Klečení je nejradikálnější postoj, který nás viditelně odlišuje od světa

Sestra Veronika Berzosa založila nové řeholní společenství, ke kterému se připojilo v krátké době více než 200 žen. Řeholní pravidla? Modlitba a zdrženlivost. Především vůči médiím.

Dne 15. října 2011 vystoupila sestra Veronika Berzosa poprvé oficiálně ve Vatikánu. Jako účastnice konference o nové evangelizaci, kterou si vyžádal sám papež.

Veronika je ve své španělské vlasti velmi známá řádová sestra, především díky Youtube, ale na této straně Pyrenejí je ještě velmi neznámá. Řádová sestra se narodila 27. srpna 1965 v Burgosu jako Maria José Berzosa Martinez. V 18 letech vstoupila do kláštera klarisek. V roce 2004 jí řád přenechal jeden klášter, v němž vzniklo nové řeholní společenství. V roce 2009 mohla učinit další krok. Opustila svůj starý řád a založila nový. Od té doby se k ní připojilo 200 sester. Pozoruhodné číslo v době, která je označována obecně jako nepříznivé období pro povolání. Jí založené společenství se nazývá Jesu Communio. Řeholní sestry tohoto společenství žijí ve dvou klášterech.

Na své straně měla mladá zakladatelka nového řádu podporu dvou biskupů, madridského arcibiskupa, kardinála Rouca Varely a biskupa burgoského, Gila Hellina. Msgr. Hellin inicioval apoštolské uznání mladého společenství. Dne 8. prosince bylo už vše připraveno, když kardinál Franc Rode, prefekt pro řádovou kongregaci, udělil jedním ze svých posledních úředních úkonů uznání.

Také Vatikán oceňuje schopnost sestry Veroniky, která je generální představenou svého řádu, hovořit k mládeži. „Ne náhodou“, ví se ve Vatikánu, byla novicmistrovou u klarisek. Sestra Veronika je naplněna spiritualitou a věrností k tradičnímu chápání církve, je pevné víry bez destruktivních pochyb. Její řádový život se skládá z „modlitby a modlitby“.

Nové společenství Jesu Communio je utvářeno modlitbou. Toto na kardinála Roda „zapůsobilo velmi silným dojmem“. Je známo, že se ve své funkci prefekta snažil s velkým důrazem omezovat „angažovanost“ řádů ve světě a jejich sociální nasazení, aby byla dána opět přednost jejich „původní úloze“, modlitbě.

Nový řád má jednu kanonickou zvláštnost. 200 sester žije ve dvou klášterech, v Lermě a v La Aguileře, avšak pod vedením jediné představené. Duchovním otcem řádu je kapucín Pater Raniero Cantalamessa, který je známý jako papežův kazatel a jako charismatický kazatel na celém světě.

Sestrám, které se připojily k novému společenství, je převážně mezi 18 a 35 lety. Pocházejí z nejrůznějších kulturních a sociálních vrstev. Základním axiomem řádu je: „Všechno je dílem Božím.“ Toto opakovala sestra Veronika také nyní ve Vatikánu na konferenci pro novou evangelizaci. Mnoho účastníků konference se ptalo, v čem spočívá „tajemství“ úspěchu povolání nového řádu. Sestra Veronika poskytla šokující odpověď: „Poznaly jsme základní princip komunikace dnešního světa.“ Ona a její řádové sestry nehovoří s novináři. Neříkají nic, nedávají žádná interview. Nic. Před několika měsíci bylo poskytnuto jen jedno jediné písemné stanovisko, aby se mohla projevit velká radost z toho, že Řím tento řád uznal. „Zákon ticha“, který sestra Veronika pro sebe a svůj řád objevila, vede ve Španělsku mimo jiné k tomu, že média jsou plná článků o tomto řádu.

**Na okraji konference ve Vatikánu řekla sestra Veronika, že křesťané mohou být v očích vně stojících věrohodnou alternativou ke světu jen tehdy, když se zřetelně od světa odliší. „Ticho“ a „modlitba“ jsou pro to základními předpoklady. „Pravděpodobně nejradikálnější a viditelný postoj, který nás dnes od světa odlišuje, je klečení. Moderní člověk už neklečí. My ale klečíme před Bohem.“**