16.06.2012, Catholic News
„Jednostranná interpretace Druhého vatikánského koncilu znevýhodňovala tento rozměr „katolické víry, která rozpoznává, že Ježíš je skutečně přítomen v eucharistii a je hoden úcty,“ řekl papež 7. června během mše svaté při slavnosti Těla a Krve Páně.**
Večerní mši před římskou bazilikou sv. Jana v Lateránu předcházela chvíle tiché adorace a tradiční eucharistický průvod ulicemi Říma.
Papež ve své homilii řekl tisícům lidí shromážděných před bazilikou, že je důležité uznat, že ústřední místo náleží slavení mše, okamžiku, kdy Pán shromažďuje svůj lid, sytí jej a spojuje se sebou tím, že nabízí svou oběť.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
„Svátost Kristovy lásky musí prostupovat celý každodenní život člověka,“ pronesl.
Slavení a adorace spolu nesoutěží, řekl papež. „Uctívání Nejsvětější svátosti představuje něco jako duchovní prostředí, v němž komunita může správně a v pravdě slavit eucharistii.“
Papež Benedikt XVI. řekl, že mše svatá má největší smysl, když věřící uznávají, že v Nejsvětější svátosti je Pán přítomen, „očekává nás, zve nás ke svému stolu a pak, když se shromáždění rozejde, zůstává s námi svou diskrétní a tichou přítomností“.
Trávení času v tichu před eucharistií „je jedním z nejautentičtějších prožitků toho, že jsme církví“, a tvoří doplněk ke mši svaté, kdy katolíci „slaví eucharistii, naslouchají Božímu slovu, zpívají a společně přistupují ke stolu, na němž se nabízí chléb života“.
Skutečné navázání společenství s někým, řekl, je doprovázeno „výměnou pohledů a intenzivním, výmluvným mlčením plným respektu a úcty“.
„Pokud tento rozměr chybí, může se dokonce i svátostné společenství stát z naší strany jen povrchním gestem,“ řekl papež.
Papež Benedikt XVI. řekl, že dalším nepochopením - ovlivněným „určitou sekulární mentalitou“ 60. a 70. let - byla myšlenka, že Bible učí, že s příchodem Ježíše Krista již rituály a oběti pozbyly smysl. Někteří lidé v podstatě věří, že „posvátno už neexistuje“, uvedl.
Je pravda, že Kristus zavedl nový způsob uctívání, které je méně spjato s místem a rituály a více s jeho osobou. Ale lidé stále potřebují „symboly a obřady“, řekl papež. Bez každoročního průvodu při slavnosti Těla a Krve Páně by se „duchovní profil Říma“ změnil.
Papež Benedikt XVI. jel v automobilu, pohled měl upřený na Nejsvětější svátost uloženou ve zlaté monstranci posázené drahokamy. Před ním směrem k bazilice Santa Maria Maggiore kráčeli členové farních eucharistických sdružení, děti, kterým bylo nedávno uděleno první svaté přijímání, řeholníci, seminaristé, kněží, biskupové a kardinálové.
Za papežem šly tisíce lidí, kteří drželi v rukou svíčky. Lidé sledující průvod z chodníku za kovovými bariérami házeli před automobil květy a připojili se ke zpěvu eucharistických hymnů a litanií.
Když průvod dorazil k bazilice Santa Maria Maggiore, byla již tma. Večer byl zakončen poté, co papež zástupu požehnal Nejsvětější svátostí.
03.08.2026, RC Monitor 14/2026
Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“
27.07.2026, RC Monitor 14/2026
Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.