Kondolence kardinála Jana Chryzostoma Korce

Stovky věřících, přátel a známých se 8. května 2012 rozloučili se zemřelým Vladimírem Juklem. Vzájemnou spolupráci, která trvala celá léta, ocenil ve své kondolenci kardinál J. Ch. Korec, který mu tajně udělil kněžské svěcení. Dopis kardinála Korce přinášíme v plném znění:

Zarmoucení příbuzní, Společenství Fatima, milí přítomní!

Zprávu o odchodu Vladimíra Jukla na věčnost jsme přijali s lidským smutkem, jaký projevil i náš Pán nad zesnulým Lazarem v hrobě. Ale tuto zprávu jsme též přijali s hlubokou vírou a utěšující nadějí, že náš zesnulý odešel do domu svého Otce.

**Vladimíra Jukla jsem znal celé roky. Poprvé mi ho představil jeho věrný přítel Silvo, který mne navštívil, když jsem se po osmi letech vrátil předčasně z vězení v době tzv. Pražského jara. Oba mi představili své plány s laickým apoštolátem a prosili mne, aby se mnou mohli spolupracovat jako s biskupem. Chtěli mít záruku, že jejich apoštolát bude ve všem věrný učitelskému úřadu Církve a skrze biskupa bude také propojen s nástupcem sv. Petra v Římě.**

O takovou spolupráci jsem já měl velký zájem. A tak jsme se hned zcela shodli. Spolupráce trvala léta a oni se při každém závažném rozhodnutí radili se mnou. Vždy dodrželi, co jsme si dohodli. Tak jsme si na Slovensku v apoštolátu

skryté Církve zachovali požehnanou jednotu. Bylo to důležité, protože i ve skryté Církvi se jednotlivci a skupiny pokoušeli postupovat často svévolně, čímž

život víry v Církvi nejen neprohlubovali, ale přímo ho rozvraceli.

Práce obou, ke které získavali spolu se mnou nové spolupracovníky, se rok od roku rozšiřovala, až vybudovali v tichosti na Slovensku celou síť laických apoštolů a jejich skupin, a to zejména na vysokých školách a mezi kněžími. Nadšení se šířilo od člověka k člověku mezi mladými jako nespočetné plamínky svíček. Síla tohoto hnutí se časem projevila v desítkách tisíc mladých lidí na shromážděních či poutích na Velehradě, v Šaštíně, Levoči nebo v Nitře. Toto všechno se dělo bez hluku, v tichosti a s velkým smyslem pro pořádek a pro dobro Církve.

V roce 1971, když Silvo s Vladimírem připravovali založení společenství Fatima a měli už více členů, vysvětil jsem pro ně tajně kněze Vladimíra Jukla, který byl absolventem teologie. Později jsem z Fatimy vysvětil ještě několik dalších kněží. Ti spolu s desítkami dalších tajně svěcených kněží pracovali také v hnutích studentů, rodin a dětí, a mnozí z nich to požehnaně dělají dodnes.

Za toto všechno musíme poděkovat především Pánu Bohu, ale velké díky patří i Vladimírovi Juklovi a Silvovi, kteří pracovali jako věrní služebníci Boží. Ježiš při poslední večeři řekl apoštolům: "V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já."

Náš zesnulý Vladimír Jukl odešel do Otcova domu, kde i jemu vzkříšený Pán, jak doufáme, připravil místo.

Zesnulého Vladimíra vkládám v tajemství mší svatých do dobrotivých rukou Nekonečné Lásky vzkříšeného Pána.

S pozdravem a v modlitbách v Pánu

Kardinál Ján Ch. Korec