Apoštolský list ECCLESIA DEI Jeho svatosti Jana Pavla II., Motu proprio

1. Boží církev s velkou bolestí přijala zprávu o nelegitimním biskupském svěcení, jež vykonal arcibiskup Marcel Lefebvre dne 30. června letošního roku. Všechny pokusy, které byly během let učiněny k zajištění spojení kněžského bratrstva sv. Pia X., založeného Mons. Lefebvrem, s Církví, byly marné. Všechny intenzivní pokusy Apoštolského stolce z minulých měsíců, jimiž projevil trpělivost a porozumění až na hranici možností, byly k ničemu. (srov. informativní zprávu z 16. června 1988; L'Ossevatore Romano, španělské vydání, 26. 6. 1988; s. 6)

2. Zármutek pociťuje zvláště Petrův nástupce, jemuž jako prvnímu náleží zachovávat jednotu Církve (srov. I. vat. koncil; konst. Pastor aeternus, kap. 3; DS 3060). Počet lidí, kteří jsou s těmito událostmi přímo spojeni, je sice malý, přesto je každý člověk jednotlivě milován samotným Bohem a je vykoupen Kristovou krví prolitou na kříži za spásu všech.

3. Samotný tento čin znamená neposlušnost vůči Svatému Otci v závažném a pro jednotu církve hlavním bodě, jakým je biskupské svěcení, skrze něž se svátostné zachovává apoštolská posloupnost. Proto tato neposlušnost - která obsahuje pravé odmítnutí římské hodnosti primase - je schismatickým skutkem (CIC can. 751). Tím, že vykonal tento čin navzdory veřejnému upozornění Prefekta kongregace pro biskupy ze dne 17. června, důstojný Mons. Lefebvre a kněží Bernard Fellay, Bernard Tissier de Mallerais, Richard Williamson a Alfonso de Galarreta propadli závažnému trestu exkomunikace ustanoveného církevní autoritou (CIC can. 1382).

4. Kořen tohoto schismatického aktu je možné najít v nedokonalém a kontradikčním pojetí tradice: nedokonalém, protože nebere dostatečně na vědomí živou povahu tradice, která - jak jasně učí II. vatikánský koncil - má svůj původ v apoštolech a "prospívá v Církvi s pomocí Ducha svatého. Vzrůstá totiž chápání předaných věcí a slov, a to jak přemýšlením a studiem věřících, kteří je uchovávají ve svém srdci (srv. Lk 2, 19 a 51), tak hlubším pochopením duchovních skutečností z vlastní zkušenosti, tak také hlásáním těch, kteří s posloupností v biskupském úřadě přijali bezpečné charisma pravdy". (dogmatická konstituce II. vat. koncilu Dei Verbum kap. 2, odst. 8; konstituce I. vat. koncilu Dei Filius 4; DS 3020)

Kontradikční je především pojetí tradice, která stojí v protikladu k univerzálnímu učení Církve, jež je vlastní římskému biskupovi a sboru biskupů. Nikdo nemůže být věrný tradici, jestliže rozbíjí svazky a pouta s tím, komu sám Kristus v osobě apoštola Petra svěřil službu jednoty své církve. (srov. Mt 16, 18; Lk 10, 16; I. vat. koncil; konstituce Pastor aeternus 3; DS 3060)

5. Majíce na zřeteli tento špatný skutek, cítíme povinnost připomenout všem věřícím některé aspekty, které tento smutný fakt zvláště doprovázejí.

A) Úspěch, který v poslední době mělo hnutí podporované Mons. Lefebvrem, může a má být pro všechny věřící důvodem k upřímnému a hlubokému zamyšlení nad vlastní věrností církevní tradici věrně předávané církevním učitelským úřadem řádným nebo mimořádným, zvláště pak k té, která je předávána ekumenickým koncilem cařihradským a II. vatikánským koncilem. Z tohoto zamyšlení máme všichni vyvodit nové a účinné přesvědčení o nutnosti rozšiřovat a upevňovat tuto věrnost a úplně odmítnout libovolný a neoprávněný výklad doktríny, liturgie a autority.

Především biskupům náleží z jejich pastoračního poslání uplatnit závažnou povinnost jasnovidného bdění, plného lásky a síly tak, aby všude byla zachovávána tato věrnost (CIC can. 386; Pavel VI.; apoštolská exhortace Quinque iam anni, 8.12.1970: AAS 63, 1971, 97-106). Je však nutné, aby si všichni pastýři a ostatní křesťanští věřící znovu uvědomili nejen legitimitu, ale také bohatství, které pro církev představuje různost charismat a duchovních tradic spirituality a apoštolátu, což také přispívá ke kráse jednoty v různosti: ona "harmonie", jež pod vlivem Ducha svatého pozvedá pozemskou církev k nebi.

B) Chtěli bychom také upozornit teology a jiné odborníky v církevních vědách, aby se cítili osloveni současnými okolnostmi. Široké a hluboké učení II. vatikánského koncilu vyžaduje skutečně další úsilí o prohloubení, při němž se plně vyjasní kontinuita koncilu s tradicí, hlavně pokud jde o doktrinální body, jež třeba kvůli jejich novosti nebyly ještě dobře pochopeny některými částmi církve.

C) Za současných okolností se chceme slavně a horlivě, otcovsky a bratrsky obrátit na všechny ty, kteří dosud byli spojeni různými způsoby s činností arcibiskupa Lefebvra, aby splnili vážnou povinnost zůstat spojeni s Kristovým vikářem v jednotě katolické církve a přestali podporovat jakoukoli formou tento zavrženíhodný způsob jednání. Všichni mají vědět, že formální připojení ke schismatu je vážnou urážkou Boha a nese s sebou exkomunikaci ustanovenou církevním zákonem (CIC can. 1364).

Všem katolickým věřícím, kteří se cítí být připojeni k některým z předcházejících liturgických a disciplinárních forem latinské tradice, chceme také vyjádřit vůli - ke které prosím, aby se připojili biskupové a všichni, kdo v církvi konají službu - usnadnit jim návrat k církevní jednotě skrze patřičná opatření, aby byla zajištěna úcta k jejich spravedlivým touhám.

6. Vzhledem k důležitosti a složitosti problémů naznačených v tomto dokumentu a na základě své apoštolské autority, ustanovujeme následující:

A) Ustanovuje se komise s úkolem spolupracovat s biskupy, s dikasterií římské kurie a zainteresovanými okruhy, aby se usnadnilo církevní začlenění kněží, bohoslovců, komunit, řeholníků nebo řeholnic, kteří byli dosud různými způsoby spojeni s bratrstvem založeným arcibiskupem Lefebvrem a kteří si přejí zůstat spojeni s Petrovým nástupcem v katolické církvi, a s úkolem zachovávat jejich liturgické a duchovní tradice podle protokolu podepsaného dne 5. května kardinálem Ratzingerem a arcibiskupem Lefebvrem.

B) Tato komise se skládá z jednoho předsedajícího kardinála a dalších členů římské kurie v počtu, který bude považován za vhodný podle okolností.

C) Citlivost všech těch, kteří se cítí spojeni s latinskou tradicí, se bude všude respektovat skrze široké a velkorysé uplatňování norem daných před časem apoštolským stolcem pro použití římského misálu podle typického vydání z roku 1962 (srov. Kongregace pro kult, Dopis Quattuor abhinc annos, 3.10.1984: AAS 76, 1984, 1088-1089.).

7. Jak se blíží konec tohoto roku zvláště věnovaného Panně Marii, chceme vyzvat všechny, aby se spojili v nepřetržité modlitbě, kterou Kristův nástupce na přímluvu Matky církve směřuje k Otci slovy jeho Syna: Ut omnes unum sint!

Dáno v Římě u sv. Petra, dne 2. července 1988, desátého roku našeho pontifikátu

Joannes Paulus PP. II.

Překlad Vzdělávací centrum OD, jazyková úprava RC