Papež a tajné služby sovětského bloku

Rainer Erice, pracovník durynského rozhlasu (MDR), uveřejnil informace o tom, jak Stasi sledovala Josefa Ratzingera. Sledování začalo v roce 1974, kdy navštívil východní Německo, aby přednášel studentům teologie v Erfurtu. Informace o tomto sledování se objevily už v roce 2005, kdy byl kardinál Ratzinger zvolen papežem. Minulý týden ale stanice MDR objevila další materiály o Ratzingerovi i lidech, kteří ho špehovali.

Z dokumentů je zřejmé, že Stasi si byla už v roce 1974 vědoma, že P. Ratzinger je vycházející hvězdou, ale neměla dost pracovníků, kteří by ho špehovali: jejich jediným zdrojem byl informátor „Birke“**, zaměstnanec míšeňského biskupství. Proto se snažila získat další informátory. Když arcibiskup Ratzinger v roce 1978 navštívil v Berlíně kardinála Bengsche, převzala sledování zahraniční sekce Stasi a získala informátory v obou částech Německa.

Tyto zdroje uváděly, že profesor Ratzinger je „konzervativní, reakční a autoritářský“ a tvrdily, že si ho Jan Pavel II. vybral jako **organizátora „kontrarevolučního vývoje v Polsku“. Charakterizovaly ho jako „jednoho z nejzuřivějších odpůrců komunismu“.

Pro sledování Ratzingera bylo získáno nejméně tucet tajných spolupracovníků: byli mezi nimi dva východoněmečtí univerzitní profesoři – agent „Aurora“ byl profesorem vědeckého ateismu v Jeně, agent „Lorac“ působil pod rouškou profesora teologie v Lipsku. Agent „Georg“ byl pracovníkem aparátu berlínské biskupské konference a měl hluboký vhled do vnitřního fungování Církve. V západním Německu zahrnovala síť benediktinského řeholníka z Trevíru pod jménem „Záblesk naděje“: ten byl špionem Stasi už desítky let a měl rozsáhlé informace o dění ve Vatikánu. Dalším špionem byl pracovník agentury KNA, jehož informace byly také rozsáhlé. Dále na Západě působil mnichovský novinář a prominentním zvědem byl politik CSU a důvěrník Franze Josefa Strausse. Také v Itálii měla Stasi špeha, který informoval o zahraniční politice Svatého stolce.

Díky těmto informacím se mohla Stasi připravit na Ratzingerovu návštěvu Drážďan v roce 1987. Šla až do takových detailů, že pohraniční stráž dostala pokyn neobtěžovat ho kontrolami.

Benedikt XVI. samozřejmě nebyl první papež, jehož sledovali tajní agenti. Blahoslavený Jan Pavel II. byl sledován KGB i SB (polskou tajnou policií) už od chvíle, kdy se stal pomocným biskupem Krakova. Podle papežského životopisce Weigela se polské úřady chystaly ho zatknout a obvinit z pobuřování. Tajná policie ho sledovala i při vodáckých výletech se studenty a snažila se kompromitovat jeho nejbližší spolupracovníky. Tajné služby samozřejmě infiltrovaly i Vatikán.

George Weigel – s naivitou Američana – uvádí, že byl překvapen rozsahem tohoto špionážního úsilí, jež znamenalo miliony hodin práce a stálo miliardy dolarů. Byl překvapen i rozsahem, v jakém se zpravodajské služby sovětského bloku snažily zmanipulovat ke svým účelům 2. vatikánský koncil, a tím, jak dalece si toho Vatikán nebyl vědom – až do roku 1978.