Smutný úsměv Josefa Škvoreckého

08.01.2012, RadioVaticana.cz

Vždycky nás zabolí o něco víc, když smutná zpráva o něčí smrti přijde zrovna v době vánoční, v čase, jehož hlavním motivem je narození a nový život. Na rozhraní letoška a loňska zemřeli Václav Havel a Josef Škvorecký, bez přehánění dva klasikové české literatury a pro nás křesťany také dvě velká zrcadla naší víry: oba vnímali a reflektovali nadpřirozenou dimenzi života a světa, druhý z jmenovaných zobrazoval i zcela reálnou podobu církve a jejích členů v nedávné minulosti.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Některé texty Václava Havla, i když se vyjadřují dosti tajemným stylem a nezvyklými formami, promlouvají o příslovečných „věcech mezi nebem a zemí“ velice naléhavě: tak třeba hra Pokoušení je v podstatě teologický traktát o poměru dobra a zla, o střetnutí lidské duše a zlého ducha. A Josef Škvorecký skoro do všech svých románů a povídek zasadil postavy lidí, kteří se vyrovnávají s fenoménem náboženství a víry, s otázkami Boží přítomnosti a Božích přikázání a s dalšími souvisejícími věcmi.

Mnohokrát zachytil reálie katolické církve zhruba od 40. let 20. století, tak jak je osobně poznával: prostředí kostela a fary, náboženskou výchovu na školách včetně studentských mší a zpovědí, a vylíčil – ovšem velmi volně podle své fantazie – také některé události širšího dosahu z našich církevních dějin: například čihošťský zázrak, o kterém vypráví v románu Mirákl s pozměněnými jmény osob a míst, nebo osudy několika literátů, kteří za protektorátu začínali jako katoličtí básníci pod vedením „pátera Pecičky“ (tak Škvorecký přejmenoval známého a oblíbeného pedagoga Dominika Pecku) a po únoru 1948 pokračovali jako opěvovatelé komunistického režimu. Škvorecký mluví o církevním prostředí s evidentními sympatiemi: například jeho ústřední kněžská postava, důstojný pán Meloun, má mnoho rysů komické figurky, ale zároveň je to chápavý člověk, hodný obdivu za to, že za protektorátu falšoval svatební matriky, aby chránil Židy.

Náboženské motivy a úvahy v knihách Josefa Škvoreckého mohou být pro nás jednou z příležitostí, a to velmi hodnotnou, abychom nejenom podrobněji poznali duchovní vývoj naší společnosti, mimo jiné abychom lépe pochopili pokles náboženské praxe v našem národě, ale také abychom se důkladněji zamysleli nad podstatnými prvky naší víry a církevní nauky, tedy nad otázkami, které si v hloubi duše kladou Škvoreckého hrdinové.

Autor: Karel Komárek - bohemista, lingvista a paleoslavista

Další články

Moc lásky

01.10.2026, RC Monitor 18/2026

Z hodin dějepisu si pamatuji jméno Gaius Julius Caesar (100–44 př. Kr.). Byl to významný římský vojevůdce, po němž je například pojmenován měsíc červenec (Iūlius) a který zavedl také tzv. juliánský kalendář. Římský senát ho v roce 69 př. Kr. pověřil správou Hispánie. Cestou tam se zastavil v jedné malé vesnici v Alpách. Zde se ho jeho společníci zeptali, zda se i v této bezvýznamné vesnici lidé stejně hádají o moc a svádějí politické boje, jako to dělají v Římě.

Proměny šatníku posledních desetiletí a svatební standard: Jdeš na svatbu?

25.09.2026, RC Monitor 17/2026

Když jsem jako mladý muž začal pracovat v top managementu strojírenské firmy, bylo to po stránce oblékání relativně náročné. Firemní dress code vyžadoval od odborného ředitele nosit denně styl business, tj. světlou košili, vázanku, sako, společenskou obuv. Myslím, že někdy kolem roku 2010 nastal zlom – na konferencích a jiných byznysových setkáních muži sundali kravaty, nastoupil business casual. V letech před covidem potom přišel smart casual – najednou se dalo na konferenci přijít v džínách a ležérním saku, a bylo to výrazně pohodlnější. V posledních letech navíc zčásti vymizely i společenské boty, stačí značkové tenisky, zpravidla ty s bílým okrajem. Nestranný nadnárodní pozorovatel by to snad nazval amerikanizací. Výjimkou jistě trvale zůstávají některé byznys sektory, kde dojem souvisí s důvěryhodností, na prvním místě uveďme advokátní kanceláře.

V jednoho Boha věřiti budeš

23.09.2026, RC Monitor 17/2026

Bůh se člověku zjevil jako transcendentní a osobní Bůh, což znamená, že přesahuje člověka ve všem a zároveň s ním touží mít osobitý a jedinečný vztah.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.