Hromnice a světlo

01.02.2012, ČRo 1


Přísloví „Na Hromnice o hodinu více“ zřejmě zná každý a vybaví si prodlužující se den, jakýsi náznak, že délka noci už viditelně ustupuje. S Hromnicemi mají zvláště ti starší a literatury znalí spojeny svíčky – hromničky, které se zapalovaly jako ochrana před úderem blesku.

Možná se v této chvíli objeví na rtech nejednoho čtenáře úsměv, jakým že to způsobem se naši předkové chránili. Doufám, že to bude úsměv shovívavý a otevřený poznání, že nechránily jenom ony hromničky, ale jejich rozsvícení bylo spojeno s modlitbou, tedy prosbou k Bohu, aby domácnost chránil.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Navíc bych také chtěl upozornit, že církev nespoléhala jen na ochranu modlitbou. Jeden z jejích kněží, Prokop Diviš, se stal vynálezcem bleskosvodu, takže ono to s tím církevním tmářstvím ani před staletími nebylo tak hrozné.

Listujeme-li ve slovnících a učených knihách a pátráme-li po původu Hromnic, objevíme řadu různých teorií. Snad pravdě nejblíže je ta, že Slované čekali na první jarní bouři a při zaznění hromu si představovali, že jde o jakési nové probuzení přírody, všechno se začíná hýbat, obnovovat.

Církev na tento den stanovila svátek Uvedení Páně do chrámu, kdy podle náboženských předpisů Panna Maria a svatý Josef přinášejí Ježíška představit do chrámu. Dříve se tomuto svátku také říkalo Očišťování Panny Marie. V chrámu se Svatá rodina setkává s prorokyní Annou a stařičkým Simeonem, který Ježíše nazve „světlem k osvícení pohanů“ a raduje se, že před svým skonem má ještě možnost uvidět spasitele světa.

Symbolika světla je krásná a starobylá. Vůbec bych tedy přezíravě nekrčil nosem nad svěcením hromniček. Když člověk takovou svíčku rozsvítí při večerní modlitbě, může si připomenout, že Kristus je světlem.

Ale také to, že každý z nás má být světélkem pro ty druhé. Zapálíme-li ve velkých prostorách kostela byť jen jednu svíčku, nevidíme vše v jasné záři halogenů, ale přece jen jsme i tak schopni se orientovat.

Přál bych nám všem, aby naše malá osobní světélka zářila pro ostatní, aby byli schopni lépe nalézat správnou cestu. Stojí za to obnovovat staré zvyky a tradice a hledat symboliku, kterou jsou naplněny. Naším světlem je Kristus a byl bych moc rád, abychom my, křesťané, byli pro druhé také těmi příjemnými hřejivými světly.

Autor: kardinál Dominik Duka


Další články



Praktický průvodce k vytvoření rytmu modlitby: Pozvánka k životu, jehož středem je Bůh

15.07.2026, Spiritual Direction

Vzhledem k tomu, že už více než deset let pracuji jako pastorační pracovnice s mládeží na plný úvazek, dalo by se předpokládat, že mám disciplinovaný a bohatý modlitební život – ale vždy tomu tak nebylo. Po mnoho let jsem se modlila, kde jsem chtěla a jak jsem chtěla a kdykoli se mi zachtělo. Trvalo mi dlouho, než jsem si našla rytmus modlitby, který by mě skutečně nesl. Ráda bych vám ukázala, jak si takový rytmus vytvořit, aniž byste opakovali mnoho chyb, které jsem udělala já.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

Papež Lev XIV.: Lékař by nikdy neměl rozhodovat o životě nenarozeného dítěte

10.07.2026, ACI Prensa

Papež Lev XIV. v pondělí dne 22. června 2026 ve Vatikánu hájil důstojnost lidského života v každé jeho fázi a varoval před riziky medicíny podřízené technickým nebo utilitárním kritériím. „Žádný lékař by si nikdy neměl dovolit na základě laboratorních algoritmů rozhodovat o životě lidského embrya či starší osoby,“ prohlásil během audience před členy Nadace Jérôme Lejeunea.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.