26.09.2011, převzato z RaVat
Křesťanská existence je pro-existencí: bytím pro druhé, pokorným nasazením pro bližního a pro obecné dobro.[...] Humilitas, latinské slovo pro „pokoru“, má co do činění se zemí – humus –, tedy s přilnutím k zemi,** k realitě. Pokorní lidé stojí oběma nohama na zemi. Především však naslouchají Kristu, Božímu Slovu, kterým je nepřetržitě obnovována církev a každý její člen.“
S prosbou o tuto pokoru, ale také odvahu k ní uzavřel Benedikt XVI. svou homilii na pláni freiburgského letiště.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
V pozdním odpoledni se ve freiburském kongresovém a kulturním centru Konzerthaus konalo setkání s katolíky angažovanými v církvi a společnosti. Papež ve svém proslovu připomněl, že každý křesťan i církevní komunita jsou trvale povolány ke konverzi a dotazoval se po konkrétní podobě této změny. Základní důvod ke změně je třeba hledat v apoštolském poslání učedníků a církve samotné. Církev musí vždy opětovně ověřovat, zda tomuto poslání zůstává věrná, zdůraznil papež.
„K naplnění svého poslání se (církev) musí trvale vzdalovat svému okolí, musí takříkajíc být odpoutána od světa. (...) Ve svém historickém vývoji však církev projevuje rovněž opačný sklon – shoduje se světem, přizpůsobuje se jeho měřítkům a nabývá autonomie. Klade tak větší důraz na organizaci a institucionalizaci než na své povolání k otevřenosti.“
Církev musí vyvíjet úsilí, aby se od světa odpoutala. Napomáhají jí k tomu dějinná období, ve kterých převážila sekularizace, napomáhající církevnímu vytříbení a vnitřní reformě.
„Historické příklady nám dokazují, že misionářské svědectví církve odloučené od světa zřetelněji vystupuje do popředí. Je-li církev osvobozena od svého materiálního a politického břemene, může se lépe a skutečně křesťansky věnovat celému světu a být mu otevřena. Může s větší volností znovu prožívat své povolání klanět se Bohu a sloužit bližnímu.“
Církev se otevírá světu nikoli proto, aby získala lidi pro instituci s vlastními mocenskými nároky, nýbrž aby lidem umožnila vstup do jejich nitra a dovedla je k Bohu, pokračoval Benedikt XVI. Nejedná se o to, dodal, abychom zde nalezli nový postup k propagaci církve. Spíše to znamená veškeré taktiky opustit a hledat co největší upřímnost, která neopomíjí či nepotlačuje jakoukoli z dnešních skutečností, nýbrž plně žije současnou víru ve střídmosti dneška.
Dalším důvodem k odpoutání dnešní církve od světa je její sociálně-charitativní činnost. Církev odlehčená od světských prvků je schopna právě v této oblasti lidem sdělovat mimořádnou životní sílu křesťanské víry – jak trpícím, tak jejich pomocníkům. Pouze hluboký vztah k Bohu umožňuje plně se věnovat člověku, stejně jako se bez pozornosti k bližnímu ochuzuje vztah k Bohu, uzavřel Svatý otec své setkání s katolíky pracujícími pro německou církev a společnost.
Kolem 19. hod. se Benedikt XVI. s Německem rozloučil. Na letiště jej přišli vyprovodit prezident Spolkové republiky Christian Wulff s chotí. Svatý otec mu poděkoval za pohostinství, stejně jako všem organizátorům, kteří ze zákulisí dbali na bezvadný průběh papežské návštěvy.
03.08.2026, RC Monitor 14/2026
Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“
27.07.2026, RC Monitor 14/2026
Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.