29.12.2011, RadioVaticana.cz
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
„Vánoce jsou epifanií – projevením se Boha a jeho velkého světla v dítěti, které se nám narodilo. Narodilo se v Betlémě, nikoli v královském paláci. Když František z Assisi roku 1223 slavil v Grecciu Vánoce s kravou, oslíkem a jeslemi plnými sena, zviditelnila se nová dimenze tajemství Vánoc. František z Assisi nazval Vánoce „svátkem svátků“ – větším než ostatní svátky – a slavil je s „nevýslovnou péčí“ (2 Celano, 199: Františkánské prameny, 787). S velkou zbožností políbením uctíval obraz děťátka a šišlal něžná slova na dětský způsob, jak vypráví Tomáš z Celana (ivi). Pro antickou církev byly svátkem svátků Velikonoce: Vzkříšením Kristus vyvrátil brány smrti a tím radikálně změnil svět a připravil tak člověku místo v Bohu samotném. František ovšem nezměnil, nechtěl změnit tuto objektivní hierarchii svátků, vnitřní strukturu víry, jejímž středem je velikonoční tajemství. Nicméně, jeho prostřednictvím a jeho způsobem víry nastalo něco nového. František objevil Ježíšovo lidství ve zcela nové hloubce. Toto lidské bytí patřící Bohu se mu ukázalo s maximální zřejmostí ve chvíli, kdy Boží Syn, narozený z Panny Marie, byl zavinut v plénkách a položen v jeslích. Zmrtvýchvstání předpokládá vtělení. Syn Boží jakožto dítě, jakožto pravý syn člověka – toto se hluboce dotklo srdce světce z Assisi a víru proměnilo v lásku. „Projevila se dobrota Boha a jeho láska k lidem“ – tato věta svatého Pavla tak získala zcela novou hloubku. V dítěti položeném v Betlémské stáji se lze takříkajíc dotýkat Boha a laskat jej. Tak dostal liturgický rok druhý střed ve svátku, jenž je především svátkem srdce.
Nemá to nic ze sentimentalismu. Právě v nové zkušenosti reality Ježíšova lidství se zjevuje velké tajemství víry. František miloval Ježíše, dítě, protože v této dětské existenci se mu jasně ukázala pokora Boha. Bůh se stal chudým. Jeho Syn se narodil v chudé stáji. V dítěti Ježíši se Bůh stal závislým a potřebujícím lásku lidí, aby je, včetně nás, žádal o lásku. Dnes se Vánoce staly svátkem obchodů, jejichž oslňující světélka skrývají tajemství pokory Boha, jenž nás vybízí k prostotě a pokoře. Prosme Pána, aby nám pomohl proniknout pohledem skrze světélkující fasády této doby a nalézt za nimi dítě v Betlémské stáji, abychom našli pravou radost a pravé světlo.“
21.10.2026, RC Monitor 19/2026
Kniha Genesis praví, že Hospodin přivedl k člověku všechna zvířata, aby viděl, jak je nazve. (Gn 2,19–20)
13.11.2026, RC Monitor 21/2026
Svatost nezná státních hranic, nezávisí na původu ani na společenském postavení. Je odpovědí člověka na Boží lásku. Skvělým příkladem toho jsou dvě výjimečné ženy středověké Evropy – svatá Anežka Česká a svatá Hedvika Slezská. Je známo, že Hedvika byla Anežčinou tetou, a že právě ona sehrála důležitou roli v jejím dětství. Obě ženy navíc patřily k mimořádnému okruhu středoevropských panovnických žen 13. století, které spojily vysoký šlechtický původ s hlubokou zbožností a službou chudým. Ačkoli se nakonec jejich životní cesty lišily, spojovala je jedna touha: sloužit Kristu přítomnému v druhém člověku.
21.09.2026, RC Monitor 17/2026
Navzdory tomu, že křesťanská víra je se zastáváním reinkarnace neslučitelná, lze se setkat s křesťany, kteří mezi svým krédem a naukou o převtělování žádný rozpor nevidí. Nedávno jsem měl možnost s jedním takovým člověkem diskutovat a během naší debaty se ukázalo, že jeho příklon k reinkarnaci se zakládal v neznalosti argumentu, jež by prokázal její nemožnost. To se samozřejmě netýká jen této otázky, nýbrž naprosto všech názorů. Dokud nejsme schopni se stoprocentní jistotou vyloučit opak či alternativu k tomu, o čem jsme přesvědčeni, musíme dát prostor pochybnosti a přiznat, že náš názor není žádným spolehlivým věděním, ale pouhou vírou podepřenou mimo-teoretickými důvody. Ruku za ni do ohně dávat nemůžeme.
26.10.2026, RC Monitor 20/2026
Čas od času se rád každý duchovní správce pochlubí svými farníky, jak jsou aktivní, zbožní, duchovně na výši atd. Ne, určitě to není špatně, ale přiznejme si, že ne všichni jsou tací. Také máme jistě ve farnostech „šedý průměr“ takzvaně vezoucích se. Prostě každý jsme originál, ale všichni máme jedno společné – chceme se dostat do nebe, a proto přistupujeme ke svátostem, modlíme se, postíme se, občas vezmeme koště nebo hadr do ruky a vymeteme pavučiny v kostele a zameteme listí či sníh před kostelem, doneseme květiny ze zahrádky na výzdobu.
12.11.2026, RC Monitor 21/2026
Když ztratíme klíče, obracíme se ke svatému Antonínovi. Při nemocech krku vzýváme svatého Blažeje, hasiči mají svého patrona ve svatém Floriánovi a kněží ve svatém Janu Marii Vianneyovi. Katolická tradice zná patrony jednotlivých profesí, měst, zemí, nemocí i nejrůznějších životních situací. Mají ale svatí v nebi skutečně rozdělené kompetence? A má vůbec smysl obracet se na konkrétního světce s konkrétní prosbou?
08.10.2026, CREDO CZ
Ve dnech 13. a 14. listopadu 2026 se v Olomouci uskuteční již VII. ročník Konference o evangelizaci. Přivítá stovky věřících, laických pracovníků i duchovních z celé České republiky, kteří touží hledat cestu, jak přirozeně, s radostí, respektem a nadějí sdílet víru v dnešním světě.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.