Hromnice a světlo

Přísloví „Na Hromnice o hodinu více“ zřejmě zná každý a vybaví si prodlužující se den, jakýsi náznak, že délka noci už viditelně ustupuje. S Hromnicemi mají zvláště ti starší a literatury znalí spojeny svíčky – hromničky, které se zapalovaly jako ochrana před úderem blesku.

Možná se v této chvíli objeví na rtech nejednoho čtenáře úsměv, jakým že to způsobem se naši předkové chránili. Doufám, že to bude úsměv shovívavý a otevřený poznání, že nechránily jenom ony hromničky, ale jejich rozsvícení bylo spojeno s modlitbou, tedy prosbou k Bohu, aby domácnost chránil.

Navíc bych také chtěl upozornit, že církev nespoléhala jen na ochranu modlitbou. Jeden z jejích kněží, Prokop Diviš, se stal vynálezcem bleskosvodu, takže ono to s tím církevním tmářstvím ani před staletími nebylo tak hrozné.

Listujeme-li ve slovnících a učených knihách a pátráme-li po původu Hromnic, objevíme řadu různých teorií. Snad pravdě nejblíže je ta, že Slované čekali na první jarní bouři a při zaznění hromu si představovali, že jde o jakési nové probuzení přírody, všechno se začíná hýbat, obnovovat.

Církev na tento den stanovila svátek Uvedení Páně do chrámu, kdy podle náboženských předpisů Panna Maria a svatý Josef přinášejí Ježíška představit do chrámu. Dříve se tomuto svátku také říkalo Očišťování Panny Marie. V chrámu se Svatá rodina setkává s prorokyní Annou a stařičkým Simeonem, který Ježíše nazve „světlem k osvícení pohanů“ a raduje se, že před svým skonem má ještě možnost uvidět spasitele světa.

Symbolika světla je krásná a starobylá. Vůbec bych tedy přezíravě nekrčil nosem nad svěcením hromniček. Když člověk takovou svíčku rozsvítí při večerní modlitbě, může si připomenout, že Kristus je světlem.

Ale také to, že každý z nás má být světélkem pro ty druhé. Zapálíme-li ve velkých prostorách kostela byť jen jednu svíčku, nevidíme vše v jasné záři halogenů, ale přece jen jsme i tak schopni se orientovat.

Přál bych nám všem, aby naše malá osobní světélka zářila pro ostatní, aby byli schopni lépe nalézat správnou cestu. Stojí za to obnovovat staré zvyky a tradice a hledat symboliku, kterou jsou naplněny. Naším světlem je Kristus a byl bych moc rád, abychom my, křesťané, byli pro druhé také těmi příjemnými hřejivými světly.

Autor: kardinál Dominik Duka