Řeckokatolický patriarcha: Tichý souhlas pravoslaví se Stalinem narušuje naše vzájemné vztahy

29.03.2012, Asia News


Kyjevský arcibiskup Svjatoslav Ševčuk vyzývá ruskou pravoslavnou církev, aby uznala svou spoluúčast na pronásledování katolíků v SSSR. Pro moskevský patriarchát je problém uniatů největší překážkou bránící setkání patriarchy Kirilla s papežem.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Moskva (AsiaNews) – To, že ruská pravoslavná církev odmítá uznat spoluúčast na sovětském pronásledování řeckokatolické církve na Ukrajině, narušuje vztahy mezi oběma církvemi, upozornil kyjevský arcibiskup Svjatoslav Ševčuk,** hlava řeckokatolické církve. Moskevský patriarchát mezitím opět potvrdil, že právě existence řeckokatolické církve – církve východního obřadu, avšak ve společenství s papežem - je největší překážkou bránící očekávanému setkání patriarchy Kirilla a papeže Benedikta XVI.

„Schopnost omluvit se je projevem živého křesťanského svědomí, které je předpokladem pro takzvané uzdravení vzpomínek,“ řekl arcibiskup Ševčuk v rozhovoru pro ukrajinský list Den. „Ruská pravoslavná církev byla stalinským režimem využívána k násilné likvidaci naší církve. A skutečnost, že nedošlo k symbolickému smíření mezi námi, je skutečně vážnou překážkou v rozvoji vzájemných vztahů,“ dodal.

V roce 1946, dva roky po okupaci Ukrajiny Rudou armádou, byla na lvovském synodu – jenž se konal pod taktovkou sovětské moci - řeckokatolická církev zakázána, protože byla považována - na rozdíl od pravoslaví – za nepřátelskou vůči Moskvě a přímo „závislou“ na Vatikánu. Kněží a biskupové byli posláni do vězení nebo pracovních táborů, odkud se mnozí z nich nevrátili. Více než 2 270 farností bylo uzavřeno nebo převedeno a jejich majetek převzala pravoslavná církev. Patriarcha Ševčuk rovněž zopakoval, že stále ještě nedošlo k diskusi o „lvovském pseudosynodu“.

Problém tzv. uniatů (tento termín je však pro křesťany, kteří náleží k tomuto obřadu, považován za hanlivý) je i nadále překážkou v ekumenickém dialogu mezi Římem a Moskvou. Nedávno to uvedl vedoucí oddělení pro vnější vztahy moskevského patriarchátu, metropolita Hillarion. V komentáři pro TV Dožď o možnosti setkání papeže a Kirilla Hilarion řekl, že setkání se uskuteční pouze tehdy, „když budeme mít pocit, že obě strany jsou dostatečně zralé, aby přinesly skutečné ovoce a opravdové zlepšení situace křesťanských církví“. „Ministr zahraničí“ moskevského patriarchátu naznačil, že „mezináboženská situace na západní Ukrajině“ je největší překážkou k dosažení tohoto očekávaného setkání. Patriarchát na tomto bodě trvá a uvádí: „Čekáme, až katolická církev v této věci učiní konkrétní kroky.“



Další články



Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.