Pouť ke svatému Lukášovi do pražské katedrály s vystavením lebky světce

V úterý 18. října 2011 na svátek svatého Lukáše celebroval pražský arcibiskup Dominik Duka OP od 18.00 hodin v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha poutní mši svatou. Vystavena byla lebka světce, která je od roku 1354 součástí Svatovítského pokladu.

Málokdo ví, že vedle relikvií svatých Václava a Vojtěcha se ve Svatovítském chrámu nalézá také lebka svatého Lukáše. Pro tehdy budovanou pražskou katedrálu ji získal císař Karel IV. Při své cestě do Milána, kde měl přijmout korunu lombardského království, navštívil také Padovu a baziliku sv. Justiny, kde byly ostatky evangelisty Lukáše uloženy. Darovací listina akvilejského patriarchy Mikuláše, do jehož církevní provincie Padova náležela, nese datum 6. listopadu 1354.

Autentičnost Lukášových ostatků byla zkoumána v roce 1998, kdy padovský arcibiskup Antonio Mattiazzo jmenoval komisi, která měla relikvii v Padově porovnat s lebkou uchovávanou v Praze. Se souhlasem tehdejšího pražského arcibiskupa kardinála Miloslava Vlka byla relikvie pro antropologicko-lékařský průzkum převezena do Padovy. Po odborném posouzení lebky, pro jejíž autentičnost svědčí notářské listiny z roku 1354 a nápisy uvnitř mozkovny na temenních kostech, byla zkoumání podrobena také kostra vyjmutá z olověné rakve opatřené voskovými pečetěmi. Vědci si všímali jednotlivých podrobností a srovnali vše, co se dalo z pozůstatků pomocí moderních znalostí vyčíst. Jan Matějka a Emanuel Vlček tak mohli v článku pro časopisu Vesmír z roku 2000 konstatovat: „Tyto objevy podpořily sounáležitost pražské lebky a padovské kostry, stejně jako proporční možnost připojit lebku na první krční obratel (atlas)“. Dosud však nebyl uzavřen výzkum, který srovnával DNA kostry a lebky.

Svatý Lukáš byl povoláním lékař a působil v polovině 1. století v Antiochii. O jeho životě však máme jen velmi málo zpráv. Okolo roku 50/51 se připojil k apoštolu Pavlovi a provázel ho na misijních cestách až do Pavlovy smrti v roce 67 v Římě. Je autorem třetího evangelia a Skutků apoštolů. Podle pramenů zemřel ve věku 84 let přirozenou smrtí, o čemž svědčí také dochované pozůstatky. Tradice klade místo prvního Lukášova pohřbu do Théb, což potvrzuje zpráva o přenesení jeho těla spolu s kostmi svatého apoštola Ondřeje po smrti Konstantina Velikého roku 357 do baziliky svatých Ondřeje a Lukáše v Konstantinopoli. O přenesení těla svatého Lukáše odsud do Padovy se dobový historický záznam nedochoval. Důvodem přenesení byla údajně snaha ochránit ostatky před obrazoborectvím, které v Konstantinopoli zuřilo v letech 741–770.

Více o zmíněněném zkoumání autentičnosti lebky a kostry svatého Lukáše, včetně fotografií lebky, lze najít na http://www.vesmir.cz/clanek/lebka-sv-lukase-z-prazske-katedraly-sv-vita.