Víc než olympiáda

„Kdo zajistí mír ve světě bez Boha?“ To je závěrečná otázka, kterou položil pražský arcibiskup kardinál Duka OP na závěr své poslední glosy, kde uvažoval nad událostí, která momentálně stojí ve středu světového zpravodajství: Olympijské hry.

První papež, který podpořil olympijskou myšlenku, byl poslední kanonizovaný papež Pius X., který povzbudil k obnově olympiády barona Pierra Coubertina. Kam se ale od té doby posunula olympijská myšlenka podle kardinála Dominika Duky OP?

„Obávám se, že dnešní sportovní klání především na své profesionální úrovni je často v pokušení být na hony vzdáleno oné tolik vznešené olympijské myšlence. Obnovitel tradice olympijských her Pierre de Coubertin řekl: "Sport může mít blahodárný či škodlivý vliv. Záleží na tom, jak se k němu postavíme, jaké mu dáme zaměření. Může vyvolat nejušlechtilejší touhy, ale i nejnižší pudy, může rozvíjet smysl pro čest a spravedlnost, ale také chamtivost. Může být rytířský i zkažený. Sport můžeme použít k upevňování míru stejně dobře jako k přípravě války," vznesl své obavy kardinál Dominik Duka OP. Přitom původní myšlenka olympijských her je, jak uvádí, dnes velmi potřebná: dodržování fair play, kdy zúčastnit se je více než zvítězit. „Dnešní kult těla se svou až někdy chorobnou touhou po štíhlosti potřebuje být vyvážen myšlenkou kalokagathie, souladem těla a duše, harmonií vnějšku a nitra. Pět barevných kruhů vzájemně propojených symbolizuje národy bez ohledu na rozdíly sblížené sportem. To pro mne znamená olympiáda. V časech starého Řecka mírové soužití během her měli zajistit olympští bohové. Teď si položme otázku, kdo zajistí mír ve světě bez Boha.“

Z úvahy může vyplynout ještě vyšší potřeba současné společnosti: není to jen hra fair play, ale potřeba Boha.