Papež v Německu – neděle

Na 100 tisíc věřících, především z freiburgské arcidiecéze, ale také poutníci z dalších 27 německých diecézí v čele se svými biskupy, zaplnilo dopoledne pláň turistického letiště u Freiburgu. K liturgii papež nezvolil žádná zvláštní čtení. Kázal na texty připadající na tuto 26. neděli v mezidobí, na slova, která – jak řekl – by s námi měla zatřást.

Křesťanská existence je pro-existencí: bytím pro druhé, pokorným nasazením pro bližního a pro obecné dobro.[...] Humilitas, latinské slovo pro „pokoru“, má co do činění se zemí – humus –, tedy s přilnutím k zemi,** k realitě. Pokorní lidé stojí oběma nohama na zemi. Především však naslouchají Kristu, Božímu Slovu, kterým je nepřetržitě obnovována církev a každý její člen.“

S prosbou o tuto pokoru, ale také odvahu k ní uzavřel Benedikt XVI. svou homilii na pláni freiburgského letiště.

Po obědě se členy Německé biskupské konference přijal Svatý otec 16 ústavních soudců Německého spolkového ústavního soudu a rozloučil se s místem svého freiburského pobytu – arcidiecézním seminářem.

V pozdním odpoledni se ve freiburském kongresovém a kulturním centru Konzerthaus konalo setkání s katolíky angažovanými v církvi a společnosti. Papež ve svém proslovu připomněl, že každý křesťan i církevní komunita jsou trvale povolány ke konverzi a dotazoval se po konkrétní podobě této změny. Základní důvod ke změně je třeba hledat v apoštolském poslání učedníků a církve samotné. Církev musí vždy opětovně ověřovat, zda tomuto poslání zůstává věrná, zdůraznil papež.

„K naplnění svého poslání se (církev) musí trvale vzdalovat svému okolí, musí takříkajíc být odpoutána od světa. (...) Ve svém historickém vývoji však církev projevuje rovněž opačný sklon – shoduje se světem, přizpůsobuje se jeho měřítkům a nabývá autonomie. Klade tak větší důraz na organizaci a institucionalizaci než na své povolání k otevřenosti.“

Církev musí vyvíjet úsilí, aby se od světa odpoutala. Napomáhají jí k tomu dějinná období, ve kterých převážila sekularizace, napomáhající církevnímu vytříbení a vnitřní reformě.

„Historické příklady nám dokazují, že misionářské svědectví církve odloučené od světa zřetelněji vystupuje do popředí. Je-li církev osvobozena od svého materiálního a politického břemene, může se lépe a skutečně křesťansky věnovat celému světu a být mu otevřena. Může s větší volností znovu prožívat své povolání klanět se Bohu a sloužit bližnímu.“

Církev se otevírá světu nikoli proto, aby získala lidi pro instituci s vlastními mocenskými nároky, nýbrž aby lidem umožnila vstup do jejich nitra a dovedla je k Bohu, pokračoval Benedikt XVI. Nejedná se o to, dodal, abychom zde nalezli nový postup k propagaci církve. Spíše to znamená veškeré taktiky opustit a hledat co největší upřímnost, která neopomíjí či nepotlačuje jakoukoli z dnešních skutečností, nýbrž plně žije současnou víru ve střídmosti dneška.

Dalším důvodem k odpoutání dnešní církve od světa je její sociálně-charitativní činnost. Církev odlehčená od světských prvků je schopna právě v této oblasti lidem sdělovat mimořádnou životní sílu křesťanské víry – jak trpícím, tak jejich pomocníkům. Pouze hluboký vztah k Bohu umožňuje plně se věnovat člověku, stejně jako se bez pozornosti k bližnímu ochuzuje vztah k Bohu, uzavřel Svatý otec své setkání s katolíky pracujícími pro německou církev a společnost.

Kolem 19. hod. se Benedikt XVI. s Německem rozloučil. Na letiště jej přišli vyprovodit prezident Spolkové republiky Christian Wulff s chotí. Svatý otec mu poděkoval za pohostinství, stejně jako všem organizátorům, kteří ze zákulisí dbali na bezvadný průběh papežské návštěvy.