Benedikt XVI.: Obnovme víru v moc lásky Boží

U římského Kolosea, zcela obleženého několika tisíci lidmi, se v pátek 22. dubna večer konala tradiční pobožnost Křížové cesty. Za účasti Svatého otce se zde rozjímalo na základě textů, které letos připravila augustiniánská mniška, sestra Maria Rita Piccione z římského kláštera Santi Quattro Coronati. Kříž nesli střídavě papežský vikář pro město Řím, kardinál Vallini, jedna rodina z Říma a jedna z Etiopie, dvě augustiniánské mnišky, mladá dívka a františkán – oba z Egypta, jeden nemocný na vozíku v doprovodu dvou asistentů a dva františkáni z Kustodie Svaté země. Z Kolosea na nedaleké návrší doputoval kříž přibližně za hodinu a půl a rozjímání jako obvykle končilo promluvou Svatého otce. Benedikt XVI. řekl:

„Drazí bratři a sestry,

dnes večer jsme ve víře doprovázeli Ježíše procházejícího poslední etapou své pozemské cesty, etapou nejbolestnější – Kalvárií. Slyšeli jsme volání davu, slova odsouzení, výsměch vojáků, pláč Panny Marie a žen. Nyní jsme pohrouženi do mlčení této noci, do mlčení kříže, mlčení smrti. Je to ticho, které v sobě nese bolestnou tíži odmítnutého, terorizovaného a zdrceného člověka. Tíže hříchu, tíže zla znetvořuje jeho tvář. Tento večer jsme v hloubi svého srdce prožili Ježíšovo drama plné bolesti zla, lidského hříchu. Co nám nyní zůstává před očima? Zůstává kříž, kříž čnící na Golgotě, kříž, který jako by označoval definitivní porážku toho, který přinesl světlo a byl ponořen do temnot, toho, který mluvil o moci odpuštění a milosrdenství, který vybízel k víře v nekonečnou lásku Boží ke každé lidské bytosti. Pohrdnutý a odvržený lidmi, stojí před námi muž bolesti, znalý utrpení, ten, před nímž si lidé zakrývají tvář. Podívejme se však dobře na onoho ukřižovaného muže mezi nebem a zemí, rozjímejme o něm hlubším pohledem a objevme, že kříž neoznačuje vítězství smrti, hříchu a zla, nýbrž je zářivým znamením lásky, ba dokonce nezměrnosti lásky Boží, toho, co bychom nikdy nemohli žádat, představovat si či doufat. Bůh se kvůli nám ponížil, snížil se až k nejtemnějšímu prahu našeho života, aby nás chytil za ruku a vedl k sobě, přivedl nás až k Němu. Kříž mluví o svrchované lásce Boha a vyzývá nás dnes, abychom obnovili svoji víru v moc této lásky, abychom věřili, že v každé situaci svého života, dějin světa je Bůh schopen přemoci smrt, hřích a zlo a darovat nám nový, vzkříšený život. Ve smrti Božího Syna na kříži je zárodek nové naděje života jakožto zrna, které odumírá v zemi. **V této noci prostoupené mlčením a nadějí zní pozvání, které nám adresuje Bůh prostřednictvím slov svatého Augustina: »Mějte víru. Přijdete ke mně a budete okoušet dobroty z mého stolu stejně, jako jsem já neodmítl okusit zla ze stolu vašeho. Slíbil jsem vám svůj život jako předznamenání, dal jsem svou smrt, jako bych vám říkal: Hle, zvu vás k účasti na svém životě. To je život, kde nikdo neumírá, život vskutku blažený, který nabízí neporušitelný pokrm, který občerstvuje a nikdy neubývá.** Cílem, k němž vás zvu, je přátelství s Otcem a Duchem Svatým. Je to věčná večeře, společenství se mnou, je to účast na mém životě.« Mějme svůj zrak upřen na Ukřižovaného Ježíše a prosme v modlitbě: osvěť Pane naše srdce, abychom tě mohli následovat na cestě kříže, dej ať v nás zemře starý člověk, spoutaný egoismem, zlem a hříchem. Učiň nás novými lidmi, svatými muži a ženami, proměněnými a oživenými tvojí láskou.“

To byla promluva Benedikta XVI. na závěr pobožnosti Via Crucis u římského Kolosea.