Rezoluce Evropského parlamentu napadá pojem rodiny

Evropský parlament přijal 13. března rezoluci o rovnosti žen a mužů (2011/2244 INI), ve které mimo jiné podává novou definici rodiny, když – v čl. 7 zmíněné rezoluce - „vyjadřuje politování nad tím, že některé členské státy přijaly restriktivní definici pojmu «rodina» s cílem upřít právní ochranu párům stejného pohlaví a jejich dětem“. Není to poprvé, co Evropský parlament propaguje zásady, které odporují všeobecnému pojetí lidství a lidské rodiny. Zajímavé je však to, že tak činí pokaždé poněkud radikálněji. V roce 1994 jeho poslanci nejprve vybídli Evropskou komisi, aby „umožnila rovnoprávnost homosexuálnímu soužití“.**

Když Nizozemsko zavedlo do své legislativy výraz „manželství“ i pro osoby téhož pohlaví, reagoval Evropský parlament roku 2002 rezolucí doporučující rozšířit toto pojetí na celou Evropu. V roce 2004 pak direktivou o svobodném pohybu občanů EU navrhuje, aby byl také partner téhož pohlaví označován za rodinného příslušníka. Pokud o jde o nejnovější posun v pojetí rodiny na půdě institucí EU, komentuje tuto situaci pro Vatikánský rozhlas politolog z Univerzitního institutu Sophia v Loppiano prof. Antonio Maria Baggio:

„Myslím, že jde o pomýlený pohled založený na nedorozumění. Směšují se individuální práva, jejichž záruky je třeba, to znamená, že je třeba respektovat volbu jednotlivců, kteří se rozhodnou pro soužití s osobou téhož pohlaví, a nevystavovat je žádnému postihu. Jinou věcí je otázka manželství a rodiny. Žádné zákonodárné shromáždění nemůže rozhodnout o tom, co je manželství a co je rodina. Nejde přitom navíc o otázku víry, ale o realitu faktů, tzn. o antropologickou strukturu muže a ženy… V rezoluci je zřejmý ideologický záměr. Křesťanská kultura vždy měla za to, že víra není nezbytná k uznání pravdy o člověku. Tu osvěcuje víra až dodatečně. Náš postoj obhajoby manželství je proto především výrazem občanského nasazení za uznání základního svazku založeného na vzájemné důvěře muže a ženy prožít společně celý život. To je základem soudržnosti celé společnosti a vychází to také z psychofyzické struktury osob. Jinak se dospěje k tomu, že individuální impuls, přání či požadavek může rozhodovat o tom, že lidská bytost je něčím jiným, než je ve skutečnosti. Křesťanská vize je vždycky realistická. Obhajoba manželství proto nezbytně plyne z věrnosti realitě.“ Komentoval prof. Baggio poslední rezoluci Evropského parlamentu, která napadá pojem rodiny a další oblasti důstojnosti lidského života (srov. čl. 35, 47, 69).