Hromnice a světlo

01.02.2012, ČRo 1


Přísloví „Na Hromnice o hodinu více“ zřejmě zná každý a vybaví si prodlužující se den, jakýsi náznak, že délka noci už viditelně ustupuje. S Hromnicemi mají zvláště ti starší a literatury znalí spojeny svíčky – hromničky, které se zapalovaly jako ochrana před úderem blesku.

Možná se v této chvíli objeví na rtech nejednoho čtenáře úsměv, jakým že to způsobem se naši předkové chránili. Doufám, že to bude úsměv shovívavý a otevřený poznání, že nechránily jenom ony hromničky, ale jejich rozsvícení bylo spojeno s modlitbou, tedy prosbou k Bohu, aby domácnost chránil.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Navíc bych také chtěl upozornit, že církev nespoléhala jen na ochranu modlitbou. Jeden z jejích kněží, Prokop Diviš, se stal vynálezcem bleskosvodu, takže ono to s tím církevním tmářstvím ani před staletími nebylo tak hrozné.

Listujeme-li ve slovnících a učených knihách a pátráme-li po původu Hromnic, objevíme řadu různých teorií. Snad pravdě nejblíže je ta, že Slované čekali na první jarní bouři a při zaznění hromu si představovali, že jde o jakési nové probuzení přírody, všechno se začíná hýbat, obnovovat.

Církev na tento den stanovila svátek Uvedení Páně do chrámu, kdy podle náboženských předpisů Panna Maria a svatý Josef přinášejí Ježíška představit do chrámu. Dříve se tomuto svátku také říkalo Očišťování Panny Marie. V chrámu se Svatá rodina setkává s prorokyní Annou a stařičkým Simeonem, který Ježíše nazve „světlem k osvícení pohanů“ a raduje se, že před svým skonem má ještě možnost uvidět spasitele světa.

Symbolika světla je krásná a starobylá. Vůbec bych tedy přezíravě nekrčil nosem nad svěcením hromniček. Když člověk takovou svíčku rozsvítí při večerní modlitbě, může si připomenout, že Kristus je světlem.

Ale také to, že každý z nás má být světélkem pro ty druhé. Zapálíme-li ve velkých prostorách kostela byť jen jednu svíčku, nevidíme vše v jasné záři halogenů, ale přece jen jsme i tak schopni se orientovat.

Přál bych nám všem, aby naše malá osobní světélka zářila pro ostatní, aby byli schopni lépe nalézat správnou cestu. Stojí za to obnovovat staré zvyky a tradice a hledat symboliku, kterou jsou naplněny. Naším světlem je Kristus a byl bych moc rád, abychom my, křesťané, byli pro druhé také těmi příjemnými hřejivými světly.

Autor: kardinál Dominik Duka


Další články



Mše svatá: Krédo a přímluvy

03.06.2026, RC Monitor 10/2026

Známá katechetická anekdotická otázka zní: „Proč při nedělní mši sv. následuje po kázání krédo?“ Odpověď říká: „Abychom vyznali víru, kterou jsme během homilie ztratili.“ Církev nicméně zařadila do slavnostní mešní liturgie toto společné vyznání víry z hlubších důvodů.

Svatá Zdislavo, oroduj za nás!

29.05.2026, RC Monitor 10/2026

Mnohé, věřící i nevěřící, šokovala zpráva o krádeži lebky sv. Zdislavy. Krádež, ke které došlo týden před výročím jejího svatořečení a v měsíci, kdy slavíme její svátek, je pro mne nepochopitelná. Již v úterý 12. května se mluvilo a psalo o motivaci a teorie se jistě budou množit do té doby, než bude jasno. Něco takového se nestává každý den a my jen můžeme spekulovat, o co vlastně zlodějovi šlo.

Chápeme, co nám udělal?

01.06.2026, RC Monitor 10/2026

Náš Pán dává příklad otcům diecézí, farností a rodin. Letošní Velikonoce byly prvními s naším novým papežem Lvem XIV. Velmi mě proto zajímalo, jak je papež pojme. Zvláště mne zajímala liturgie Zeleného čtvrtku. Zaujalo mne, že papež Lev umyl nohy dvanácti kněžím své diecéze. Jedenáct z nich byli novokněží, které loni vysvětil, dvanáctým byl spirituál budoucích kněží v Pontifikálním římském semináři.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.