K papežské návštěvě v Libanonu

11.09.2012, Kathnet

Nejdůležitějším křesťanským společenstvím v Libanonu je maronitská církev, sjednocená s Římem. Patří k církvím starosyrské tradice, k nimž patří také syrsko-pravoslavná církev, „apoštolská církev Východu“ (staro-perská církev), syrsko-katolická a chaldejsko-katolická církev.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Maronitská církev nese jméno svatého Marona (350-410), který vedl život modlitby a pokání.** Přitáhl mnoho lidí, kteří ho prosili o uzdravení duchovních a tělesných chorob; jeho uzdravujícím prostředkem byla modlitba a požehnání. Klášter, který vznikl u jeho hrobu, se stal centrem maronitské církve.

Do společenství s papežem vstoupili maronité za křižáckých válek a tato vazba vydržela navzdory napětí mezi Orientem a Okcidentem. K tomu přispěla i papežská maronitská kolej (Pontificium Collegium Maronitium) v Římě. Patriarcha „Antiochie a celého Orientu“ Michael I. požádal papeže Pia V. (1566-1572), aby v Římě založil školu pro kandidáty kněžství. Tam měli studovat katolickou teologii, aby doma sloužili maronitské církvi.

Díky vazbě na Řím je maronitská liturgie podobnější latinské než byzantská. Některé prvky jsou ale původní: Anafora dvanácti apoštolů ve druhé části mše a pozdravení pokoje před ustanovujícími slovy pocházejí ze 4. století. Bohoslužebným jazykem je arabština, některé pasáže jsou v aramejštině.

Další články

Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.