Martin de Porres – první černošský světec z Ameriky

04.11.2011, Catholic News Agency


Dne 3. listopadu římskokatolická církev slaví památku svatého Martina de Porres, peruánského dominikánského bratra, který vedl život naplněný láskou a zbožností a stal se prvním černošským světcem pocházejícím z Ameriky.

Martin de Porres se narodil v peruánské Limě roku 1579 jako syn španělského šlechtice Dona Juana de Porres a bývalé panamské otrokyně Any Velazquezové. Otec nejprve odmítal uznat chlapce veřejně za vlastního, protože Martin byl stejně jako jeho matka tmavé barvy pleti. Otec mu sice později pomohl získat vzdělání, přesto Martin čelil potížím kvůli svému rodinnému původu.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Ale syn Dona Juana již v útlém věku prokazoval velké nadání. Martin pracoval jako učedník u lékaře a dříve, než mu bylo 13 let, se začal učit vykonávat lékařskou praxi. Mladík také trávil hodiny v modlitbách a praktikoval různé formy tělesného umrtvování pro dobro své duše i druhých.

V těchto letech se Martin také stal členem dominikánského třetího řádu, který podporoval duchovní působení mezi laiky. Žil v řádovém domě a prováděl ruční práce, aby mohl uhradit ubytování a stravu. Ale zákon zakazující lidem smíšené rasy vstoupit do církevního řádu mu až do roku 1603 bránil stát se členem dominikánského řádu, kam poté vstoupil jako řeholní bratr.

Před svým plným přijetím do řádu si Martin vysloužil přezdívku „svatý od koštěte“ pro svou píli při úklidu dominikánského kláštera. Poté, co se stal řeholním bratrem, pracoval v klášterním špitále, kde sloužil nemocným. Této práci se věnoval až do své smrti.

Měl rovněž za úkol prosit o almužnu, kterou poté klášterní komunita používala k sycení a šacení chudých. Založil také sirotčinec a ovocný sad, z něhož si lidé v nouzi mohli zdarma brát denní porci ovoce.

Nemocní začínali tušit zázraky za některými uzdraveními, k nimž došlo za pomoci tohoto hluboce se modlícího lékaře. Jiní tvrdili, že se jim nadpřirozeně zjevoval za zavřenými dveřmi nebo za jiných neobvyklých okolností. Martin údajně také měl dar bilokace a někteří jeho současníci tvrdili, že se s ním setkali i na tak vzdálených místech, jako je Japonsko, ačkoli neopustil Limu. Jiné zase udivoval jeho klid a velkorysost.

„Mnoho bylo úkolů, které služebník Boží, bratr Martin de Porres, vykonával,“ dosvědčuje bratr Fernando de Aragones. „Každou z těchto prací by mohl dělat kterýkoli člověk, ale jedině on se jich zhostil vždy s ohromnou velkorysostí, rychlostí a pečlivostí, aniž by ho některá z nich skličovala.“

„Bylo to velmi zjevné, a tak jsem si uvědomil, že díky tomu, jak se jeho duše držela Boha, všechny tyto věci byly důsledkem Boží milosti.“

Mnozí obyvatelé Limy mluvili o bratru Martinovi de Porres ještě před jeho smrtí jako o světci. Zemřel 3. listopadu 1639 ve věku 60 let. Ale k jeho svatořečení došlo až roku 1962 za papeže blahoslaveného Jana XXIII. Je známý jako patron harmonie mezi příslušníky různých ras a péče o chudé.


Další články



Je Česká televize dezinformační médium?

09.10.2026, RC Monitor 18/2026

„V Praze se dnes demonstrovalo proti potratům, ale taky za práva žen,“ řekl v hlavních večerních zprávách České televize hned na úvod Michal Kubal v den, kdy proběhl pochod pro život 2026. Šlo by to nazvat dezinformací? Co je dezinformace? „Dezinformace je záměrně nepravdivá nebo zavádějící informace, která se šíří s cílem oklamat lidi a ovlivnit jejich názory či chování.“ Její původce – dezinformátor – ví, že jeho informace je nepravdivá a šíří ji se zlovolným záměrem.

Naše malé poklady

23.10.2026, RC Monitor 19/2026

Občas se dívám na televizi, hlavně pozdě večer, když nemůžu spát, ale není to moudrý zvyk. Filmy nebo seriály jsou prošpikovány reklamami, které trvají tak dlouho, že zapomenete, na co jste se dívali. Jediné, co z tohoto zlozvyku dobrého vyplývá, že mohu, jak se dříve říkávalo, držet prst na tepu doby. Výmluvné jsou hlavně reklamy, kde účinkují děti.

Rezignovali jsme na lidovou zbožnost?

19.10.2026, RC Monitor 19/2026

Začnu příběhem, který se skutečně odehrál při jednání katolické pastorační rady. Jeden farník v nejmenované farnosti navrhl uspořádat mariánské říjnové pobožnosti. Dříve bylo zvykem konat je každý den, nicméně jeho návrh byl daleko skromnější. Šlo by pouze o čtyři pobožnosti – každou neděli jedna. Struktura by byla jednoduchá a tradiční: mariánská píseň, růženec, litanie a mariánská píseň. Když se onen farník zeptal, jak na tento návrh pohlíží farní rada, dočkal se odpovědi: „Velmi pesimisticky!“

Proměny šatníku posledních desetiletí a svatební standard: Jdeš na svatbu?

25.09.2026, RC Monitor 17/2026

Když jsem jako mladý muž začal pracovat v top managementu strojírenské firmy, bylo to po stránce oblékání relativně náročné. Firemní dress code vyžadoval od odborného ředitele nosit denně styl business, tj. světlou košili, vázanku, sako, společenskou obuv. Myslím, že někdy kolem roku 2010 nastal zlom – na konferencích a jiných byznysových setkáních muži sundali kravaty, nastoupil business casual. V letech před covidem potom přišel smart casual – najednou se dalo na konferenci přijít v džínách a ležérním saku, a bylo to výrazně pohodlnější. V posledních letech navíc zčásti vymizely i společenské boty, stačí značkové tenisky, zpravidla ty s bílým okrajem. Nestranný nadnárodní pozorovatel by to snad nazval amerikanizací. Výjimkou jistě trvale zůstávají některé byznys sektory, kde dojem souvisí s důvěryhodností, na prvním místě uveďme advokátní kanceláře.

Dušičkový oktáv

26.10.2026, RC Monitor 20/2026

Čas od času se rád každý duchovní správce pochlubí svými farníky, jak jsou aktivní, zbožní, duchovně na výši atd. Ne, určitě to není špatně, ale přiznejme si, že ne všichni jsou tací. Také máme jistě ve farnostech „šedý průměr“ takzvaně vezoucích se. Prostě každý jsme originál, ale všichni máme jedno společné – chceme se dostat do nebe, a proto přistupujeme ke svátostem, modlíme se, postíme se, občas vezmeme koště nebo hadr do ruky a vymeteme pavučiny v kostele a zameteme listí či sníh před kostelem, doneseme květiny ze zahrádky na výzdobu.

O přímluvě svatých, jejich patronátu a hranicích lidové zbožnosti

12.11.2026, RC Monitor 21/2026

Když ztratíme klíče, obracíme se ke svatému Antonínovi. Při nemocech krku vzýváme svatého Blažeje, hasiči mají svého patrona ve svatém Floriánovi a kněží ve svatém Janu Marii Vianneyovi. Katolická tradice zná patrony jednotlivých profesí, měst, zemí, nemocí i nejrůznějších životních situací. Mají ale svatí v nebi skutečně rozdělené kompetence? A má vůbec smysl obracet se na konkrétního světce s konkrétní prosbou?


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.