud probíhá odvolací proces Itálie proti rozsudku ve věci krucifixů umístěných v italských státních školách. Štrasburský soud se totiž rozhodl potrestat pokutou Italský stát za umístění tohoto náboženského symbolu ve školních třídách s odůvodněním, že je tak upírána svoboda těm žákům, kteří nesdílejí křesťanské náboženství. Celý případ podala ke Štrasburskému soudu občanka finské národnosti žijící v Itálii, Solie Lautsi.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Italská republika se proti tomuto rozsudku odvolala a její pře se ujal židovský advokát, bývalý profesor práva z harvardské univerzity, dr. Joseph Weiler, který na prvním stání odvolacího soudu ve Štrasburku vystoupil s tradiční jarmulkou, tedy pokrývkou hlavy, která odkazuje na židovské náboženské vyznání jejího nositele. „Odmítl jsem za tuto práci honorář,“ říká prof. Weiler v rozhovoru pro pondělní vydání vatikánského deníku Osservatore Romano (6. - 7. 12. 2010). „Nechci, aby se mělo za to, že je to z mojí strany záležitost peněz. Pokud je totiž někomu upírána jeho náboženská identita, je tak zneuznána identita každého jiného náboženství, tedy i mého,“ prohlašuje americký právník. „Přísahám, že nemám v úmyslu konvertovat,“ říká s úsměvem profesor Weiler, který je mimo jiné také autorem knihy „Křesťanská Evropa“, v níž se zaobírá kořeny úspěchů evropské civilizace.

**„Ve svých knihách neužívám nikdy slovo kristianofobie, nýbrž Kristofobie, říká ve zmíněném rozhovoru. „Snahu odstranit krucifix z italských škol totiž nelze zdůvodnit frázemi typu, »příčí se mi církev, ale uznávám Ježíše Krista«. Kdo má něco proti krucifixu, vadí mu Ježíš. Pojem neutrality, na kterém stojí rozsudek Štrasburského soudu, obsahuje dva zásadní omyly. **Ústavní smlouva Evropské unie zajišťuje svobodu náboženství i svobodu od náboženství. Na druhé straně ovšem také svobodu jednotlivých států zvolit si samostatně náboženské dědictví jako kolektivní identitu, včetně symbolů, kterými na tuto identitu poukazuje. Některé státy jako Francie a Německo se deklarují jako laické, a jiné jako Irsko a Řecko ve své ústavě svůj odkaz k Bohu výslovně zmiňují. Královna Alžběta je také hlavou anglikánské církve. Chceme tedy dojít k tomu, že v anglických školách nesmí být podobizna královny, protože odkazuje také na náboženskou příslušnost?“ – ptá se profesor Weiler.

Rozsudek evropského soudu pro lidská práva, říká dále, vnucuje rigidní rozdělení státu a náboženství všem členským zemím Unie. Laickost pak chápe jako prvek rozdělení a nikoli jako prvek neutrality. V tom si štrasburský rozsudek protiřečí, říká židovský advokát, americký právník Joseph Weiler, který zastupuje Itálii v odvolacím procesu u štrasburského tribunálu.

Další články

Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.