Současná krize není důvodem pro opuštění křesťanské praxe

V kázání při jedné ze svých prvních mší svatých v nové funkci použil nový milánský arcibiskup slova svého předchůdce Montiniho, aby znovu vyzval k plnění křesťanského poslání „přicházet blíže k lidem ve všech obdobích jejich života“.

Církev nesmí využívat problémy spojené s „křečovitým přechodem, který zakoušíme, s projevem temného zla tzv. ekonomické, finanční a politické krize“ jako „omluvu“, aby se nesnažila zabránit mnohem vážnější a hlubší krizi: oddělení víry od života, které vede k masivnímu opouštění křesťanské praxe. **Tato slova pronesl 25. září 2011 kardinál Angelo Scola v kázání při mši slavené v milánské katedrále, když se oficiálně stal nástupcem kardinála Tettamanziho.

Scolův den se začal v Malgrate - malém městě nedaleko Lecca, kde se před 69 lety narodil - krátkým obřadem ve farním kostele, kde byl v dětství pokřtěn, a soukromou návštěvou hřbitova, kde jsou pohřbeni jeho rodiče a starší bratr. Pak milánský arcibiskup přijel do baziliky svatého Eustorgia, místa umučení a pohřbu prvních čtyř milánských mučedníků. Tam byl přivítán starostou Giulianem Pisapiou a pomodlil se společně s 200 katechumeny, kteří se připravují na křest.

V souladu s tradicí kardinál nechal v bazilice symbolický dar, svou rochetu, krátkou vyšívanou tuniku nošenou pod mozzettou. Odtud Scola odjel automobilem na Piazza Duomo, kde se setkal se starostou a zástupci provincie a kraje; poté, co nový arcibiskup přijal vojenské pocty a požehnal vlajku, pozdravil jej před chrámem jeho předchůdce Tettamanzi, společně s nímž pak vstoupil do katedrály.

Na začátku obřadu, kterého se účastnili kardinálové Antonelli, Ravasi, Levada a mnoho biskupů, Tettamanzi předal Scolovi biskupskou berlu svatého Karla Boromejského, čímž bylo symbolizováno předání pravomocí.

Ve svém kázání Scola řekl, že si přeje kráčet ve stopách milánských „svatých pastýřů“, jejichž víra „v prvé řadě vyžaduje, abychom vítali zvěst církve, poselství, které církev opakuje již dva tisíce let: moudrý je člověk, který staví svůj dům na skále.“

A zvláště od jednoho ze svých předchůdců, Giovanniho Battisty Montiniho, který se později stal papežem Pavlem VI., nový arcibiskup zdědil snahu „horlivě a prorocky diagnostikovat křesťanský život pokřtěných lidí“. Již v roce 1934, dvacet let před tím, než se stal milánským arcibiskupem, Montini napsal: „Kristus je neznámý, zapomenutý, chybí ve velké části naší současné kultury.“

„Když byl Montini mladý,“ řekl Scola, „byl si již jistý tímto: Křesťanství, které nemá vztah ke všem aspektům lidského života a které se nestane kulturou, již nemůže najít žádný způsob, jak se projevit. To vyvolalo proces, který nevyhnutelně vedl k oddělení víry od života. Papež Pavel VI. často poukazoval na to, že tato situace vede k opuštění křesťanské praxe a má vážné důsledky pro osobní život i pro život církve a společnosti.“

Kardinál uvedl, že během dvaceti let své biskupské služby (v roce 1991 se stal biskupem v Grossetu) byl svědkem „bolestivého potvrzení této diagnózy, jež se šíří až dodnes, především mezi muži a ženami střední generace, kteří se zdají být uchváceni ,uměním žít´. Většinou nejsou proti životu v křesťanském duchu, ale nevidí jej ve vlastním každodenním životě ani v životech svých blízkých.“

„Církev,“ dodal Scola, „se nesmí bát tomuto trendu čelit a nemůže použít problémy spojené s tímto křečovitým přechodem, který zakoušíme, s projevem temného zla tzv. ekonomické, finanční a politické krize jako ,omluvu´; Zde je třeba zvěstovat evangelium, snažit se zasáhnout oblasti, které se nyní zdají být pro křesťanskou víru nepřístupné.“

„Chtěl bych přímo od začátku zopakovat pozvání arcibiskupa Montiniho určené všem lidem v diecézi: Jestli jsme vám nerozuměli, jestli jsme vám nedokázali naslouchat tak, jak jsme měli, zveme vás, abyste ,přišli a naslouchali´. Nicméně toto ,přijít a naslouchat´ předpokládá, že si budeme jako křesťané jeden druhému blíže a že se dostaneme blíže k mužům a ženám v každém období jejich života. Když se dva učedníci Jana Křtitele ptali Ježíše, kde bydlí, Ježíš jim odpověděl, ,pojďte a uvidíte!´, protože se se svým posláním dokázal přiblížit člověku v jeho každodenním životě a sdílet každý jeho aspekt, každou potřebu. Naším jediným cílem je učinit Krista světlem lidí a církve.“

„A abychom byli svědky,“ dodal nový milánský arcibiskup, „musíme překonávat všechna pokušení přizpůsobovat se způsobu myšlení tohoto světa, ale je třeba přijmout kříž, na kterém se pokořil sám Ježíš. Samozřejmě se nacházíme v situaci, kdy nemáme nic naprosto stálého v tomto světě. Ale ačkoli křesťan není z tohoto světa, neznamená to, že je zcela odcizený. Je plně součástí světa. Žije ve světě a nechává se obejmout Ježíšem. Tím staví dům na skále a na objektivní a skutečné lásce.“

V kázání Scola zmínil VII. světové setkání rodin, které proběhne příští rok v Miláně za přítomnosti papeže. Tato událost „umožní zamyslet se nad smyslem svazku muže a ženy, manželství, rodiny a života. Všechny aspekty života,“ dodal kardinál, „práce a odpočinek (slavnosti), budování spravedlivého světa, velkorysé a vyvážené sdílení křehkosti, všechny formy útlaku, trápení spojené s přistěhovalectvím jsou součástí běžné zkušenosti každého člověka.“

„Moudrý muž, který postavil svůj dům na skále,“ řekl Scola, „může přímo zakoušet, jak tato vodítka otevírají srdce, jsou-li následována. Stává se svědkem. Aby bylo možné člověka oslovit, Kristus chtěl, aby u lidí vznikla potřeba člověka - svědka. Rozhodl se, že potřebuje mě, vás, každého z nás. V tom je zázrak Kristovy milosti, krása, která zdůrazňuje lidskou svobodu.“

„Potřebuji vás, vás všechny,“ řekl kardinál, „abych s radostí a nikoli s lítostí zvládl vykonávat tento náročný úkol, za který – jak jsem si plně vědom - se budu zodpovídat. Proto se budu snažit přijmout za svá slova Svatého otce, která ve středu řekl mně a pomocným biskupům, když mi předával pallium: „Arcibiskup je z Milána a celé jeho srdce bude pro Milán.“ Nicméně i vy, jak zdůrazňuje posvátný text, budete muset mít vždy na paměti, že radost vašeho pastýře je k vašemu vlastnímu prospěchu.“