Jan Pavel II. zachránil jednotu katolické církve

06.05.2011, RadioVaticana.cz

V 70. letech byly hranice katolicismu napjaté až k prasknutí a katolická církev měla cosi z příchutě dnešních anglikánů, charakterizuje situaci před nástupem polského papeže, píše Damian Thompson. Podle předního britského novináře a blogera tehdy požadavky na svěcení žen mohly vést ke schismatu, jak se to děje nyní u anglikánů, a západní teologové pokládali základy pro útok na katolickou víru v reálnou přítomnost Krista, svátostné kněžství a další kameny katolického učení.**

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Byl to Jan Pavel II., kdo užil autoritu svého papežského úřadu, aby uzavřel diskusi nad těmito věcmi, zdůrazňuje Thompson ve svém fejetonu v internetové verzi britského deníku Daily Telegraph. Ačkoliv liberální katolíci to mohou považovat za útok na intelektuální svobodu, ze sociologického hlediska lze říct, že nejvyšší představitel světového náboženství užil svou autoritu, aby prohlásil, že katolické je to a ne ono. Žádné náboženství nemůže přežít bez takto stanovených hranic. Nikdo nepochybuje, že Karol Wojtyla byl mužem obdivuhodného intelektu a jeho encykliky nebo Katechismus, jehož vypracování zadal, byly obohacením magisteria. Jeho hlavním přínosem však bylo to, že vyslovil, co ke katolické víře patří, a co ne. Věc, která nebyla zdaleka tak jasná v době, kdy se ujímal úřadu, zdůrazňuje, Damian Thompson, šéfredaktor časopisu The Catholic Herald.

Další články

Praktický průvodce k vytvoření rytmu modlitby: Pozvánka k životu, jehož středem je Bůh

15.07.2026, Spiritual Direction

Vzhledem k tomu, že už více než deset let pracuji jako pastorační pracovnice s mládeží na plný úvazek, dalo by se předpokládat, že mám disciplinovaný a bohatý modlitební život – ale vždy tomu tak nebylo. Po mnoho let jsem se modlila, kde jsem chtěla a jak jsem chtěla a kdykoli se mi zachtělo. Trvalo mi dlouho, než jsem si našla rytmus modlitby, který by mě skutečně nesl. Ráda bych vám ukázala, jak si takový rytmus vytvořit, aniž byste opakovali mnoho chyb, které jsem udělala já.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

Papež Lev XIV.: Lékař by nikdy neměl rozhodovat o životě nenarozeného dítěte

10.07.2026, ACI Prensa

Papež Lev XIV. v pondělí dne 22. června 2026 ve Vatikánu hájil důstojnost lidského života v každé jeho fázi a varoval před riziky medicíny podřízené technickým nebo utilitárním kritériím. „Žádný lékař by si nikdy neměl dovolit na základě laboratorních algoritmů rozhodovat o životě lidského embrya či starší osoby,“ prohlásil během audience před členy Nadace Jérôme Lejeunea.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.