Není velkým uměním „hádat se do krve“. Uměním je druhého nasměrovat zcela nečekaným směrem.

......říká v rozhovoru pro 18. číslo RC Monitoru, které se pro Vás právě chystá na cestu do tiskárny, pan Mgr. Pavel Mareš - jeden z organizátorů sympozia Náboženství a lidská práva: nejen o pronásledování křesťanů. Akce se uskuteční v sobotu 24. září v Tereziánském sále břevnovského kláštera v Praze.

Na podnětnou akci laického katolického sdružení Opus bonum vás srdečně zveme! Část rozhovoru, který celý najdete v publcistickém čtrnáctideníku RC Monitor uvádíme i zde**:

Jedním z prvně definovaných cílů Opus bonum je úsilí o zachování a rozvoj české a slovenské křesťanské kultury. Co si pod tím můžeme konkrétně představit? Lze z pozice laiků vůbec v tomto směru vyvíjet nějaké efektivní snažení?

Prakticky se jednou za čas věnujeme různým osobnostem, svatým nebo třeba katolickým literátům I. republiky. Kulturně tvořiví byli i oba naši zakladatelé: opat Anastáz Opasek psal básně a teologicky a literárně vzdělaný laik Vladimír Neuwirth byl autorem podmanivých duchovních deníků (Apokalyptický deník, Vcházení do Evropy).

Křesťanská kultura ovšem znamená i obhajobu základních hodnot lidské existence v předpolitické sféře. Důstojnost člověka v různých prostředích; důsledné rozlišování soukromé a veřejné sféry; svoboda a kultivace veřejné diskuse; důraz na občanská práva i povinnosti. Někdy se katoličtí laici na můj vkus příliš hašteří se sekularisty, neomarxisty, neoliberály a dalšími. V katolické tradici je ale přítomna i zdravá distance od přílišné politizace některých témat.

Rozumím odklonu od zbytečné politizace a hašteření, ale jak si to představit prakticky? Lidé, kteří cítí apoštolské poslání, misijní závazek k druhým, přece potřebují diskutovat, přesvědčivě hovořit.

Není myslím velkým uměním „hádat se do krve“. Uměním (a někdy to je nezasloužený dar Ducha svatého) je druhého nasměrovat zcela nečekaným směrem. Tam, kde si můžete být jistá svou pravověrností, ale i tím, že Váš společník náhle díky Vám vchází na místo, kde nikdy nebyl. V politickém kontextu se tomu říká „udávat témata“, „tvořit veřejný diskurz“: nebýt ve vleku témat, jež nastolují druzí. Jako katolíci jsme pak k partnerům v rozhovorech povinováni zdvořilostí, přirozenou slušností. Když hájím Kristovu věc, nesmím zapomínat na pravidla, jako je ohled na staršího, galantnost k ženě, délka vlastního projevu, zákaz klení.