Benedikt XVI. k účastníkům konference o kmenových buňkách

Církev podporuje výzkum dospělých kmenových buněk ovšem pod podmínkou, že bude veden s respektem k integrálnímu dobru lidské osoby a společnosti. Benedikt XVI. o tom mluvil při dnešní audienci účastníků mezinárodní konference, kterou pod názvem „Dospělé kmenové buňky – věda a budoucnost člověka a kultury“ pořádala Papežská rady pro kulturu.**

Vědecký výzkum je jedinečnou příležitostí zkoumat divy univerza. Lidská bytost stvořená k Božímu obrazu a podobě a obdařená nesmrtelnou duší leží ovšem v některých svých dimenzích za hranicemi toho, co smí přírodní věda určovat. Přestupování těchto limitů může vést k čistě utilitárnímu nakládání s lidským životem. Naopak, jsou-li tyto hranice respektovány, může věda přispívat k péči o lidskou důstojnost, vysvětloval papež při setkání s odborníky i exponenty veřejného života, kteří jsou nuceni zaujímat postoj k těmto otázkám a kterým především bylo adresováno vatikánské sympózium:

„Člověk, původce vědeckého výzkumu, se někdy ve své biologické přirozenosti sám stává předmětem výzkumu. Nicméně vzhledem ke své transcendentní důstojnosti zůstává vždy posledním příjemcem těšícím se výsledkům vědeckého výzkumu a nikdy nesmí být redukován na jeho nástroj. V tomto smyslu je potenciální prospěch z výzkumu dospělých kmenových buněk značný, protože otevírá možnosti léčení chronických degenerativních chorob... a přináší naději těm, kdo trpí a jejich rodinám. Z toho důvodu Církev přirozeně povzbuzuje všechny, kdo jsou zaangažováni či podporují výzkum tohoto druhu...“

Benedikt XVI. se pak zastavil u dvou podmínek, jimiž Církev svou podporu výzkumu podmiňuje: totiž aby výzkum směřoval k dobru jedince i společnosti. Kritizoval pragmatickou mentalitu, podle níž účel světí prostředky a která pokouší vědce i politiky k odsunutí etických námitek. Platí to především pro výzkum embryonálních kmenových buněk. Jak papež zdůraznil, zničení lidského života nemůže být ospravedlňováno prospěchem jiného člověka. Dialog vědy s etikou má proto zásadní důležitost.

„Církev k tomuto dialogu přispívá, když pomáhá formovat svědomí ve shodě s rozumem a ve světle zjevené pravdy. Usiluje tak nikoliv o to, aby se zamezilo vědeckému pokroku, nýbrž naopak chce jej vést směrem, který je vskutku plodný a lidstvu prospěšný. Církev je totiž přesvědčena, že víra nejen přijímá a respektuje vše lidské, včetně vědeckého výzkumu, ale též všechno očišťuje, pozvedá a zdokonaluje.“

Svatý otec upřesnil, že obhajoba bezbranných, která je devízou Církve, se netýká jen nenarozených dětí, ale také těch, kdo nemají přístup k drahému léčení. Vedle etických problémů se tedy otevírá také řada otázek sociální, ekonomické a politické povahy, kterými je nutné se zabývat, aby pokrok v medicíně šel ruku v ruce se spravedlivým a rovným poskytováním zdravotní péče, řekl Benedikt XVI. v promluvě k účastníkům mezinárodní konference o dospělých kmenových buňkách.