Pákistánské učebnice plné opovržení a fanatismu vůči křesťanům, hinduistům a sikhům

Pákistánské školní osnovy a učebnice podporují extremismus a porušují práva menšin. Studie Národní komise pro spravedlnost a mír (NCJP) si všímá této deformace a požaduje revizi vzdělávacího systému, který je prvotním zdrojem diskriminace. Menšinám by však mělo být umožněno hlouběji studovat své náboženství.

**Školní učebnice, které podporují náboženský fanatismus, diskriminují menšiny a vyvolávají náboženské konflikty: pákistánské školy jsou opět předmětem pozornosti a úvah katolických aktivistů z NCJP, která v podrobné zprávě podává výsledky průzkumu základních prvků diskriminace sektářského původu. Ve zprávě s názvem „Výchova fanatiků, nebo vzdělávání“ katolická Národní komise pro spravedlnost a mír vyzývá k přehodnocení školních osnov tak, aby i křesťané, hinduisté, sikhové a příslušníci dalších menšin v Pákistánu mohli prohlubovat studium svého náboženství.** V současné době se musí učit základy islámu, jak je praktikován v některých oblastech země včetně Paňdžábu.

Zpráva ukazuje, že tisíce nemuslimských studentů jsou „nuceny“ studovat islám a základy muslimského náboženství ze strachu z diskriminace. Kromě toho parlament Paňdžábu - jedné z pákistánských provincií – „jednomyslně“ schválil rozhodnutí, že studium koránu má být povinné. A nemuslimům „nebyla nabídnuta žádná realizovatelná alternativa“. Avšak i v předmětech, jako jsou společenské vědy a lingvistika, je asi 20 % látky spojeno s islámem. A nemuslimští studenti dostanou jako bonus 20 bodů vyhrazených pro ty, kteří si prohlubují svá islámská studia.

Agentura AsiaNews již dlouho zdůrazňuje význam vzdělávání jako faktor záchrany a růstu pro Pákistán a dokonce se podrobně věnovala otázkám školství a vzdělávání (viz Education can stop the Taliban in Pakistan - Vzdělání může zastavit Taliban v Pákistánu). Peter Jacob, výkonný sekretář NCJP, vysvětluje, že vzdělávání a vzdělávací politika v Pákistánu patří mezi odvětví, v nichž se zjevně objevuje sektářský charakter diskriminace a porušování základních lidských práv. Kromě toho trpí chronickým „nedostatkem iniciativy“ a komplikacemi způsobenými „rozsáhlou korupcí a neefektivností“.

Ve studii, kterou vypracovali křesťanští aktivisté, odkazují na článek 20 ústavy, který zaručuje náboženskou svobodu, a na článek 22, který říká, že „žádná osoba, která navštěvuje jakoukoli vzdělávací instituci, nemá být nucena přijímat náboženské poučky nebo se účastnit jakýchkoli náboženských obřadů nebo navštěvovat bohoslužebná shromáždění, pokud se takové poučky, obřady či bohoslužby týkají jiného náboženství, než je jeho vyznání“. Zdá se však, že školy a vzdělávací systém jako celek „zapomněly“ na tyto dva základní články ústavy, zatímco hojně využívají článku 31, podle kterého „má být povinné studium islámu a koránu“, takže – jak dodávají křesťanští aktivisté - není žádný podstatný rozdíl mezi veřejnými institucemi a madrasami, tedy islámskými školami.

Závěrem zpráva uvádí, že neislámská náboženství jsou vnímána „s opovržením a předsudky“. Vzhledem k této situaci, která je stále kritičtější, Spravedlnost a mír požaduje zásadní změny ve vzdělávací politice a vytvoření příležitostí pro hinduisty, křesťany, sikhy a studenty hlásící se k jiným náboženstvím, aby si mohli prohlubovat znalosti své vlastní vlastní víry nebo případně měli přístup k etické a občanské výchově.