Martin de Porres – první černošský světec z Ameriky

Dne 3. listopadu římskokatolická církev slaví památku svatého Martina de Porres, peruánského dominikánského bratra, který vedl život naplněný láskou a zbožností a stal se prvním černošským světcem pocházejícím z Ameriky.

Martin de Porres se narodil v peruánské Limě roku 1579 jako syn španělského šlechtice Dona Juana de Porres a bývalé panamské otrokyně Any Velazquezové. Otec nejprve odmítal uznat chlapce veřejně za vlastního, protože Martin byl stejně jako jeho matka tmavé barvy pleti. Otec mu sice později pomohl získat vzdělání, přesto Martin čelil potížím kvůli svému rodinnému původu.

Ale syn Dona Juana již v útlém věku prokazoval velké nadání. Martin pracoval jako učedník u lékaře a dříve, než mu bylo 13 let, se začal učit vykonávat lékařskou praxi. Mladík také trávil hodiny v modlitbách a praktikoval různé formy tělesného umrtvování pro dobro své duše i druhých.

V těchto letech se Martin také stal členem dominikánského třetího řádu, který podporoval duchovní působení mezi laiky. Žil v řádovém domě a prováděl ruční práce, aby mohl uhradit ubytování a stravu. Ale zákon zakazující lidem smíšené rasy vstoupit do církevního řádu mu až do roku 1603 bránil stát se členem dominikánského řádu, kam poté vstoupil jako řeholní bratr.

Před svým plným přijetím do řádu si Martin vysloužil přezdívku „svatý od koštěte“ pro svou píli při úklidu dominikánského kláštera. Poté, co se stal řeholním bratrem, pracoval v klášterním špitále, kde sloužil nemocným. Této práci se věnoval až do své smrti.

Měl rovněž za úkol prosit o almužnu, kterou poté klášterní komunita používala k sycení a šacení chudých. Založil také sirotčinec a ovocný sad, z něhož si lidé v nouzi mohli zdarma brát denní porci ovoce.

Nemocní začínali tušit zázraky za některými uzdraveními, k nimž došlo za pomoci tohoto hluboce se modlícího lékaře. Jiní tvrdili, že se jim nadpřirozeně zjevoval za zavřenými dveřmi nebo za jiných neobvyklých okolností. Martin údajně také měl dar bilokace a někteří jeho současníci tvrdili, že se s ním setkali i na tak vzdálených místech, jako je Japonsko, ačkoli neopustil Limu. Jiné zase udivoval jeho klid a velkorysost.

„Mnoho bylo úkolů, které služebník Boží, bratr Martin de Porres, vykonával,“ dosvědčuje bratr Fernando de Aragones. „Každou z těchto prací by mohl dělat kterýkoli člověk, ale jedině on se jich zhostil vždy s ohromnou velkorysostí, rychlostí a pečlivostí, aniž by ho některá z nich skličovala.“

„Bylo to velmi zjevné, a tak jsem si uvědomil, že díky tomu, jak se jeho duše držela Boha, všechny tyto věci byly důsledkem Boží milosti.“

Mnozí obyvatelé Limy mluvili o bratru Martinovi de Porres ještě před jeho smrtí jako o světci. Zemřel 3. listopadu 1639 ve věku 60 let. Ale k jeho svatořečení došlo až roku 1962 za papeže blahoslaveného Jana XXIII. Je známý jako patron harmonie mezi příslušníky různých ras a péče o chudé.