Týden 17. – 23. prosince v ČR

Vzhledem k blížícím se vánočním svátkům, probíhající debatě k restitucím církevního majetku, k výsledkům sčítání lidu a především smutné zprávě o úmrtí Václava Havla byl snad každý den k dispozici velmi zajímavý rozhovor s osobnostmi katolické církve.

Pražský arcibiskup Dominik Duka 17. 12. v rozhovoru pro MF Dnes mluvil m.j. o více dimenzích současné krize: „Ona je mimo jiné krize demografická, která vyrostla z egoismu. Z jakéhosi pravidla, že se budeme mít lépe, když budeme mít méně dětí. Oslabená mladá generace není schopna vytvářet nám sociální blahobyt z doby demografického boomu. Krize je mimo jiné také spojena s velkým vědeckotechnologickým rozvojem, který neustále mění svět.“ Rychlý pokrok má tu nevýhodu, že je příliš rychlý a „znemožňuje to "zastavení se". My bychom potřebovali určitý advent nejen proto, abychom se připravili na Vánoce. My bychom potřebovali advent společensko-administrativní, aby se třeba vědci a odborníci mohli nad tím vším zamyslet.“

Hyde park s Miloslavem kardinálem Vlkem ve středu 21. prosince přinesl vysvětlení postojů církve k mnoha otázkám, ve kterých ji nevěřící nechápou (restituce, církev není individuálním náboženstvím, otázka kolem sexuálního zneužívání v církevním prostředí, homosexuálové, celibát a role žen v církvi, význam svátostí etc.).

Další rozhovor, který by si zasloužil větší pozornost čtenářů, je s Janem Graubnerem, arcibiskupem olomouckým, dne 23. 12. v Sedmičce. Arcibiskup Graubner prozradil, že na Štědrý den navštěvuje bezdomovce. O bezdomovcích, kteří se těmto setkáním vyhýbají, říká: „Nemyslím si, že se nechtějí scházet. Jenomže jestli někdo zažil silné zranění v lásce, má možná strach se znovu lásce otevřít a nemá dost důvěry k tomu, že tentokrát by to mohl být krok správný, který znovu nezraní.“

Podobnou otázkou se ve Zdravotních novinách zabývala zakladatelka hospicového hnutí Marie Svatošová: „Víme si rady s duchovními potřebami nemocných?“ Zdravotníci se mylně domnívají, že mezi duchovní potřeby patří jen zavolání kněze na přání pacienta. Patří tam také duchovní doprovázení. Nemocný se ptá sám sebe, proč se to všechno děje, kam kráčí. Na tuto otázku sice není vždy nutné odpovědět, ale je škoda nechat ji zapadnout a nevyužít jako odrazový můstek pro další komunikaci, během níž postupně – získáme-li pacientovu důvěru – jeho duchovní potřeby vyplavou na povrch.“ Často jde také o potřebu usmíření, uzdravení vztahů - s lidmi i s Bohem. I proto je důležité sdělovat negativní prognózu nemocnému – odstartuje totiž „důležitý proces bilancování a zrání. A ten potřebuje svůj čas.“

20. prosince byla do funkce ministryně kultury uvedena Alena Hanáková, která potvrdila, že její „prioritou je určitě prosazení církevních restitucí“. Tvrzení odcházejícího ministra Jiřího Bessera, že za jeho odchodem je snaha některých, aby nedokončil restituce, tak bylo vyvráceno. Nejvíce prostoru názorům kolem restitucí věnují Literární noviny. Dne 22. 12. v nich vyšel kvalifikovaný článek Petra Jägera, asistenta soudce Ústavního soudu „Právní povaha majetku katolické církve“. Jmenuje čtyři posudky, které byly k této otázce v poslední době zpracovány. „Z těchto nálezů plyne, že současný právní problém vůbec neleží v oblasti povahy církevního majetku, což je otázka dávno vyřešená, nýbrž v "protiústavní nečinnosti zákonodárce," který dosud nepřijal restituční předpis, podle něhož by bylo možno majetek církvím vydávat. Protiústavně poškozenými zde jsou církve a další subjekty, zejména obce, jejichž majetek je blokován, nikoli stát, který by měl vracet část toho, co v rozporu s mezinárodním standardem lidských práv i svými vlastními zákony zestátnil.“ Autor v příspěvku odkazuje na příslušné paragrafy a na další odkazy zdrojů.

Prostor byl i pro další názory na výsledky sčítání lidu. Dominik Duka to zhodnotil slovy: „Chtělo by se říct, že ten milion lidí, kteří se přihlásili k římskokatolické církvi, je tvrdé jádro. Ale ani to není pravda. Vždyť jedna třetina čtenářů Katolického týdeníku před sčítáním řekla, že na otázku o náboženství nebude odpovídat. A ti asi budou patřit k jádru. Převládá smýšlení, že víra je intimní věc a stát nemá právo se mě na ni ptát…“ Narazil tak na český fenomén, „něcismus“: „Český člověk, který skutečně hledá, se dívá potmě do zahrady a říká: "Cosi" tam je. Cosi neznamená ani něco, ani někdo.“ Miloslav kardinál Vlk označil tento „něcismus“ za neujasněnou víru a neujasněnou představu o Bohu. „Je to v podstatě, filozoficky řečeno, deismus, který je od doby osvícenectví a francouzské revoluce. Deismus říkal: Bůh je, ale někde daleko, o nás se nestará, my se nestaráme o něj.“ Český „něcismus“ potvrzují i narvané kostely o vánočních mších, ale i tradice betlémů, která není v zahraničí tak rozšířená. „Možná, že si tím Češi nahrazují svoji víru,“ padlo několikrát v několika médiích.

Největší událostí týdne však bylo oznámení o úmrtí Václava Havla. Václav Havel vynikal pokorou a vizemi, která dnešním politikům chybí. Po jeho smrti mnozí začali mluvit o tom, že končí jedna éra. Sám Václav Havel v posledním televizním rozhovoru, který se uskutečnil 11. listopadu s Dominikem Dukou, označil tuto dobu také tak: „Ocitáme se v okamžiku přelomu. Souvisí to se střídáním generací. U nás se obvykle jednou za dvacet let něco děje, cosi se otřásá. A těch dvacet let už uplynulo. Mám dojem, že jsme před nějakým otřesem k dobrému. Letošní rok by mohl přinést nějaké hlubší změny. Mně se zdá, že odcizení, které existuje mezi společností a politikou, nemůže trvat věčně a nemůže se zhoršovat.“