Jsou děti výherní cenou nebo darem?

Kanadská rozhlasová stanice nedávno vyvolala celosvětovou kontroverzi, když vyhlásila soutěž „Vyhrajte dítě“.

Ottawská hudební stanice Hot 89,9 nedávno vyhlásila soutěž „Vyhrajte dítě“. Jako cenu nabídla až tři cykly léčby neplodnosti v hodnotě 35 tisíc kanadských dolarů. Bylo oznámeno, že stanice obdržela přibližně 400 přihlášek „od nejrůznějších lidí včetně párů stejného pohlaví, svobodných žen a pacientů s rakovinou“.

Účastníci měli méně než 100 slovy vysvětlit, proč si nejvíce ze všech zaslouží vyhrát takovou léčbu**. Anonymně byly vybrány příběhy o neplodnosti pěti finalistů, kterými jsou páry opačného pohlaví, jež mají potíže s přirozeným početím. Tyto příběhy pak byly zaslány na webové stránky rozhlasové stanice. Posluchači mohli hlasovat, ale vítěz měl být vybrán porotou. Vzhledem k povaze ceny pro vítěze působí zvláštně, že soutěžící museli odpovídat na otázky z matematiky, pravděpodobně kvůli ontarijským zákonům o hrách.

V Ottawě se objevily reklamy na soutěž, na nichž byly fotografie dětí. Na jedné bylo velmi roztomilé dítě držící ceduli s nápisem „Vyhraj mě!“ a pod fotografií bylo drobným písmem napsáno: „Dítě nemusí být přesně takové, jaké je zde vyobrazeno.“ To je další podivný zvrat. Jako by se jednalo o zřeknutí se odpovědnosti, aby se provozovatel chránil před žalobou kvůli klamavé reklamě na „spotřební zboží“.

V úterý časně ráno se všichni finalisté sešli v rozhlasové stanici v místnosti, kterou moderátor nazval „Studio vyhrajte dítě“. Následně byly každému páru nabídnuty „až tři cykly léčby neplodnosti“. Když posluchači slyšeli jejich reakci na zveřejnění výsledků soutěže, z celého srdce jim výhru přáli.

Ale řada lidí, včetně mnoha těch, kdo jsou obvykle velmi liberální, pokud jde o sociální a etické hodnoty, o nichž se domnívají, že by se jimi měly řídit technologie asistované lidské reprodukce, projevovali morální pohoršení touto soutěží. Věřím, že jejich reakce je vyjádřením morální intuice, že se jednalo o cosi špatného. Někteří lidé však - zejména ti, kdo věří v „absolutní právo na reprodukční svobodu“ a zdůrazňují právo jednotlivců na sebeurčení - tvrdí, že je obtížné vysvětlit, proč je to špatné. Co přesně tedy způsobilo, že tato soutěž byla neetická?

Za prvé, dítě je zde považováno za věc, předmět nebo zboží – cenu, kterou lze vyhrát. Bylo učiněno věcí a předmětem, a to obojí je eticky špatné zacházení s lidskou bytostí. Například otroctví je kromě jiného špatné právě i z těchto důvodů.

Rozhlasová stanice stanovila cenu za dítě - až 35 tisíc dolarů. Tím porušila základní společenskou hodnotu, že lidský život nelze vyčíslit penězi a nesmí být předmětem obchodu. Pokud někdo jedná opačně, prokazuje neúctu jak životu daného člověka, s kterým je takto zacházeno, tak lidskému životu obecně.

Učinit z početí dítěte soutěž o ceny je zjevně v přímém rozporu s myšlenkou, že předávání lidského života vyžaduje hlubokou úctu a že by mělo být spojeno s určitým smyslem pro posvátno, i když třeba jen „světské posvátno“. Jedná se o banalizaci předávání lidského života, početí dítěte a role rodičů.

A co když pocit, že tato soutěž je ve své podstatě špatná, pramení z toho, že se z tak závažné skutečnosti, jakou je početí a narození dítěte, činí hra? Vyvolává to například představu dostihové stáje, která by ráda vzbudila zájem tím, že vyhlásí soutěž a jako výhru nabídne služby hřebce či klisny k početí hříběte.

A někteří lidé proti soutěži protestovali, neboť se obávají, že zkazí pověst „průmyslu léčby neplodnosti“, který v současné době v celém světě vynáší 12 miliard dolarů ročně. Mohlo by se stát, že by se lidé, kteří jinak tento průmysl nezpochybňují, začali ptát, zda při umělém oplodnění nedochází i k dalšímu nešetrnému zacházení, o kterém bychom měli vědět a kvůli kterému by se měly tyto praktiky zastavit. A takové případy existují. Někdy „všední“ příklad neetické praxe, která se děje v naší bezprostřední blízkosti, jako třeba tato soutěž, může mít mnohem silnější dopad než to, co vnímáme jako exotické případy, se kterými pravděpodobně nikdy osobně nepřijdeme do styku.

I kdyby tato soutěž byla jinak eticky přijatelná, nabízet takovou léčbu jako cenu v soutěži, jež se snaží přitáhnout pozornost tím, že využívá emocionálně zranitelné, nemajetné a neplodností trpící lidi, je špatné. Celková škoda mnohonásobně převažuje jakékoli výhody. Kolem 400 lidí upnulo k soutěži svou naději, ale jen pět párů vyhrálo, a dokonce i jejich utrpení bylo využito. Drtivá většina zakusila jen další velké zklamání a prohru.

A na závěr to nejdůležitější. Jaký vliv bude mít na takto počaté dítě skutečnost, že bylo cenou v soutěži? A co etika rozhlasové stanice, která záměrně vytváří tuto realitu? Stanice oznámila, že soutěž vzbudila zájem po celém světě a zveřejnila identitu vítězů. Podle pravidel soutěže „finalisté museli souhlasit, že se bude vysílat jejich příběh a rozhovory s nimi, že budou filmováni, nahráváni a sledováni po celou dobu trvání soutěže a musí umožnit přístup k sobě, do svých domovů a k přátelům a být k dispozici, kdykoli o to v průběhu soutěže budou požádáni“. I když budou veškeré informace shromažďovány se souhlasem rodičů, je zároveň ve hře i právo budoucího dítěte na soukromí, a tudíž se nabízí otázka: plánuje stanice další sledování?