Britský soudce rozhodl, že desetiletá židovská dívka může požádat o křest

Britský soudce rozhodl, že desetiletá židovská dívka může konvertovat k anglikanismu a požádat o křest.

„Je zřejmé, že v její výchově během prvních osmi let jejího života téměř scházelo jakékoli náboženské vzdělávání, na němž by mohla založit svůj morální kompas,“ uvedl soudce v rozsudku. Když jí bylo osm let, její rodiče se rozvedli a otec konvertoval ke křesťanství. Dívka se rozhodla požádat o křest, avšak její matka a prarodiče z matčiny strany podali žalobu s tvrzením, že dítěti je vymýván mozek.

**Dívka žije po týdnu střídavě s otcem a s matkou.

„Přijímám důkaz předložený otcem, že jej dítě požádalo, zda by s ním mohlo jít do kostela, že to bylo dívčino přání se s ním nadále a pravidelně účastnit bohoslužeb, že je jejím přáním dozvědět se více o křesťanství a že si přeje být pokřtěna,“ uvedl soudce. „To, jak pozitivně reaguje na křesťanské učení, kterému byla vystavena, jasně ukazuje, že má citové potřeby, které jsou touto zkušeností uspokojovány.“**

„Jsem přesvědčen, že je v nejlepším zájmu dítěte, aby se účastnilo křesťanské výuky před udělením křtu a o křest požádalo, jakmile bude připraveno,“ pokračoval soudce. „Pokud se matka domnívá, že není schopna toto rozhodnutí přijmout, dívka se může této výuky účastnit i bez jejího souhlasu.“

„Oběma stranám jsem dal jasně najevo, že není v mé pravomoci nařídit, aby dítě bylo pokřtěno,“ dodal. „Toto rozhodnutí náleží duchovnímu její církve, který posoudí, zda správně pochopila křesťanské učení, i míru jejího přesvědčení, uzná-li tato kritéria za relevantní. Mé pravomoci jsou omezené, a nemohu tudíž přezkoumávat, zda by otci mělo být zakázáno podnikat kroky k tomu, aby jeho dcera byla pokřtěna, a nebo rozhodnout, že tyto konkrétní kroky mohou být prováděny i bez souhlasu matky.“

Soudce také nařídil matce, aby dívce umožnila účastnit se křesťanských bohoslužeb o nedělích, které tráví s ní.

„To, že je někdo pokřtěn, neznamená, že se vzdává svého židovského dědictví,“ napsal soudce v samostatném dopise adresovaném dítěti. „To bude vždy součástí tvé osobnosti a doufám, že se i nadále budeš učit o tomto dědictví i o víře své matky. I poté, co přijmeš křest, budeš mít svobodu později změnit názor na svou víru. Avšak ze všeho nejdůležitější je, že tvá matka i otec tě budou stále stejně milovat, ať už se ohledně křtu rozhodneš jakkoli.“