Skutečný pokoj je třeba vytvářet obranou náboženské svobody

„Skutečný pokoj je třeba vytvářet obranou náboženské svobody.“ Tato naléhavá výzva Benedikta XVI. prostupovala celou jeho – téměř půlhodinovou - promluvu, kterou pronesl dnes v rámci tradičního novoročního setkání papeže se členy diplomatického sboru při Svatém stolci. Velvyslanci zastupující 178 států si jednotlivě vyměnili novoroční blahopřání se Svatým otcem. Českou republiku reprezentoval velvyslanec Pavel Vošalík. Na začátku setkání pozdravil papeže děkan diplomatického sboru, velvyslanec Hondurasu, Alejandro Valladares Lanza. Papež se ve své promluvě soustředil na kvalitu náboženské svobody z globálního hlediska, ale zmínil také konkrétní zejména poslední antikřesťanské útoky v Iráku a Egyptě, poukázal na problém kontroverzního zákona o rouhání v Pákistánu, a pozastavil se také u západních, zejména evropských pokusů odstranit náboženskou dimenzi ze života společnosti.

„Náboženská dimenze je nepopiratelnou a nepotlačitelnou charakteristikou lidského bytí a jednání, měřítko realizace údělu člověka a budování společnosti, do které patří. Pokud tedy jednotlivec nebo jeho okolí přehlíží nebo popírá tento základní aspekt, vznikají nevyváženosti a konflikty na všech stupních, jak na rovině osobní, tak na rovině vztahů mezi lidmi.“

Tato primární a základní pravda, pokračoval dále papež, je důvodem toho, proč jsem v poselství k letošnímu Světovému dni míru označil náboženskou svobodu za základní cestu k budování pokoje. Mír totiž vzniká a uchovává se pouze tehdy, když člověk může svobodně hledat Boha a sloužit mu ve svém srdci, ve svém životě a ve vztazích vůči druhým. Benedikt XVI. vybídl velvyslance ke společnému pohledu do jednotlivých zemí a do celého světa.

**„Nejsme snad ve světovém měřítku, bohužel, svědky početných situací porušování nebo popírání náboženské svobody? Není až příliš často zpochybňováno či pošlapáváno právo člověka, které je skutečně primární, protože bylo historicky potvrzeno jako první a protože jeho předmětem je konstitutivní dimenze člověka, totiž jeho vztah ke Stvořiteli?** Domnívám se, že společnost, její představitelé a veřejné mínění si dnes více než kdy předtím, byť ne vždy přesně, uvědomuje toto vážné zranění, kterým trpí homo religiosus ve své důstojnosti a svobodě, jak na to opakovaně upozorňuji.“

Benedikt XVI. pak konkrétně připomněl nejprve atentáty, rozsévající smrt, bolest a zármutek mezi křesťany v Iráku, kteří jsou tak nuceni odcházet ze své vlasti, kde jejich předkové žili celá staletí; poukázal rovněž na nedávný teroristický útok proti věřícím v Alexandrii.

„Na Blízkém východě jsou křesťané původními a autentickými občany, věrnými své vlasti a veškerým svým povinnostem. Je přirozené, že se budou moci těšit všem občanským právům, svobodě svědomí a kultu, svobodě na poli vzdělávání a výchovy či užívání sdělovacích prostředků. V této souvislosti oceňuji pozornost vůči právům nejslabších a politickou prozíravost některých evropských států, které reagovaly v posledních dnech a požadují společnou odpověď Evropské unie na obranu křesťanů na Blízkém východě.“

Papež se potom dovolával práv zahraničních pracovníků na Arabském poloostrově a vyzval Pákistán ke zrušení zákona o rouhání, který je záminkou pro pronásledování náboženských menšin, přičemž zmínil také tragickou vraždu guvernéra Punjabu, Salmana Taseera. Poukázal na akty násilí proti křesťanům v jižní a jihovýchodní Asii a také v Africe, konkrétně na kostely v Nigérii. Vyjádřil solidaritu s katolíky v Číně, kde zejména církevní hierarchie prožívá těžkosti a zkoušky.

„Přeneseme-li svůj pohled od Východu k Západu, ocitneme se před jiným typem ohrožení plného uplatňování náboženské svobody. Myslím v první řadě na země, kde je kladen velký důraz na pluralismus a toleranci, ale kde náboženství trpí rostoucí marginalizací. Náboženství, každé náboženství, bývá považováno za nedůležitý faktor, který je pro moderní společnost cizí, ba dokonce škodlivý, a je vyvíjena snaha zabránit různými způsoby jeho vlivu na společenský život. Bývá požadováno, aby křesťané v rámci svých profesí jednali bez vztahu ke svému náboženskému a mravnímu přesvědčení anebo dokonce proti němu, jako např. tam, kde platí zákony, jež omezují právo na námitku svědomí zdravotnickým pracovníkům nebo určitým právníkům. V tomto kontextu je potěšitelná zpráva o rezoluci Rady Evropy z loňského října na ochranu práva zdravotnického personálu na námitku svědomí vzhledem k určitým zákrokům, které vážně porušují právo na život, jako je interrupce.“

Benedikt XVI. upozornil na odstraňování náboženských, zejména křesťanských symbolů z veřejného života, což označil za omezování práv věřících a zároveň odřezávání se od kulturních kořenů mnohých národů. Svatý otec vyjádřil vděčnost těm vládám, církevním a společenským institucím, jednotlivým osobám – věřícím i nevěřícím, které spolu s pravoslavným moskevským patriarchátem stanuly na straně obhajoby těchto hodnot.

„Uznávat náboženskou svobodu znamená zaručovat náboženským komunitám svobodnou činnost ve společnosti, včetně jejich iniciativ v sociálním, charitativním a výchovném sektoru. Ostatně, všude na světě je zřejmá plodnost děl katolické církve v těchto oblastech. Je znepokojivé, že tato služba, kterou náboženské komunity nabízejí celé společnosti, zejména při výchově mladých generací, je znevýhodňována nebo brzděna legislativními projekty, které se snaží vytvářet určitý druh státního monopolu v oblasti školství, jak bylo zaznamenáno v některých zemích latinské Ameriky… Vybízím všechny vlády, aby podporovaly výchovně-vzdělávací soustavy, které respektují prvořadé právo rodin rozhodovat o výchově svých dětí a které se inspirují principem subsidiarity, jenž je zásadní pro organizaci spravedlivé společnosti.

Nemohu také přejít mlčením další ohrožení náboženské svobody rodin v některých evropských zemích, kde je ukládána povinná účast na kursech sexuální či občanské výchovy, které předávají domněle neutrální koncepce osoby a života, ale které ve skutečnosti vyjadřují antropologii odporující víře i normálnímu rozumu.“

Papež dále zdůraznil, že činnost Apoštolského stolce, včetně jeho konkordátů a různých dohod se státy, slouží náboženské svobodě. Vyjádřil přitom také uspokojení z rozhodnutí vietnamské vlády přijmout ustanovení papežského představitele, který bude tamější katolické komunitě tlumočit péči Petrova nástupce.

„Chtěl bych na závěr mocně zdůraznit, že náboženství nepředstavuje pro společnost žádný problém, není faktorem znepokojení či konfliktu. Chtěl bych opakovat, že církev neusiluje o privilegia, ani nechce zasahovat do oblastí, které nejsou vlastní jejímu poslání, nýbrž jednoduše plnit toto své poslání svobodně.“