Křesťané z Iráku čekají u bran Evropy. Západ se k nim nezná.

16.04.2011, RadioVaticana.cz

Zatímco celá Evropa debatuje nad nekontrolovaným přílivem emigrantů z Tuniska, na východních hranicích kontinentu se bez většího ohlasu léta odehrává drama křesťanů, kteří odešli z Iráku. Neutekli za chlebem, nýbrž proto, že v určité chvíli pocítili nůž na hrdle. Mnozí z nich byli svědky atentátů a exekucí. Přišli v nich o příbuzné a přátele – ve jménu „velikého Alláha“** - a v muslimském prostředí nedokázali dál žít. Často se rozhodli pro odjezd v několika okamžicích a nevzali si nic než malé zavazadlo. Nyní čekají v Turecku, u bran Evropy, a na rozdíl od Tunisanů nemají čím argumentovat. V této oblasti jsou hranice hlídány lépe než v Itálii a pohraničníci jsou tu daleko bezohlednější než italské hlídky ve Středozemí.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Postkřesťanský západ je bezohledný vůči křesťanům, kteří museli utíkat ze své vlasti a co do své víry se identifikují se Západem. Pouze Němci udělali jednu výjimku: přijali 2,5 tisíce Iráčanů. Francie a Itálie, kam dnes plynou tisíce muslimů z Tuniska, přijaly jen pár desítek přeživších po atentátu v Bagdádské katedrále. Všechno s velkou slávou, aby nikdo tu mimořádnou pohostinnost pro irácké křesťany nepřehlédl. Také Spojené Státy bývají kruté. Dají vízum dětem a odmítnou rodičům, vypráví pro La Croix p. François Yakan, chaldejský kněz, který v Istanbulu pomáhá iráckým utečencům.

Turecko je také zemí pro křesťany nehostinnou. Nemají tam právo na práci ani na sociální péči. Shromažďují se kolem nemnoha křesťanských kostelů a komunit, které také nemohou udělat mnoho, protože obvykle nemají ani právní personalitu.

Další články

Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.