06.11.2011, Vatican Insider
Dne 15. října 2011 vystoupila sestra Veronika Berzosa poprvé oficiálně ve Vatikánu. Jako účastnice konference o nové evangelizaci, kterou si vyžádal sám papež.
Veronika je ve své španělské vlasti velmi známá řádová sestra, především díky Youtube, ale na této straně Pyrenejí je ještě velmi neznámá. Řádová sestra se narodila 27. srpna 1965 v Burgosu jako Maria José Berzosa Martinez. V 18 letech vstoupila do kláštera klarisek. V roce 2004 jí řád přenechal jeden klášter, v němž vzniklo nové řeholní společenství. V roce 2009 mohla učinit další krok. Opustila svůj starý řád a založila nový. Od té doby se k ní připojilo 200 sester. Pozoruhodné číslo v době, která je označována obecně jako nepříznivé období pro povolání. Jí založené společenství se nazývá Jesu Communio. Řeholní sestry tohoto společenství žijí ve dvou klášterech.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Na své straně měla mladá zakladatelka nového řádu podporu dvou biskupů, madridského arcibiskupa, kardinála Rouca Varely a biskupa burgoského, Gila Hellina. Msgr. Hellin inicioval apoštolské uznání mladého společenství. Dne 8. prosince bylo už vše připraveno, když kardinál Franc Rode, prefekt pro řádovou kongregaci, udělil jedním ze svých posledních úředních úkonů uznání.
Také Vatikán oceňuje schopnost sestry Veroniky, která je generální představenou svého řádu, hovořit k mládeži. „Ne náhodou“, ví se ve Vatikánu, byla novicmistrovou u klarisek. Sestra Veronika je naplněna spiritualitou a věrností k tradičnímu chápání církve, je pevné víry bez destruktivních pochyb. Její řádový život se skládá z „modlitby a modlitby“.
Nové společenství Jesu Communio je utvářeno modlitbou. Toto na kardinála Roda „zapůsobilo velmi silným dojmem“. Je známo, že se ve své funkci prefekta snažil s velkým důrazem omezovat „angažovanost“ řádů ve světě a jejich sociální nasazení, aby byla dána opět přednost jejich „původní úloze“, modlitbě.
Nový řád má jednu kanonickou zvláštnost. 200 sester žije ve dvou klášterech, v Lermě a v La Aguileře, avšak pod vedením jediné představené. Duchovním otcem řádu je kapucín Pater Raniero Cantalamessa, který je známý jako papežův kazatel a jako charismatický kazatel na celém světě.
Sestrám, které se připojily k novému společenství, je převážně mezi 18 a 35 lety. Pocházejí z nejrůznějších kulturních a sociálních vrstev. Základním axiomem řádu je: „Všechno je dílem Božím.“ Toto opakovala sestra Veronika také nyní ve Vatikánu na konferenci pro novou evangelizaci. Mnoho účastníků konference se ptalo, v čem spočívá „tajemství“ úspěchu povolání nového řádu. Sestra Veronika poskytla šokující odpověď: „Poznaly jsme základní princip komunikace dnešního světa.“ Ona a její řádové sestry nehovoří s novináři. Neříkají nic, nedávají žádná interview. Nic. Před několika měsíci bylo poskytnuto jen jedno jediné písemné stanovisko, aby se mohla projevit velká radost z toho, že Řím tento řád uznal. „Zákon ticha“, který sestra Veronika pro sebe a svůj řád objevila, vede ve Španělsku mimo jiné k tomu, že média jsou plná článků o tomto řádu.
**Na okraji konference ve Vatikánu řekla sestra Veronika, že křesťané mohou být v očích vně stojících věrohodnou alternativou ke světu jen tehdy, když se zřetelně od světa odliší. „Ticho“ a „modlitba“ jsou pro to základními předpoklady. „Pravděpodobně nejradikálnější a viditelný postoj, který nás dnes od světa odlišuje, je klečení. Moderní člověk už neklečí. My ale klečíme před Bohem.“**
13.11.2026, RC Monitor 21/2026
Svatost nezná státních hranic, nezávisí na původu ani na společenském postavení. Je odpovědí člověka na Boží lásku. Skvělým příkladem toho jsou dvě výjimečné ženy středověké Evropy – svatá Anežka Česká a svatá Hedvika Slezská. Je známo, že Hedvika byla Anežčinou tetou, a že právě ona sehrála důležitou roli v jejím dětství. Obě ženy navíc patřily k mimořádnému okruhu středoevropských panovnických žen 13. století, které spojily vysoký šlechtický původ s hlubokou zbožností a službou chudým. Ačkoli se nakonec jejich životní cesty lišily, spojovala je jedna touha: sloužit Kristu přítomnému v druhém člověku.
13.10.2026, Vatican News
Papež Lev XIV. se po nedělní modlitbě Anděl Páně 11. října 2026 obrátil na poutníky na Svatopetrském náměstí se dvěma naléhavými tématy. Tím prvním byla válka na Ukrajině a její dopad na nejchudší obyvatele světa. Římský biskup připomněl, že konflikt nezasahuje jen ty, kdo žijí v jeho bezprostřední blízkosti, ale také lidi závislé na dodávkách obilí, pro něž se každodenní chléb stal předmětem vyjednávání. Vyzval proto všechny zúčastněné strany, aby zajistily bezpečnou plavbu Černým mořem pro obilní transporty. „Každodenní chléb milionů lidí se nesmí stát válečným rukojmím,“ zdůraznil papež. Na náměstí přitom přivítal poutníky z mukačevské řeckokatolické eparchie, tedy z regionu, který dopady války pociťuje přímo.
04.11.2026, syrzdarma.cz
Ministerstvo odpočinku a asociálních opatření připravilo pohádku o líném Honzovi, kterou budou najatí dobrovolníci číst dětem na prvním stupni základních škol. Pohádka je maximálně výchovná, tvrdí ministerstvo. Po každém přečtení dostanou děti za úkol odpovědět na jednoduchou otázku, která se bude celostátně vyhodnocovat. Blum, blum, blum, pohádka začíná.
25.09.2026, RC Monitor 17/2026
Když jsem jako mladý muž začal pracovat v top managementu strojírenské firmy, bylo to po stránce oblékání relativně náročné. Firemní dress code vyžadoval od odborného ředitele nosit denně styl business, tj. světlou košili, vázanku, sako, společenskou obuv. Myslím, že někdy kolem roku 2010 nastal zlom – na konferencích a jiných byznysových setkáních muži sundali kravaty, nastoupil business casual. V letech před covidem potom přišel smart casual – najednou se dalo na konferenci přijít v džínách a ležérním saku, a bylo to výrazně pohodlnější. V posledních letech navíc zčásti vymizely i společenské boty, stačí značkové tenisky, zpravidla ty s bílým okrajem. Nestranný nadnárodní pozorovatel by to snad nazval amerikanizací. Výjimkou jistě trvale zůstávají některé byznys sektory, kde dojem souvisí s důvěryhodností, na prvním místě uveďme advokátní kanceláře.
26.10.2026, RC Monitor 20/2026
Čas od času se rád každý duchovní správce pochlubí svými farníky, jak jsou aktivní, zbožní, duchovně na výši atd. Ne, určitě to není špatně, ale přiznejme si, že ne všichni jsou tací. Také máme jistě ve farnostech „šedý průměr“ takzvaně vezoucích se. Prostě každý jsme originál, ale všichni máme jedno společné – chceme se dostat do nebe, a proto přistupujeme ke svátostem, modlíme se, postíme se, občas vezmeme koště nebo hadr do ruky a vymeteme pavučiny v kostele a zameteme listí či sníh před kostelem, doneseme květiny ze zahrádky na výzdobu.
02.11.2026, RC Monitor 20/2026
Rok uplynul od chvíle, kdy nás 4. listopadu 2025 opustil pan kardinál Dominik Duka. Pro mnohé z nás byl pastýřem, který dvanáct let stál v čele pražské arcidiecéze a vedl českou církev v době, kdy se učila žít ve svobodě i v nových společenských podmínkách. Pro ty, kdo ho znali blíž, byl především bratrem – dominikánem, knězem a člověkem, jehož život byl od mládí protkán věrností Pravdě, Kristu. Když se za ním ohlížíme, nevidíme jen úřady, které zastával. Šel po cestě věrnosti, která neskončila ani ve vězení.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.