Urbi et orbi 2011

27.12.2011, RadioVaticana.cz


Ježíš Kristus je důkazem, že Bůh vyslyšel volání lidstva

Drazí bratři a sestry z Říma a celého světa!

Kristus se nám narodil! Sláva na výsostech Bohu a pokoj lidem, ve kterých má Bůh zalíbení. Ke všem ať dosáhne ozvěna Betlémské zvěsti, kterou katolická církev šíří na všech kontinentech přes všechny národnostní, jazykové a kulturní hranice. Syn Panny Marie se narodil všem, je Spasitelem všech.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Starodávná liturgická antifona jej vzývá takto: „Ó Emmanueli, náš králi a zákonodárče, naděje a spáso národů: přijď nás zachránit, Pane, náš Bože.“ Veni ad salvandum nos! Přijď nás zachránit! Takto volá člověk každé doby, který cítí, že nedokáže sám překonat svízele a nebezpečí, a potřebuje vložit svoji ruku do větší a silnější ruky, která je mu nabízena shůry. Drazí bratři a sestry, touto rukou je Kristus, narozený v Betlémě z Panny Marie. On je rukou, kterou Bůh podává lidstvu, aby jej vyprostil z plovoucích písků hříchu a postavil na skálu, pevnou skálu své Pravdy a své Lásky (srov. Žl 40,3).

Ano, takový je význam jména onoho Dítěte; jména, které mu dali Maria a Josef z Boží vůle. Jmenuje se Ježíš, což znamená „Spasitel“ (srov. Mt 1,21; Lk 1,31). Byl poslán Bohem Otcem, aby nás zachránil především z hlubokého zla, které koření v člověku a dějinách. Tímto zlem je oddělení od Boha, domýšlivá pýcha jednat sám, dělat Bohu konkurenci a stavět se na Jeho místo, rozhodovat o tom, co je dobré a co je zlé, být vládcem nad životem a smrtí (srov. Gn 3,1-7). Toto je velké zlo, velký hřích, z něhož se my lidé nemůžeme vymanit, dokud se nesvěříme Boží pomoci, pokud k Němu nezvoláme: „Veni ad salvandum nos! – Přijď nás zachránit!“

**Samotný fakt, že vznášíme k nebi toto volání, staví nás do správného postoje, uvádí nás do pravdy o nás samých, neboť my jsme ti, kteří zvolali k Bohu a byli zachráněni (srov. Est – řecky - 10,3f). Bůh je Spasitel, my jsme ti, kteří jsou v nebezpečí. On je lékař, my nemocní. Toto uznat je první krok ke spáse, k východu z onoho labyrintu, do něhož se sami uzavíráme svojí pýchou. Pozvednout oči k nebi, vztáhnout ruce a volat o pomoc je východisko, pokud existuje Někdo, kdo slyší a kdo nám může přijít na pomoc.**

Ježíš Kristus je důkazem, že Bůh naše volání vyslyšel. A nejenom to. Bůh k nám chová lásku tak mocnou, že nemohl zůstat v Sobě samém, vyšel ze Sebe a přišel k nám, aby s námi sdílel náš úděl až do dna (srov. Ex 3,7-12). Odpověď, kterou dal v Ježíši Bůh na volání člověka, nekonečně překonává naše očekávání a nabývá takového stupně solidarity, že nemůže být jen lidská, nýbrž božská. Jedině Bůh, který je láska, a láska, kterou je Bůh, mohl pro naši záchranu vybrat tuto cestu, která je zajisté nejdelší, ale respektuje Jeho i naši pravdu; cestu smíření, dialogu a spolupráce.

Proto, drazí bratři a sestry Říma a celého světa, obraťme se o těchto Vánocích 2011 k Betlémskému Dítěti, k Synu Panny Marie, a řekněme: „Přijď nás zachránit!“ Opakujme to v duchovní jednotě spolu s množstvím lidí, kteří žijí v situacích obzvláště obtížných a propůjčme hlas těm, kdo jej nemají.

Společně prosme o Boží pomoc pro národy Afrického rohu, které trpí hladem a bídou, kterou nezřídka ještě ztěžuje neustálý stav nebezpečí. Kéž mezinárodní společenství poskytne svou pomoc uprchlíkům, kteří pocházejí z tohoto regionu a jejichž důstojnost je těžce zkoušena.

Pán ať obdaří veškerou útěchou obyvatelstvo jihovýchodní Asie, zvláště Thajska a Filipín, kde jsou dosud kvůli nedávným záplavám ve vážných nesnázích. Pán ať podpoří lidstvo raněné mnoha konflikty, jimiž krvácí planeta. On, který je Knížetem pokoje, ať daruje pokoj a stabilitu Zemi, kterou si vybral, aby přišel na svět, a povzbudí Izraelce a Palestince k opětovnému navázání dialogu. Kéž zastaví násilí v Sýrii, kde již bylo prolito mnoho krve; prosadí plné smíření a stabilitu v Iráku a v Afghánistánu. Ať obdaří novou silou všechny složky společnosti severoafrických a blízkovýchodních zemí při vytváření obecného dobra.

Narození Spasitele ať je oporou dialogu a spolupráce při hledání společných řešení v Myanmaru. Narození Vykupitele ať zajistí politickou stabilitu zemí afrického regionu Velkých jezer a pomáhá obyvatelům Jižního Súdánu v jejich nasazení za ochranu práv všech občanů.

Drazí bratři a sestry, obraťme svůj pohled k Betlémské jeskyni: Dítě, o kterém rozjímáme, je naší spásou! Přineslo světu univerzální poselství smíření a pokoje. Otevřme svoje srdce, přijměme jej do svého života. S důvěrou a nadějí mu opakujme: „Veni ad salvandum nos!“


Další články



Praktický průvodce k vytvoření rytmu modlitby: Pozvánka k životu, jehož středem je Bůh

15.07.2026, Spiritual Direction

Vzhledem k tomu, že už více než deset let pracuji jako pastorační pracovnice s mládeží na plný úvazek, dalo by se předpokládat, že mám disciplinovaný a bohatý modlitební život – ale vždy tomu tak nebylo. Po mnoho let jsem se modlila, kde jsem chtěla a jak jsem chtěla a kdykoli se mi zachtělo. Trvalo mi dlouho, než jsem si našla rytmus modlitby, který by mě skutečně nesl. Ráda bych vám ukázala, jak si takový rytmus vytvořit, aniž byste opakovali mnoho chyb, které jsem udělala já.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

Papež Lev XIV.: Lékař by nikdy neměl rozhodovat o životě nenarozeného dítěte

10.07.2026, ACI Prensa

Papež Lev XIV. v pondělí dne 22. června 2026 ve Vatikánu hájil důstojnost lidského života v každé jeho fázi a varoval před riziky medicíny podřízené technickým nebo utilitárním kritériím. „Žádný lékař by si nikdy neměl dovolit na základě laboratorních algoritmů rozhodovat o životě lidského embrya či starší osoby,“ prohlásil během audience před členy Nadace Jérôme Lejeunea.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.