18.02.2012, TS ČBK
Praha: V době, kdy pražský arcibiskup bohužel nebude v Praze, ale v doprovodu tisícovky českých křesťanů, jež ho jedou do Říma podpořit, převezme jako uznání za svou činnost kardinálský biret, bude na pražském Hradčanském náměstí protestovat skupina odpůrců jeho veřejného působení. Arcibiskupu Dukovi je vytýkáno jeho údajné stranicko-politické angažmá, podpora „asociální reformy“ Nečasova kabinetu a politického působení současného prezidenta Václava Klause.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Ve svém dopise arcibiskup Duka mimo jiné vyjadřuje přesvědčení, že je třeba rozlišovat mocenskou účast představitelů církve v politice a účinnou službu křesťanů ve věcech veřejných. Přestože je církev nepolitickou silou společnosti, podílí se aktivitou svých členů na utváření politického klimatu. Občanská zúčastněnost patří ke ctnostem křesťana. „Dle mého přesvědčení,“ píše arcibiskup Duka, „je církev součástí naší společnosti, proto mi dění v ní není lhostejné, jsem občanem tohoto státu, což ale ještě neznamená angažovat se v politice. Svými názory se netajím, jsem zastáncem toho, aby církev byla ve společnosti přítomná a viditelná.“
V kritizovaném pastýřském listu arcibiskup Duka upozorňuje na to, že z pohledu zásady společného dobra přispívá k nastolení sociální spravedlnosti mimo jiné také síť vztahů důvěry a soudržnost naší společnosti. Základním prvkem sociálně spravedlivé společnosti je solidarita jednotlivců vyrůstající podle arcibiskupa Duky z rodinných vztahů. „Co se týče pana prezidenta Václava Klause,“ objasňuje svoji pozici pražský arcibiskup, „respektuji ho jako hlavu našeho státu zvolenou volenými zástupci našich občanů, podobně jako v případě jeho předchůdce Václava Havla, jehož jsem, jak víte, rovněž respektoval.“ Je dobré také připomenout, že např. „Svatováclavská výzva“ nezůstala oslyšena, jak se píše v dopise pražskému arcibiskupovi. Zabývala se jí Česká biskupská konference a její generální sekretář Mons. Tomáš Holub v odpovědi mimo jiné napsal: „Vážím si toho, že bylo umožněno vést v otevřeném duchu vzájemný dialog uvnitř církve o těchto jistě závažných otázkách,“ uzavírá Mons. Holub svůj dopis.
V závěru celého dopisu, jehož plné znění najdete na stránkách TS ČBK, arcibiskup Duka připomíná, že své názory zveřejňuje a předkládá je tak možné diskusi v glosách psaných pro Český rozhlas. Svou odpověď uzavírá tím, že se plně ztotožňuje se snahou jinak smýšlejících křesťanů podílet se na rozvoji církve. „Vážím si v principu toho, že se chcete za církev modlit. To je něco, v čem se dozajista shodneme, a já vás prosím, abychom právě v tom, společně, pokračovali,“ uzavírá pražský arcibiskup svůj dopis.
15.07.2026, Spiritual Direction
Vzhledem k tomu, že už více než deset let pracuji jako pastorační pracovnice s mládeží na plný úvazek, dalo by se předpokládat, že mám disciplinovaný a bohatý modlitební život – ale vždy tomu tak nebylo. Po mnoho let jsem se modlila, kde jsem chtěla a jak jsem chtěla a kdykoli se mi zachtělo. Trvalo mi dlouho, než jsem si našla rytmus modlitby, který by mě skutečně nesl. Ráda bych vám ukázala, jak si takový rytmus vytvořit, aniž byste opakovali mnoho chyb, které jsem udělala já.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
10.07.2026, ACI Prensa
Papež Lev XIV. v pondělí dne 22. června 2026 ve Vatikánu hájil důstojnost lidského života v každé jeho fázi a varoval před riziky medicíny podřízené technickým nebo utilitárním kritériím. „Žádný lékař by si nikdy neměl dovolit na základě laboratorních algoritmů rozhodovat o životě lidského embrya či starší osoby,“ prohlásil během audience před členy Nadace Jérôme Lejeunea.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.