Polská katolická a ruská pravoslavná církev vydaly společné poselství oběma národům

Dne 17. srpna došlo ve Varšavě k podpisu historického dokumentu, který má být gestem křesťanského smíření mezi Polskem a Ruskem. Text nazvaný Poselství národům Polska a Ruska připravil společně polský episkopát a synod ruské pravoslavné církve. Jde o první dokument toho druhu v dějinách obou národů. **

S odvoláním na křesťanské tradice obou zemí a především na Krista samého, který je pokojem a smířením, jak čteme v úvodní pasáži, se předseda polského episkopátu arcibiskup Józef Michalik a ruský pravoslavný patriarcha Kirill obracejí ke svým národům a všem lidem dobré vůle s nadějí, že tak přispějí „ke sblížení“ obou církví a „smíření“ obou národů.

První část trojdílného dokumentu je nadepsána „Dialog a smíření“. Autoři v něm mluví o vykročení „na cestu upřímného dialogu v naději, že přispěje k vyléčení ran minulosti a dovolí překonat vzájemné předsudky a neporozumění a posílí touhu po smíření“.

„Hřích, který je hlavním zdrojem všech rozbrojů, lidská věrolomnost, individuální i kolektivní egoismus, jakož i politické tlaky, vedly ke vzájemnému odcizení, otevřenému nepřátelství, ba dokonce k válce mezi našimi národy. Následkem podobných okolností došlo už dříve k rozpadu prvotní křesťanské jednoty. Roztržky a rozkol, jež jsou v rozporu s Kristovou vůlí, se staly velkým pohoršením, proto také vyvíjíme nové úsilí, které má sblížit naše církve a národy a učinit nás věrohodnějšími svědky evangelia pro dnešní svět,“ stojí v úvodních pasážích. Dokument připomíná rovněž zkušenost ateistické ideologie, vnucované oběma národům po II. světové válce. K obnově člověka, která po něm nastala, patří rovněž smíření a připravenost odpustit, jak k tomu zavazuje Modlitba Páně. Představitelé polských katolíků a ruských pravoslavných proto vybízejí své věřící, „aby prosili o odpuštění křivd, nespravedlnosti a všeho zla, které si navzájem způsobili.“ Odpuštění neznamená zapomenutí, upozorňují dále autoři, neboť paměť je součástí naší identity. Odpuštění znamená „zříci se pomsty a nenávisti“ a podílet se na budování bratrské svornosti, jež je základem pokojné budoucnosti.

Druhá část dokumentu „Minulost v perspektivě budoucnosti“ připomíná miliony nevinných Rusů a Poláků, které padly za oběť sovětskému totalitnímu režimu a jeho krutému boji proti křesťanství. Zdůrazňuje také význam poznání rozsahu tragédie a dramat minulosti a oceňuje práci historiků a dalších odborníků, kteří pracují na rekonstrukci historické pravdy. Ke skutečnému smíření může dojít jedině tehdy, bude-li se opírat o plnou pravdu o společné minulosti, píší autoři a vybízejí rozvíjení dialogu, který umožní obnovu vzájemné důvěry a pokojnou budoucnost obou národů.

Třetí díl dokumentu se věnuje novým výzvám, které stojí před křesťany v době náboženské indiference a postupující sekularizace. Předně zdůrazňuje povinnost všech křesťanů hlásat Kristovo evangelium jak slovem, tak svědectvím života, v soukromé i společenské sféře. Obrací pozornost také k novým výzvám, především k obraně morálních zásad zakotvených v Dekalogu. Dokument vybízí k obraně důstojnosti každého člověka. „Domníváme se, že těžkým hříchem proti životu a hanbou současné civilizace není jen terorismus a ozbrojené konflikty, ale také potraty a eutanazie,“ píší autoři. Stejně tak upozorňují na význam rodiny jako trvalého svazku muže a ženy, mezi nešvary naší doby jmenují pokusy o zavádění homosexuálních manželství a vybízejí k výchově mládeže v duchu evangelia.

Společné poselství předsedy polské biskupské konference a moskevského pravoslavného patriarchy završuje odvolání ke Zmrtvýchvstalému Kristu, naději celého světa: „Kéž On učiní svojí láskou, aby Polák v Rusu a Rus v Polákovi viděl přítele a bratra.“