Světové dny mládeže jsou přílivem světla, řekl Svatý otec v letadle do Madridu

Během letu se na palubě papežského speciálu Alitalia konala tisková konference s 56 přítomnými novináři, kteří zastupují téměř pět tisíc jejich kolegů akreditovaných v Madridu. Jak sdělil vatikánský tiskový mluvčí, O. Federico Lombardi, počet akreditací je rekordní a svědčí o nebývalém zájmu médií o papežovu cestu a Světové dny mládeže. Benedikt XVI. během cesty zodpověděl čtyři otázky. První se týkala významu světových setkání mládeže v pastorační „strategii“ církve třetího tisíciletí.

**„Světové dny mládeže jsou znamením, přílivem světla; zviditelňují víru a Boží přítomnost ve světě a dodávají odvahu k víře. Věřící se často cíti izolováni a téměř ztraceni. Zde zjišťují, že nejsou sami, že existuje velká síť víry a světové společenství věřících a že je krásné zažívat toto univerzální přátelství.“ Příprava Světových dní mládeže, poznamenal papež, se neomezuje pouze na technickou stránku, nýbrž je především vnitřní přípravou, cestou k druhým a společnou cestou k Bohu.**

Druhý dotaz poukazoval na hlubokou ekonomickou, ale i sociální a morální krizi západní společnosti, spojenou s nejistými vyhlídkami do budoucnosti. Jaké poselství může církev v této situaci předat mladým lidem, kteří upadají do malomyslnosti nebo agresivity?

Papež v odpovědi zdůraznil, že nynější hospodářská krize je důsledkem chybějícího etického pojetí ekonomiky.

„Znovu vychází najevo to, co Jan Pavel II. řekl ve své první sociální encyklice – člověk musí být centrem ekonomiky, kterou nelze poměřovat maximálním ziskem, nýbrž dobrem každého člověka. Ekonomika v sobě musí zahrnovat zodpovědnost za druhé a funguje dobře pouze tehdy, když druhé respektuje. (...) Církev ve své sociální nauce definuje tuto schopnost vzdát se maximálního zisku, nahlížet skutečnosti z náboženské a humanistické dimenze, tedy existovat jeden pro druhého. Velký počet dobrovolníků, kteří po celém světě nepracují pro sebe, nýbrž pro druhé, dokazuje, že tato výchova k velkým cílům, o niž církev usiluje, je možná a zásadní pro naši budoucnost.“ Třetí otázka vykreslila zdánlivý rozpor mezi dialogem v dnešní společnosti mnoha kultur a vyznání a hlásáním Krista jako jediné Pravdy.

„Spojení mezi pravdou a netolerancí, monoteismem a neschopností vést dialog s druhými, je často se vracejícím argumentem v debatě o dnešním křesťanství.(...) Skutečnost je však zcela jiná, tato argumentace je nesprávná, neboť pravda je přístupná pouze ve svobodě. Pravda jako taková vyhledává dialog, neboť usiluje o lepší poznání a pochopení v rozhovoru s druhým. Hledání pravdy a lidské důstojnosti je nejvyšší obranou svobody.“

Poslední dotaz novinářů se zaměřoval na kontinuitu Světových dní i poté, až se mladí lidé vrátí domů, opadne jejich nadšení a do kostela už možná ani nevkročí. Papež reagoval podobenstvími o rozsévači, jehož semena pokaždé nedopadnou na úrodnou půdu, a o nepatrném hořčičném zrnku, z něhož vyroste velký strom.

„Jistě přijde mnoho nazmar a nelze ihned říci – od zítřka začíná velký rozkvět církve. Bůh tak nejedná, nýbrž dává růst v tichosti. Vím, že na Světových dnech mládeže vznikla mnohá životní přátelství a velká naděje v Boží existenci. Důvěřujeme tomuto tichému růstu a jsme si jisti, že Boží semeno skutečně roste, i když o tom statistiky nemluví, a že je pro mnohé začátkem jejich přátelství s Bohem i lidmi.“