Kanada: Soudkyně nechala na svobodě ženu, která udusila novorozeného syna

Soudkyně z Alberty nechala na svobodě ženu, která udusila novorozeného syna. „Žijeme v zemi, kde neexistuje žádná ochrana života dětí od početí až do porodu, a teď soudkyně prodloužila ochranu pachatele, nikoli oběti, i na dobu po narození dítěte, ačkoli by měl být právně chráněn novorozenec,“ řekl Jim Hughes, celostátní předseda Campaign Life Coalition.

Katrina Effertová z Wetaskiwinu v Albertě porodila tajně 13. dubna 2005 v koupelně domu svých rodičů, později své novorozené dítě udusila a jeho tělo hodila přes plot. V té době jí bylo devatenáct let.**

Dvěma porotami byla shledána vinnou z vraždy druhého stupně, ale obě rozhodnutí byla odvolacím soudem zamítnuta. V květnu odvolací soud v Albertě zrušil rozsudek z roku 2009, jímž byla odsouzena za vraždu, a nahradil jej mírnějším obviněním ze zabití novorozence.

Nyní Joanne Veitová, soudkyně nejvyššího soudu, odsoudila Effertovou k tříletému podmíněnému trestu. Ta poté mohla od soudu svobodně odejít.

Podle soudkyně Veitové skutečnost, že Kanada nemá potratový zákon, naznačuje, že „ač mnozí Kanaďané nepochybně považují potrat za ne zcela ideální řešení nechráněného sexu a nechtěného těhotenství, obvykle chápou, uznávají a litují toho, jak náročné požadavky klade těhotenství a porod na matky, a zejména na matky bez podpory.“

„Kanaďané jsou samozřejmě zarmouceni smrtí dítěte, obzvláště když novorozenec zemřel rukou matky, ale Kanaďané truchlí i pro tuto matku,“ dodala.

Podle kanadského trestního zákona může být na ženu, která se „zcela nezotavila“ z následků porodu, uvaleno mírnější obvinění ze zabití novorozence. K tomu, aby mohlo být vzneseno obvinění ze zabití novorozence, za které hrozí maximálně pětiletý trest vězení, musí být prokázáno, že mysl ženy byla narušena. Podle předložených důkazů však Effertová netrpěla duševní poruchou. Vyšetřovatelé zdůraznili skutečnost, že se připravila na porod tím, že si opatřila nůžky k přestřižení pupeční šňůry a ručníky, a poté se schovala v koupelně v přízemí domu svých rodičů. Pokoušela se vyvolat potrat dítěte během těhotenství tím, že kouřila a pila alkohol. Lhala při prvním policejním výslechu, kdy tvrdila, že je panna.

Soudkyně Veitová však dala za pravdu obhájci Peteru Royalovi, že se jedná o „klasický případ zabití novorozence poté, co matka utajovala těhotenství, jelikož byla sama a bez podpory“. Aktivisté pro-life již dlouhá léta varují, že dalekosáhlá akceptace potratů otevře dveře k většímu společenskému přijetí zabíjení novorozenců, počínaje eutanazií zdravotně postižených dětí. Peter Singer, zastánce zabíjení novorozenců a profesor etiky na univerzitě v Princetonu, například prohlásil, že „není žádný výrazný rozdíl mezi plodem a novorozencem“.

Ačkoli byl kdysi považován za příslušníka radikálního křídla, Singerovy názory jsou stále populárnější. Například nejprestižnější časopis věnovaný bioetice, Hastings Center Report, v roce 2008 otiskl nadšenou obranu nizozemské praxe eutanazie novorozenců. „Kde to skončí? U jednoměsíčního dítěte, jehož rodič rozhodl, že není hodno života, u šestiměsíčního dítěte, dvouletého dítěte, dítěte se zvláštními potřebami a nebo třeba u teenagera?“ otázal se Hughes.

„Je na čase, aby parlament, jehož úkolem je chránit a vydávat zákony v souladu s ústavou, konal svou povinnost ohledně prvního ústavního práva – „práva na život“, a vydal legislativu, která uzná, že život začíná početím a od toho okamžiku až do přirozené smrti musí být chráněn,“ řekla Mary Ellen Douglasová, národní organizátorka CLC. „Stres matky nelze stavět na roveň se ztrátou života dítěte.“