V Pákistánu ženy od malička vědí, že je muži smějí fyzicky trestat

30.01.2012, RadioVaticana.cz

V Pákistánu vědí ženy od nejútlejšího věku, že muži mají ve vztahu k nim právo užívat násilí, říká pákistánská řeholní sestra, která pracuje v centru sociální pomoci, financovaném papežskou nadací Kirche in Not. „Ženy se v Pákistánu považují za předměty,“ říká pákistánská řeholnice. „Pokud jim muž podá sklenici vody, aby se napily, napijí se. Pokud nepodá, zemřou žízní.“** Řeholnice, která se v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas z důvodů vlastní bezpečnosti rozhodla zůstat v anonymitě, hovoří o své práci, která spočívá právě v poskytování pomoci těm ženám, které se stávají oběťmi násilí, jež v porovnání s Evropou dosahuje netušených rozměrů. Např. za znásilnění nese vinu vždycky žena, která je poté vyobcována nejen širší společností, ale i vlastní rodinou. Sňatky žen z donucení jsou v Pákistánu běžné. Obrana prakticky nemožná. Pákistánská řeholnice k tomu říká:

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

„Pracuji se ženami v Pákistánu, které potřebují právní pomoc a nacházejí se v nejrůznějších problémech. Většinou jsou to křesťanky, které byly uneseny, ale pomáháme každému, kdo pomoc potřebuje. Buď se jedná o ženy zbité svými manžely nebo vystavované domácímu násilí. Pokud jde o znásilněné ženy, je situace nejvíce smutná. Takové ženy a nezřídka jsou to vlastně ještě děti, totiž nemají budoucnost. Nemají šanci se vdát. Žádná rodina takovou dívku za snachu nepřijme. V naší společnosti je to velké tabu. Postižená děvčata se proto většinou nemohou svěřit ani vlastní matce. Pokud by znásilněná žena chtěla dovést věc k soudu, uslyší ze strany viníka výhrůžku, že ji v takovém případě obžaluje za blasfémii. A proti tomu prakticky není žádná obrana. Zákon o rouhání je totiž jakousi zbraní, která může být kdykoli použita. Ne všichni muslimové to takto chápou, ale pro křesťany to v každém případě znamená, aby pro jistotu na veřejnosti vůbec nemluvili. Jsme-li tedy mimo svůj dům, skoro nemluvíme, protože by to někdo mohl obrátit proti nám. Svoboda však neexistuje pro žádnou menšinu. Katolická církev je však přesto aktivní. Kromě jiného poučujeme také ženy o lidských právech, o ženské důstojnosti. Církev poskytuje útočiště ženám, které byly zbity nebo trpí jiným druhem útisku. Neposkytuje však jenom bezprostřední pomoc, ale usiluje také o nápravu věcí.“

Další články

Praktický průvodce k vytvoření rytmu modlitby: Pozvánka k životu, jehož středem je Bůh

15.07.2026, Spiritual Direction

Vzhledem k tomu, že už více než deset let pracuji jako pastorační pracovnice s mládeží na plný úvazek, dalo by se předpokládat, že mám disciplinovaný a bohatý modlitební život – ale vždy tomu tak nebylo. Po mnoho let jsem se modlila, kde jsem chtěla a jak jsem chtěla a kdykoli se mi zachtělo. Trvalo mi dlouho, než jsem si našla rytmus modlitby, který by mě skutečně nesl. Ráda bych vám ukázala, jak si takový rytmus vytvořit, aniž byste opakovali mnoho chyb, které jsem udělala já.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

Papež Lev XIV.: Lékař by nikdy neměl rozhodovat o životě nenarozeného dítěte

10.07.2026, ACI Prensa

Papež Lev XIV. v pondělí dne 22. června 2026 ve Vatikánu hájil důstojnost lidského života v každé jeho fázi a varoval před riziky medicíny podřízené technickým nebo utilitárním kritériím. „Žádný lékař by si nikdy neměl dovolit na základě laboratorních algoritmů rozhodovat o životě lidského embrya či starší osoby,“ prohlásil během audience před členy Nadace Jérôme Lejeunea.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.