K papežské návštěvě v Libanonu

11.09.2012, Kathnet

Nejdůležitějším křesťanským společenstvím v Libanonu je maronitská církev, sjednocená s Římem. Patří k církvím starosyrské tradice, k nimž patří také syrsko-pravoslavná církev, „apoštolská církev Východu“ (staro-perská církev), syrsko-katolická a chaldejsko-katolická církev.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Maronitská církev nese jméno svatého Marona (350-410), který vedl život modlitby a pokání.** Přitáhl mnoho lidí, kteří ho prosili o uzdravení duchovních a tělesných chorob; jeho uzdravujícím prostředkem byla modlitba a požehnání. Klášter, který vznikl u jeho hrobu, se stal centrem maronitské církve.

Do společenství s papežem vstoupili maronité za křižáckých válek a tato vazba vydržela navzdory napětí mezi Orientem a Okcidentem. K tomu přispěla i papežská maronitská kolej (Pontificium Collegium Maronitium) v Římě. Patriarcha „Antiochie a celého Orientu“ Michael I. požádal papeže Pia V. (1566-1572), aby v Římě založil školu pro kandidáty kněžství. Tam měli studovat katolickou teologii, aby doma sloužili maronitské církvi.

Díky vazbě na Řím je maronitská liturgie podobnější latinské než byzantská. Některé prvky jsou ale původní: Anafora dvanácti apoštolů ve druhé části mše a pozdravení pokoje před ustanovujícími slovy pocházejí ze 4. století. Bohoslužebným jazykem je arabština, některé pasáže jsou v aramejštině.

Další články

Naše malé poklady

23.10.2026, RC Monitor 19/2026

Občas se dívám na televizi, hlavně pozdě večer, když nemůžu spát, ale není to moudrý zvyk. Filmy nebo seriály jsou prošpikovány reklamami, které trvají tak dlouho, že zapomenete, na co jste se dívali. Jediné, co z tohoto zlozvyku dobrého vyplývá, že mohu, jak se dříve říkávalo, držet prst na tepu doby. Výmluvné jsou hlavně reklamy, kde účinkují děti.

Druhé přikázání jako zrcadlo naší řeči a integrity

21.10.2026, RC Monitor 19/2026

Kniha Genesis praví, že Hospodin přivedl k člověku všechna zvířata, aby viděl, jak je nazve. (Gn 2,19–20)

Rezignovali jsme na lidovou zbožnost?

19.10.2026, RC Monitor 19/2026

Začnu příběhem, který se skutečně odehrál při jednání katolické pastorační rady. Jeden farník v nejmenované farnosti navrhl uspořádat mariánské říjnové pobožnosti. Dříve bylo zvykem konat je každý den, nicméně jeho návrh byl daleko skromnější. Šlo by pouze o čtyři pobožnosti – každou neděli jedna. Struktura by byla jednoduchá a tradiční: mariánská píseň, růženec, litanie a mariánská píseň. Když se onen farník zeptal, jak na tento návrh pohlíží farní rada, dočkal se odpovědi: „Velmi pesimisticky!“

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.