Cecil Chaudhry: hrdinný křesťanský svědek mezi pákistánskými muslimy

Dva měsíce po jeho smrti křesťanská komunita vzpomíná na tohoto vysokého důstojníka leteckých sil a katolického představitele. Stovky lidí, včetně mnoha muslimů, se zúčastnily vzpomínkové bohoslužby. Bojovník za lidská práva připomněl jeho odvahu postavit se diskriminaci. Pro P. Mendese byl čestným otcem rodiny. Mladá pákistánská žena jej nazvala „mým hrdinou a vzorem“.**

Dva měsíce po smrti Cecila Chaudhryho křesťanská komunita ještě jednou vzdala hold tomuto pákistánskému pilotovi a národnímu hrdinovi, který podporoval ideál „jednoho národa, jednoho lidu“. Tento katolický bojovník za lidská a občanská práva zemřel 13. dubna po dlouhé nemoci. Pohřbu se účastnily tisíce lidí. V sobotu se nejméně 500 osob, křesťanů a muslimů, shromáždilo v katedrále Nejsvětějšího srdce v Lahore při vzpomínkové bohoslužbě. Biskupové, kněží, řeholnice, bojovníci za lidská práva i běžní občané se účastnili obřadu, při kterém byly čteny básně, předneseny modlitby a projevy připomínající jeho památku. Eucharistické slavnosti předsedal Msgr Joseph Coutts, arcibiskup z Karáčí.

Cecil Chaudhry se narodil v Dalwalu (v Paňdžábu) 27. srpna 1941 v katolické rodině, měl „silnou víru v Krista“. V roce 1958 nastoupil na pákistánskou akademii vojenského letectva. Během své vojenské kariéry se účastnil indicko-pákistánských válek v letech 1965 a 1971, kdy se podílel na vysoce nebezpečných operacích a vysloužil si dvě medaile za chrabrost.

Z aktivní služby odešel v roce 1986 v hodnosti plukovníka. Jako nemuslim nemohl zastávat post velitele ozbrojených sil, ale hrál významnou roli v procesu usmíření mezi Indií a Pákistánem. Začal rovněž bojovat za lidská práva a vzdělávání mládeže, zejména se zasazoval za práva menšin.

Pokud jde o to, že kvůli náboženství byla omezena jeho kariéra v armádě, jediné instituci, která drží „skutečnou“ moc v zemi, ředitel Komise pro lidská práva v Pákistánu (HRCP) I. A. Rehman řekl: „Nedovolil, aby mu diskriminace znemožnila pracovat pro národ.“ Zaměřil tedy svou pozornost na „vzdělávání a lidská práva“.

„Cecil se mohl stát multimilionářem..., ale místo toho myslel na svůj národ,“ řekl P. Bonnie Mendes. Tento kněz z Faisalabadu, který je rovněž regionálním koordinátorem Caritas Asia, hovořil o poctivosti Chaudhryho, která se prokázala při jednání s Francií o nákupu stíhacích letadel. „Cecil netoužil po materiálním bohatství, ale po bohatství, které pochází z lásky a rodiny,“ vysvětloval. Při několika příležitostech naléhal na své spoluobčany, aby budovali Pákistán, který bude „jedním národem, jedním lidem“.

Shalom Bashrat, mladý křesťan z Lahore, který se účastnil slavnosti, řekl, že jej Chaudhry inspiroval k „boji za práva utlačovaných“. V rozhovoru pro AsiaNews řekl, že Chaudhry „byl skutečným vzorem pro mladé pákistánské křesťany“, protože představoval „živé svědectví o tom, jak být křesťanem v muslimské společnosti“.

Při mnoha příležitostech vyzýval „křesťanské rodiny, aby vzdělávaly své děti“ a poskytoval stipendia studentům z chudých rodin. Shalom řekl, že Chaudhry byl jiný než současní křesťanští představitelé, kteří sledují spíše „vlastní zájmy“ než obecné dobro.

Vzpomínkové bohoslužby se účastnila také mladá křesťanka Nazia Shaheed. O Chaudhrym řekla, že byl „mým hrdinou a vzorem“. Byl „nejen obráncem Pákistánu, ale i velkým obhájcem lidských práv a zastáncem míru“.

V roce 1990 se Cecil Chaudhry stal tajemníkem Sdružení pákistánských menšin (APMA), skupiny, kterou roku 1985 založil Shahbaz Bhatti.

V posledních letech svého života spolupracoval s ministrem, jenž byl později zavražděn muslimskými fundamentalisty. Věnoval se reformám školství pro postižené děti.

Chaudhry byl také aktivním příznivcem Národní komise pro spravedlnost a mír a 14 let se podílel na kampani, která vedla k obnovení všeobecného volebního práva v roce 2002.