V Pákistánu ženy od malička vědí, že je muži smějí fyzicky trestat

30.01.2012, RadioVaticana.cz

V Pákistánu vědí ženy od nejútlejšího věku, že muži mají ve vztahu k nim právo užívat násilí, říká pákistánská řeholní sestra, která pracuje v centru sociální pomoci, financovaném papežskou nadací Kirche in Not. „Ženy se v Pákistánu považují za předměty,“ říká pákistánská řeholnice. „Pokud jim muž podá sklenici vody, aby se napily, napijí se. Pokud nepodá, zemřou žízní.“** Řeholnice, která se v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas z důvodů vlastní bezpečnosti rozhodla zůstat v anonymitě, hovoří o své práci, která spočívá právě v poskytování pomoci těm ženám, které se stávají oběťmi násilí, jež v porovnání s Evropou dosahuje netušených rozměrů. Např. za znásilnění nese vinu vždycky žena, která je poté vyobcována nejen širší společností, ale i vlastní rodinou. Sňatky žen z donucení jsou v Pákistánu běžné. Obrana prakticky nemožná. Pákistánská řeholnice k tomu říká:

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

„Pracuji se ženami v Pákistánu, které potřebují právní pomoc a nacházejí se v nejrůznějších problémech. Většinou jsou to křesťanky, které byly uneseny, ale pomáháme každému, kdo pomoc potřebuje. Buď se jedná o ženy zbité svými manžely nebo vystavované domácímu násilí. Pokud jde o znásilněné ženy, je situace nejvíce smutná. Takové ženy a nezřídka jsou to vlastně ještě děti, totiž nemají budoucnost. Nemají šanci se vdát. Žádná rodina takovou dívku za snachu nepřijme. V naší společnosti je to velké tabu. Postižená děvčata se proto většinou nemohou svěřit ani vlastní matce. Pokud by znásilněná žena chtěla dovést věc k soudu, uslyší ze strany viníka výhrůžku, že ji v takovém případě obžaluje za blasfémii. A proti tomu prakticky není žádná obrana. Zákon o rouhání je totiž jakousi zbraní, která může být kdykoli použita. Ne všichni muslimové to takto chápou, ale pro křesťany to v každém případě znamená, aby pro jistotu na veřejnosti vůbec nemluvili. Jsme-li tedy mimo svůj dům, skoro nemluvíme, protože by to někdo mohl obrátit proti nám. Svoboda však neexistuje pro žádnou menšinu. Katolická církev je však přesto aktivní. Kromě jiného poučujeme také ženy o lidských právech, o ženské důstojnosti. Církev poskytuje útočiště ženám, které byly zbity nebo trpí jiným druhem útisku. Neposkytuje však jenom bezprostřední pomoc, ale usiluje také o nápravu věcí.“

Další články

Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.