K papežské návštěvě v Libanonu

11.09.2012, Kathnet

Nejdůležitějším křesťanským společenstvím v Libanonu je maronitská církev, sjednocená s Římem. Patří k církvím starosyrské tradice, k nimž patří také syrsko-pravoslavná církev, „apoštolská církev Východu“ (staro-perská církev), syrsko-katolická a chaldejsko-katolická církev.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Maronitská církev nese jméno svatého Marona (350-410), který vedl život modlitby a pokání.** Přitáhl mnoho lidí, kteří ho prosili o uzdravení duchovních a tělesných chorob; jeho uzdravujícím prostředkem byla modlitba a požehnání. Klášter, který vznikl u jeho hrobu, se stal centrem maronitské církve.

Do společenství s papežem vstoupili maronité za křižáckých válek a tato vazba vydržela navzdory napětí mezi Orientem a Okcidentem. K tomu přispěla i papežská maronitská kolej (Pontificium Collegium Maronitium) v Římě. Patriarcha „Antiochie a celého Orientu“ Michael I. požádal papeže Pia V. (1566-1572), aby v Římě založil školu pro kandidáty kněžství. Tam měli studovat katolickou teologii, aby doma sloužili maronitské církvi.

Díky vazbě na Řím je maronitská liturgie podobnější latinské než byzantská. Některé prvky jsou ale původní: Anafora dvanácti apoštolů ve druhé části mše a pozdravení pokoje před ustanovujícími slovy pocházejí ze 4. století. Bohoslužebným jazykem je arabština, některé pasáže jsou v aramejštině.

Další články

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

Zákon o eutanazii: francouzští biskupové vyzývají k novéně za život

08.07.2026, ACI Prensa

V době, kdy se ve francouzském Národním shromáždění opět otevřela debata o legalizaci eutanazie, francouzští biskupové opět vyzvali katolíky, aby se spojili v modlitbě a zapojili se do novény za život. Cílem návrhu zákona o eutanazii, jenž nese pojmenování „Právo na pomoc při umírání“, je legalizovat podávání smrtících látek pacientům, kteří si přejí ukončit vlastní život. Po prvním schválení v květnu 2025 o návrhu znovu hlasovala francouzská dolní komora Národního shromáždění. To jej 25. února ve druhém čtení schválilo.

Papež Lev XIV.: Lékař by nikdy neměl rozhodovat o životě nenarozeného dítěte

10.07.2026, ACI Prensa

Papež Lev XIV. v pondělí dne 22. června 2026 ve Vatikánu hájil důstojnost lidského života v každé jeho fázi a varoval před riziky medicíny podřízené technickým nebo utilitárním kritériím. „Žádný lékař by si nikdy neměl dovolit na základě laboratorních algoritmů rozhodovat o životě lidského embrya či starší osoby,“ prohlásil během audience před členy Nadace Jérôme Lejeunea.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.