04.06.2011, Catholic News Agency
Biskup sestoupil do uličky mezi lavicemi kostela Panny Marie Růžencové, zaplněného 600 žáky katolické základní školy, a hovořil o důležitosti dodržování slibů a o tom, jak toto „ano“ změnilo běh dějin.
Biskup také hovořil o slovech z evangelia svatého Lukáše, která žáci vyslechli, o tom, jak se anděl Gabriel zjevil Panně Marii a zeptal se jí, zda se stane matkou našeho Spasitele. „Dobře se hodí, že jsou slova evangelia právě o Marii,“ řekl biskup McManus ve farním kostele zasvěceném Panně Marii. Pak mluvil o tom, jak snoubenci říkají „ano“ sobě navzájem i Bohu a jak kněží říkají „ano“, když jsou svěceni.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
„Co se píše před označením letopočtu?“ zeptal se dětí sedících v lavicích.
L. P., odpovědělo jedno z nich. **
Biskup McManus objasnil, že to znamená „léta Páně“, a také vysvětlil, proč se roky před naším letopočtem označují „před Kristem". „To vše je možné jen proto,“ řekl biskup, „že Marie řekla ,ano'.“ Poté dětem shromážděným na mši svaté vyprávěl o nezištnosti světce, jehož památka se toho dne připomínala, svatého Damiena z Molokai. Tento světec se narodil v Belgii roku 1840. Svatý Damien odpověděl na Boží volání a řekl „ano". Odebral se na havajský ostrov jménem Molokai, kde žili pouze malomocní lidé. „Malomocenství je strašlivá nemoc,“ řekl biskup McManus. „Je velmi nakažlivá.“ Biskup McManus řekl žákům, že na ostrově Molokai žilo 800 lidí nakažených malomocenstvím. Svatý Damien jim tři roky sloužil. Jednoho dne při holení převrhl nádobu s vařící vodou, která se mu vylila na nohy. Svatý Damien si všiml, že mu to nezpůsobilo žádnou bolest, a pak si uvědomil, že se nakazil malomocenstvím, neboť neschopnost cítit bolest je jedním z příznaků.
Biskup požádal žáky, aby se modlili za to, co Bůh chce, aby učinili se svými životy.
„Bůh má zvláštní poslání pro každého, kdo se nachází v tomto kostele,“ dodal. „Klíčem ke štěstí v životě je zjistit, o jaké poslání se jedná.“
Na závěr mše k mladším žákům promluvila Shelby Pelletierová, studentka katolické střední školy svatého Bernarda.
„Mohu upřímně říci, že bych neměnila,“ řekla o své katolické výchově.
Pelletierová hovořila o tom, že díky studiu na škole sv. Bernarda dostala příležitost pracovat a mimo školu pomáhat dospívajícím se speciálními potřebami. A dodala, že existuje rovněž mnoho programů a aktivit přímo ve škole.
Mluvila také o silných přátelstvích, která navázala během studia na škole sv. Bernarda.
„Všichni se ve škole známe jménem,“ poznamenala, když vysvětlovala, že obědvá společně se studenty, kteří mají rozličné zájmy.
„Katolické školy mě formovaly ve zralou dospělou osobu,“ řekla. „Bůh je stále se mnou a pomáhá mi cítit se doma, ať už jsem kdekoli.“
Po mši žáci vyšli z kostela. Někteří nastoupili do zářivě žlutých školních autobusů, které je odvezly zpět do Fitchburgu a Leominsteru.
Konsorcium katolických škol sv. Pavla vzniklo v roce 2006, je tvořeno šesti katolickými základními školami z North County. Je určeno k tomu, aby školám pomáhalo akademicky i ekonomicky.
Heather Wailesová stála po mši venku před kostelem Panny Marie Růžencové. Její dcera chodí do páté třídy základní školy sv. Anny.
Ačkoli si zpočátku nebyla zcela jistá podobou konsorcia, nyní je podporuje a říká, že se jí líbí, že se tolik lidí shromáždilo na jednom místě.
„Dává nám to sílu,“ řekla o konsorciu. „Získáte pocit, že jste součástí širší komunity.“
01.10.2026, RC Monitor 18/2026
Z hodin dějepisu si pamatuji jméno Gaius Julius Caesar (100–44 př. Kr.). Byl to významný římský vojevůdce, po němž je například pojmenován měsíc červenec (Iūlius) a který zavedl také tzv. juliánský kalendář. Římský senát ho v roce 69 př. Kr. pověřil správou Hispánie. Cestou tam se zastavil v jedné malé vesnici v Alpách. Zde se ho jeho společníci zeptali, zda se i v této bezvýznamné vesnici lidé stejně hádají o moc a svádějí politické boje, jako to dělají v Římě.
25.09.2026, RC Monitor 17/2026
Když jsem jako mladý muž začal pracovat v top managementu strojírenské firmy, bylo to po stránce oblékání relativně náročné. Firemní dress code vyžadoval od odborného ředitele nosit denně styl business, tj. světlou košili, vázanku, sako, společenskou obuv. Myslím, že někdy kolem roku 2010 nastal zlom – na konferencích a jiných byznysových setkáních muži sundali kravaty, nastoupil business casual. V letech před covidem potom přišel smart casual – najednou se dalo na konferenci přijít v džínách a ležérním saku, a bylo to výrazně pohodlnější. V posledních letech navíc zčásti vymizely i společenské boty, stačí značkové tenisky, zpravidla ty s bílým okrajem. Nestranný nadnárodní pozorovatel by to snad nazval amerikanizací. Výjimkou jistě trvale zůstávají některé byznys sektory, kde dojem souvisí s důvěryhodností, na prvním místě uveďme advokátní kanceláře.
23.09.2026, RC Monitor 17/2026
Bůh se člověku zjevil jako transcendentní a osobní Bůh, což znamená, že přesahuje člověka ve všem a zároveň s ním touží mít osobitý a jedinečný vztah.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.