Lidé reptali i proti Desateru

16.03.2012, RadioVaticana.cz

Pastýřský dopis churského biskupa k postní době se postaral o značný mediální rozruch ještě před svou četbou ve farnostech o třetí postní neděli (11. 3. 2012). Mons. Vitus Huonder se v něm totiž dotknul citlivého tématu – pastorace rozvedených katolíků, žijících v druhém, civilním svazku, kteří nesmí přistupovat ke svátostem. Biskup nezná slitování a praktikuje vůči rozvedeným politiku apartheidu, útočil švýcarský tisk. Neřekl jsem nic nového, hájil se** Mons. Huonder, pro list Sonntagszeitung (11. 3. 2012) – chtěl jsem lidem pomoci a přivést je zpět k víře. Jednoduše předkládám učení církve, které je nadčasově platné. Již proti Desateru lidé reptali, pokračuje biskup. Ve Švýcarsku existuje nesmírný tlak ohledně uplatnění běžných společenských norem také na katolickou církev. Církev však následuje Ježíšovy pokyny již dva ticíce let – pokud by se orientovala podle společenských trendů, již by nebyla římsko-katolická, nýbrž relativně-katolická, uzavírá churský biskup rozhovor se švýcarským deníkem.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Co však je obsahem pastýřského listu, který vzbudil takové pobouření? „Manželství ať je u všech v úctě ...“ (Žid 13,4), zahajuje švýcarský pastýř citací z listu Židům a poukazuje na hodnotu, kterou církev od prvopočátku manželství přisuzovala. Zároveň však tento úryvek odkazuje k problémům, které se musely vyskytovat, nebylo-li manželství všemi respektováno. Mons. Huonder poté uvádí množství starozákonních odkazů, počínaje Desaterem, které rovněž reflektují Boží starost o manželství, které musí být uznáno, pěstováno, uchováno a chráněno jako výjimečné dobro.

Biskup poté referuje o pozitivní zkušenosti, kterou byl diecézní Den rodin, zorganizovaný poprvé loňského roku a svědčící o možnosti harmonických vztahů. Toto zjištění je o mnoho důležitější, zvážíme-li statistické údaje, podle kterých se ve Švýcarsku rozvádí polovina manželství, píše dále Mons. Huonder. Neznačí však tyto statistiky nedostatečnou duchovní a duševní zralost párů, vstupujících do manželství, a chybějící uvědomění si dosahu manželského slibu? – dotazuje se biskup. Z rozhovorů při anulacích manželství vyplývá, že poučení o nerozlučitelnosti svazku bylo při vstupu do něj nedostatečné či nebyly dodrženy dané liturgické formulace, např. „dokud nás smrt nerozdělí“, píše doslova biskup švýcarské diecéze Chur.

Mons. Huonder vyzývá k citlivé pastorační péči o farníky, žijící v druhém manželství (Sacramentum caritatis, 29) a uvádí dlouhý seznam literatury k dané problematice. Rovněž poukazuje na existenci církevních společenství, která se věnují doprovázení rozvedených. Tyto skupiny vznikly v posledních desetiletích v různých částech Švýcarska a vedou je kněží.

Další články

Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.