Rána Vlasteneckému sdružení: šanghajský biskup prorokem a hrdinou

Prorok a hrdina, tak mnozí čínští katolíci - a my s nimi – nazývají nově zvoleného pomocného biskupa z Šanghaje, Msgr. Ma Thaddeuse Daqina. Během jediného dne, v den svého svěcení 7. července, odmítl, aby na něj vložil ruce exkomunikovaný biskup; nepil ze stejného kalicha jako tento biskup; a veřejně vystoupil z Vlasteneckého sdružení (PA), neboť členství v něm by bylo na překážku jeho „pastorační a evangelizační práci“.**

Úřadu pro náboženské záležitosti se nelíbila tato dokonale mířená rána a poslal jej do domácího vězení v semináři v Šešanu, aby tam nuceně „odpočíval“.

Těmito gesty dal Msgr. Ma prostě najevo, že si nárokuje náboženskou svobodu pro své závazky, které s biskupským svěcením přijal, což je princip, který chrání i čínská ústava. Až na to, že společně s ústavou existují i provinciální a celostátní předpisy, podle nichž podléhá život křesťanských komunit a jejich pastýřů kontrolám, hrozbám, lichocení, podplácení a zavádění všemožných překážek evangelizaci.

Prostřednictvím těchto gest Msgr. Ma také potvrdil, že svěcení pastýře není politickou záležitostí manipulovatelnou těmi, kdo jsou u moci, ale náboženským aktem, při němž je nutno v zájmu pravdy respektovat papeže a jeho pokyny.

Z tohoto pohledu Msgr. Ma učinil stejnou volbu, kterou se neoficiální církevní společenství a (podzemní) biskupové usilovně snaží prosazovat ve jménu zachování svobody evangelizovat, a při tom riskují zatýkání, věznění, izolaci a odsunutí na okraj společnosti.

Biskup Ma je hrdina, protože poskvrnění politického života čínské církve dosáhlo nebezpečné úrovně. Po zveřejnění listu Benedikta XVI. čínským katolíkům - v němž papež prohlásil principy, které jsou základem Vlasteneckého sdružení (vybudovat církev nezávislou na Svatém stolci), za „neslučitelné s katolickým učením“ - vedoucí představitelé sdružení zahájili kampaň s cílem obhájit svou existenci. Tváří v tvář biskupům, kteří potvrdili svou věrnost papeži, začali vybírat biskupy ochotné ke kompromisu se stranou, angažované v politice, zastupující vládu. Při svěcení biskupů schválených papežem začali vnucovat účast exkomunikovaných biskupů, ale také začali nutit biskupy ve společenství s papežem k účasti na nelegálních svěceních – na svěceních biskupů bez papežského schválení. Tím vším chtějí dát najevo, že udělovat potvrzení pravověrnosti nebo legitimity nenáleží papeži, ale předsedům a tajemníkům Vlastenecké sdružení.

Vzhledem ke všem těmto dvojznačnostem zapůsobilo prorocké gesto biskupa Daqin Ma jako „paprsek slunce na temné obloze“.

Biskup Ma je ​​prvním oficiálním biskupem, který vystoupil z Vlasteneckého sdružení, a mnoho čínských katolíků doufá, že jej ostatní budou následovat.

Kromě toho je členství ve Vlasteneckém sdružení nyní z náboženských důvodů kontraproduktivní. Především z ideologických a teologických důvodů: církev oddělená od papeže není katolická církev, ale jen další protestantská denominace, které by se - jak k tomu již mnohokrát v historii došlo – pravděpodobně stala sektou postupně ztrácející svůj duchovní charakter a která by přežila jen díky dobré vůli politické moci.

Příslušnost k Vlasteneckému sdružení je také překážkou při pastorační práci: biskupové jsou povinni i nadále cestovat, účastnit se jednání a programů určených k jejich formaci, celé měsíce se nacházejí mimo své diecéze, aby poslouchali prázdné a nudné teorie o kontrole náboženství či laskavé moci sdružení, a jsou nuceni vyjadřovat „hlubokou vděčnost“ této zbožštěné organizaci, která jim umožňuje přežít. Když se konečně dostanou do své diecéze, každé jejich setkání nebo osobní vztah je ověřován, prověřován, zaznamenáván, povolován či rušen Vlasteneckým sdružením.

Být funkcionářem Vlasteneckého sdružení se také stalo společensky ostudným. Zatímco lidé v Číně trpí v důsledku hluboké hospodářské krize a inflace, takže je pro ně stále těžší obstarat si každý den jídlo, je známo, že tajemníci a předsedové Vlastenecké unie utrácejí obrovské částky na úkor vlády a diecéze za luxusní hotely, recepce s 24 chody, vybrané a drahé potraviny, kdežto v diecézích, zejména ve venkovských oblastech, je nesmírně těžké sehnat čistou vodou nebo poskytnout alespoň nejzákladnější lékařskou péči chudým.

Statistická zpráva vydaná touto vládou kritizuje, že každý rok členové strany utratí kolem 31,5 miliardy eur za recepce, což je částka, za kterou by se mohly nakoupit potraviny nejméně pro sto milionů lidí na celý rok. Vzhledem k takové korupci politické moci je pro biskupy vhodné, aby se od takového jednání distancovali a plnili své poslání tak, že se postaví po bok Krista a chudých.

Rozhodnutí biskupa Ma je prorocké a určitě se zapíše do dějin. Je pravděpodobné, že někteří biskupové zůstanou členy Vlasteneckého sdružení. Vždyť odtamtud dostávají auta s řidičem, nové biskupské paláce, peníze, slávu, požitky: to jsou oni slavní „oportunističtí“ biskupové, o kterých hovořil Benedikt XVI. Obáváme se, že jsou jen „solí bez chuti“, která neslouží k žádnému jinému účelu, než aby se po ní šlapalo.

Stojí za připomenutí, že i dnes mnoho věřících vyvíjí tlak na své biskupy, aby věnovali větší pozornost biskupské službě než svým politickým rolím. V období po Mao Ce-tungovi laičtí věřící donutili ustrašené biskupy, aby kontaktovali Svatý stolec a sjednotili se - po desetiletích nejasností - s katolickou církví. I dnes laici prokazují svou víru a lásku ke Kristu a biskupům tím, že opouštějí místa, kde jsou pastýři ustanovení v rozporu s církevním právem, a přesidlují do jiných diecézí věrných duchovnímu poutu s Benediktem XVI.