23.02.2012, Jesuit.cz
Jelikož tato osobnost není u nás příliš známa, neuškodí se v krátkosti s jeho barvitým a dobrodružným životem seznámit. Jacques Berthieu (1838-1896) se narodil do rodiny rolníků na farmě Monlogis, ležící blízko Polminhacu ve Francouzském středohoří. V mládí se na farmě věnoval hlavně manuální práci, ale našel si čas i na studium a rozhodl se nastoupit do semináře v diecézi Sain-Flour. Po jeho absolvování byl 21. května 1864 vysvěcen na kněze. Celých devět let sloužil jako diecézní kněz, než se v něm začalo ozývat volání po stále intenzivnějším náboženském životě. Ve svých pětatřiceti letech se rozhodl na toto volání přitakat a na podzim 1873 vstoupil do jezuitského noviciátu.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
V té době se na Madagaskaru rozhořely dva válečné konflikty mezi imerinskou říší, jež ovládala v podstatě celý Madagaskar, a dobyvateli z Francie. Tyto konflikty rozhodně velice znesnadňovaly působení horlivého jezuity, nicméně i přesto se mu v letech 1886 až 1895 podařilo vybudovat přes deset dalších misijních stanic.
V roce 1895 vypuklo na ostrově povstání Merinů, jenž bylo odpovědí na francouzskou okupaci a bylo vedeno proti všem cizincům bez rozdílu. To nakonec bylo sice potlačeno, ale mezitím se po ostrově rychle šířilo a zanedlouho dorazilo i do regionu Andainarivo, kde v té době působil i Jacques Berthieu. Tak se 25. května nepokoje přiblížily natolik, že byla nařízena evakuace celé oblasti. Ačkoli měl Berthieu možnost jakožto cizinec rychle odjet do bezpečí, přesto se rozhodl s domorodými obyvateli zůstat.
Nakonec mu bylo 6. června doporučeno, aby se snažil odvést své lidi do hlavního města Tananarive. Tam však už bohužel nestačil dorazit. Brzy poté, co vyrazil na cestu, ho totiž povstalci dohnali a zajali. Strhali z něj oblečení, bili ho a nechali ho takto jít ve studeném dešti až na místo, kde sídlil vůdce rebelů. Zde dostal velkorysou nabídku, že bude jeho život ušetřen a díky svému vzdělání se stane poradcem povstalců. To vše ale pod podmínkou, že se vzdá své víry. Na to Berthieu odvětil, že tato nabídka je pro něj nepřijatelná a než by opustil svou víru, raději zemře. Brzy nato byl usmrcen střelnou ranou do hlavy a jeho tělo vhozeno do řeky.
Roku 1916 byla poprvé otevřena otázka jeho kanonizace. Za pár desítek let byl roku 1964 tehdejším papežem Pavlem VI. prohlášen za mučedníka a poté následujícího roku blahořečen. Kanonizační ceremonie se bude konat 21. října tohoto roku.
03.08.2026, RC Monitor 14/2026
Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“
27.07.2026, RC Monitor 14/2026
Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.