04.06.2011, Catholic News Agency
Biskup sestoupil do uličky mezi lavicemi kostela Panny Marie Růžencové, zaplněného 600 žáky katolické základní školy, a hovořil o důležitosti dodržování slibů a o tom, jak toto „ano“ změnilo běh dějin.
Biskup také hovořil o slovech z evangelia svatého Lukáše, která žáci vyslechli, o tom, jak se anděl Gabriel zjevil Panně Marii a zeptal se jí, zda se stane matkou našeho Spasitele. „Dobře se hodí, že jsou slova evangelia právě o Marii,“ řekl biskup McManus ve farním kostele zasvěceném Panně Marii. Pak mluvil o tom, jak snoubenci říkají „ano“ sobě navzájem i Bohu a jak kněží říkají „ano“, když jsou svěceni.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
„Co se píše před označením letopočtu?“ zeptal se dětí sedících v lavicích.
L. P., odpovědělo jedno z nich. **
Biskup McManus objasnil, že to znamená „léta Páně“, a také vysvětlil, proč se roky před naším letopočtem označují „před Kristem". „To vše je možné jen proto,“ řekl biskup, „že Marie řekla ,ano'.“ Poté dětem shromážděným na mši svaté vyprávěl o nezištnosti světce, jehož památka se toho dne připomínala, svatého Damiena z Molokai. Tento světec se narodil v Belgii roku 1840. Svatý Damien odpověděl na Boží volání a řekl „ano". Odebral se na havajský ostrov jménem Molokai, kde žili pouze malomocní lidé. „Malomocenství je strašlivá nemoc,“ řekl biskup McManus. „Je velmi nakažlivá.“ Biskup McManus řekl žákům, že na ostrově Molokai žilo 800 lidí nakažených malomocenstvím. Svatý Damien jim tři roky sloužil. Jednoho dne při holení převrhl nádobu s vařící vodou, která se mu vylila na nohy. Svatý Damien si všiml, že mu to nezpůsobilo žádnou bolest, a pak si uvědomil, že se nakazil malomocenstvím, neboť neschopnost cítit bolest je jedním z příznaků.
Biskup požádal žáky, aby se modlili za to, co Bůh chce, aby učinili se svými životy.
„Bůh má zvláštní poslání pro každého, kdo se nachází v tomto kostele,“ dodal. „Klíčem ke štěstí v životě je zjistit, o jaké poslání se jedná.“
Na závěr mše k mladším žákům promluvila Shelby Pelletierová, studentka katolické střední školy svatého Bernarda.
„Mohu upřímně říci, že bych neměnila,“ řekla o své katolické výchově.
Pelletierová hovořila o tom, že díky studiu na škole sv. Bernarda dostala příležitost pracovat a mimo školu pomáhat dospívajícím se speciálními potřebami. A dodala, že existuje rovněž mnoho programů a aktivit přímo ve škole.
Mluvila také o silných přátelstvích, která navázala během studia na škole sv. Bernarda.
„Všichni se ve škole známe jménem,“ poznamenala, když vysvětlovala, že obědvá společně se studenty, kteří mají rozličné zájmy.
„Katolické školy mě formovaly ve zralou dospělou osobu,“ řekla. „Bůh je stále se mnou a pomáhá mi cítit se doma, ať už jsem kdekoli.“
Po mši žáci vyšli z kostela. Někteří nastoupili do zářivě žlutých školních autobusů, které je odvezly zpět do Fitchburgu a Leominsteru.
Konsorcium katolických škol sv. Pavla vzniklo v roce 2006, je tvořeno šesti katolickými základními školami z North County. Je určeno k tomu, aby školám pomáhalo akademicky i ekonomicky.
Heather Wailesová stála po mši venku před kostelem Panny Marie Růžencové. Její dcera chodí do páté třídy základní školy sv. Anny.
Ačkoli si zpočátku nebyla zcela jistá podobou konsorcia, nyní je podporuje a říká, že se jí líbí, že se tolik lidí shromáždilo na jednom místě.
„Dává nám to sílu,“ řekla o konsorciu. „Získáte pocit, že jste součástí širší komunity.“
15.07.2026, Spiritual Direction
Vzhledem k tomu, že už více než deset let pracuji jako pastorační pracovnice s mládeží na plný úvazek, dalo by se předpokládat, že mám disciplinovaný a bohatý modlitební život – ale vždy tomu tak nebylo. Po mnoho let jsem se modlila, kde jsem chtěla a jak jsem chtěla a kdykoli se mi zachtělo. Trvalo mi dlouho, než jsem si našla rytmus modlitby, který by mě skutečně nesl. Ráda bych vám ukázala, jak si takový rytmus vytvořit, aniž byste opakovali mnoho chyb, které jsem udělala já.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
10.07.2026, ACI Prensa
Papež Lev XIV. v pondělí dne 22. června 2026 ve Vatikánu hájil důstojnost lidského života v každé jeho fázi a varoval před riziky medicíny podřízené technickým nebo utilitárním kritériím. „Žádný lékař by si nikdy neměl dovolit na základě laboratorních algoritmů rozhodovat o životě lidského embrya či starší osoby,“ prohlásil během audience před členy Nadace Jérôme Lejeunea.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.